Rom sloužil u faráře. Když uplynul třetí rok, přijde za farářem a povídá: „Faráři, copak dostanu za svou službu?“
„Gracija,“ povídá farář. „Co to je ‚gracija‘?“ ptá se Rom.
„Co je jako kdybych ti dal dvacet korun.“
Dobře. Rom se sebral a šel domů. Příští týden přišel za farářem:
„Velebný pane, chci mít svatbu v kostele, uděláte nám tu službičku?“
„Buď klidný, chlapče, za dvacet korun ti udělám svatbu jedna radost.“
Je po svatbě a farář čeká, že mu Rom přijde zaplatit. Čeká a čeká a Rom nejde a nejde. Nakonec se za ním vypravil sám.
„Cikáne, kde je těch dvacet korun?“
Rom podal faráři ruku a povídá: „Gracija, gracija, gracija! A dostanu od vás čtyřicet korun zpátky.“
Rom jde po cestě a potká hraběte na koní. Dá se do smíchu.
„Čemu se směješ, člověče?“ ptá se hrabě.
„Ale nic,“ povídá Rom. „Jenom jsem si vzpomněl, že se mi o vás zdálo.“
„A copak se ti zdálo?“
„Zdálo se mi, že jste mi dal černý oblek, abych měl v čem chodit hrát, a vaše paní hraběnka mi dala tisíc korun.“
„Nojo, ale copak nevíš, cikáne, že sny se plní naopak?“ povídá hrabě.
„Pročpak ne, i naopak to může být! Vy mi dejte tisíc korun a vaše hraběnka mi může dát černý oblek, abych měl v čem chodit hrát.“