- faráře mimo službu Milana Balabána
- vikáře Zdeňka Bárty
- vikáře Edmunda Bauera
- vikáře ing. Tomáše Bíska
- vikáře Pavla Brodského
- faráře Pavla Hlaváče
- vikáře mimo službu Svatopluka Karáska
- vikáře Jana Kellera
- faráře mimo službu ing. Alfréda Kocába
- vikářky Marie Matzenauerové
- faráře Jaroslava Pfanna
- faráře Bohdana Pivoňky
- vikáře mimo službu Miloše Rejchrta
- vikáře Vojena Syrovátky
- faráře mimo službu Jana Šimsy
- vikáře Miloslava Vašiny
Všichni tito bratři a sestra, přes varování a zákaz bratra synodního seniora dr. Kejře, vyjádřený 20. dubna 1977 faráři mimo službu ing. dr. J. S. Trojanovi, který jej jim tlumočil, podepsali a v květnu t. r. odeslali podání adresované Federálnímu shromáždění, které se týkalo vztahů státní správy k naší církvi. Podání bylo připraveno bez součinnosti synodní rady, a to v oboru činnosti, který je jí výlučně svěřen církevním zřízením a řády. Jeho odeslání spadalo do doby obtížné pro naši církev.
Pro prošetření celé záležitosti zřídila synodní rada zvláštní komisi (ve složení dr. J. N. Ondra z KBEF, farář J. Soběslavský z Lanškrouna, presbyteři MUDr. D. Stejskal z Prahy a Vl. Rejchrt z Teplic), jíž dala za úkol snažit se na základě projevu lítosti bratří, kteří podepsali a nastoupili tak samostatnou cestu ve věcech církve, o bratrský smír a o zachování vnitřní i vnější jednoty církve. Tato smírčí komise jednala s většinou bratří duchovních ať v činné službě či mimo službu jednou či dvakráte v dlouhých, namáhavých, otevřených rozhovorech.
Vysvětlila jim důvody odmítavého stanoviska synodní rady k odeslání podání, které jim měl tlumočit – a podle údajů většiny bratří tlumočil – před odesláním br. dr. J. S. Trojan. Snažila se přivést je k vyslovení lítosti nad tím, že svým činem připravili synodní radě situaci, která přesahovala meze únosnosti její odpovědnosti za vedení církve a kdy přestoupil i své služební závazky, platné církevní zřízení a řády, a nastoupili tak samostatnou cestu ve věcech církve. Komise se snažila docílit smíření a obnovení vnitřní jednoty a možnosti nových počátků.
Bratři však ve všech rozhovorech obhajovali svůj čin a nepřistoupili na prohlášení lítosti z neúnosného zatížení synodní rady celou akcí. I otázka jednoty, závislá na uznání závaznosti církevního Zřízení, řádů a kazatelského reversu zůstala otevřena.
To vše znamená nekázeň vůči vedení církve ve vážné době, zásah do kompetence vedení církve v citlivém oboru vztahu církve ke státu a stálé ospravedlňování nekázně. Synod ní rada jako nejvyšší správní orgán církve po zvážení všech těchto skutečností se usnesla ve své schůzi dne 29. září 1977 udělit všem svrchu uvedeným správní trest důtku s výstrahou. Toto rozhodnutí nabylo ihned správní moci.