předsedou palestinského výboru Nadace Friedricha Naumanna.
Jaký má podle vás smysl existence státu Izrael?
Stát Izrael je skutečností, s níž se musí Palestinci, Arabové a muslimové vyrovnat, navzdory tomu, jak vznikl nespravedlivě a brutálně. Za vznik tohoto státu zaplatilo 800 000 Palestinců vyhnáním a dodnes jim je upíráno právo na návrat. Takzvané „naplnění Božích zaslíbení“ pro mě nemá žádnou relevanci. Stát Izrael pro mě není pokračováním biblického Izraele, nýbrž nový domov pro milióny Židů, kteří trpěli převážně v Evropě a již pro sebe nenašli možnost bezpečné existence.
Jaká je identita Palestiny?
Palestina jako stát neexistovala do roku 1948 – podobně jako mnoho jiných států včetně Izraele. Odedávna však existovala jako kulturní a zeměpisná skutečnost. To ovlivnilo rozvoj palestinské identity. Dalším významným prvkem této identity je už staletí trvající pospolitost arabsky mluvících muslimů, křesťanů a Židů. Společně vnímané dějiny a kultura, která je od 7. století ovlivněna arabským vlivem, vedly k rozvoji jedinečné identity. Palestinskou identitu také výrazně ovlivnil postulát sionistického hnutí a později státu Izrael, který si Palestinu nárokoval jako vlast pouze pro Židy. Identita Palestiny je dána také jedinečným dialektem arabštiny, živými místními tradicemi, zvyklostmi a způsobem života. Společný obraz dotváří také staroorientální křesťanství, stejně jako pozdější islám.
Jak byste charakterizoval současný nacionalismus v Izraeli?
Jako velmi problematický a nebezpečný – nejen pro Palestince, ale také pro Izrael, protože díky němu ztrácí tento stát svůj původní charakter a svou podstatu. Stát se stává stále autoritářštějším, intolerantnějším, militarističtějším a agresivnějším navenek i uvnitř. Čím déle zůstanou u moci pravicové a nacionalistické síly, tím rasističtějším a izolacionističtějším se tento stát stane.
Jakou roli hraje náboženství v politice Izraele a Palestiny?
Podle mého názoru v obou státech hraje náboženství stále větší a negativnější roli. Stát Izrael už od svého vzniku bazíroval na židovském náboženství a částečně jím legitimizoval svou existenci. Židovství v Izraeli a islám v Palestině určují veřejný život i běžný den obyvatel. K tomu na obou místech neexistuje formální oddělení státu a náboženství, což vede k jeho neustálému zneužívání. Náboženští hodnostáři v obou státech bohužel vůbec nehrají pozitivní roli a nebudují mezi národy mosty, nýbrž – což je spojuje – podporují spíše nenávist a rozdělení.
Lze vést dialog?
Ano, dialog se musí stále vést a budovat, navzdory obtížným administrativním, logistickým a politickým podmínkám. Ale aby mohl dialog nést plody, musí být spojen s takovou politikou, která umožní změnit skutečný stav věcí. Myslím, že na obou stranách jsou stále lidé připravení k dialogu na všech úrovních, zvláště na rovině občanské společnosti. To musí zahrnovat novináře, akademiky, mládež, ženy, obchodníky a také – nikoli na posledním místě – politiky! Tento dialog ale nesmí mít hranice, ani nesmí být omezen jen na určité skupiny, musí se vést všude a vždy, kde je to možné.
Kdo je zde obětí?
Židé jsou už po staletí obětí netolerantní křesťanské Evropy a následně nacistické ideologie, která pohrdala lidmi. Palestinci jsou obětí špatného svědomí Evropanů, následně dějinami vzniku státu Izrael plnými násilí a bezohlednosti a vyhnání ze své vlasti nacionalistickými sionisty, kteří založili stát Izrael.
Jak hodnotíte holokaust ve vztahu k Palestině?
Znamenal začátek katastrofy také pro Palestince, která vyvrcholila v roce 1948 ztrátou vlasti a vyhnáním. Domnívám se, že bez holocaustu by stát Izrael nevznikl, nebo by přinejmenším vznikl mnohem později.
Jaké jsou projevy izraelské šikany vůči protektorátu Palestina? Jeden Palestinec mi po kontrole v autobuse na checkpointu sdělil, že Izraelci jsou stejní jako Hitler. Jak moc je to přehnané tvrzení?
Toto srovnání je určitě přehnané. Existuje však jasný rozdíl v každé oblasti života, ať už je to právo k pobytu, plány výstavby, využití ulic a silnic, získání státního občanství, právo na návrat a totální kontrola palestinských území armádou. Dokonce i v Izraeli a nejen v Palestině existují jednoznačná pravidla a zákony, které se orientují na rasu a náboženství a privilegují Židy a jednoznačně znevýhodňují Palestince nebo nežidy. Jedná se o přijetí do některých vysokoškolských programů, přijetí do armády, poskytnutí dotací na výstavbu, nebo přijetí do některých zaměstnání (piloti, odborníci v IT, vojenský průmysl a pod.).
Otázky připravil Petr Turecký, z němčiny přeložil Mikuláš Vymětal
Suleiman Abu-Dayyeh
se narodil v Beit Jala v Palestině. Je bakalářem a magistrem sociálních věd. Studoval na univerzitách v Bochumi, Münsteru, Bonnu and Brémách. Vystudoval i ekonomii. Pracoval jako konzultant pro nejrůznější lokální i mezinárodní projekty, osm let byl lektorem a instruktorem německé Nadace pro mezinárodní rozvoj a přednášel též sociologii na univerzitě v Betlémě. Po návratu do Palestiny pracoval v turismu a od r. 1994 je předsedou palestinského odboru Nadace F. Naumanna v Jeruzalémě. https://jerusalem.fnst.org/
Nadace Friedricha Naumanna pro svobodu je nadací pro liberální politiku ve Spolkové republice Německo. Je zaměřená na dlouhodobé prosazování principu svobody, v jehož rámci se uplatní důstojnost všech lidí a ve všech oblastech společnosti, a to jak v Německu, tak v zahraničí. Prostřednictvím zajištění a rozvoje svých statutárních projektů (občanská výchova a dialog, sponzorství talentovaných, výzkumné a politické konzultace, archivace) chce nadace přispět k utváření budoucnosti. https://fnst.org/content/about-us