Číslo
Před chvílí
zdálo se Ti
Stromy už nerostou
do nebes
a oblaka
nejsou tak vysoko
Před chvílí
zdálo se Ti
v houfu sobě rovných
Ruce se prý nevzpínaly
tak marně
k blízkému slunci
Před chvílí
vše na dosah ruky
a přec
Stačilo radostí
zavřít oči
Milý úsměv
měnící sny v pomuchlaný papír
unášený větrem
Nic
Troja hoří
Ohýbáš se
Stále více
Nevědomky
Až na dno
Pozdě
Tvé nehty
rejou
do žlutých fotografií
„Tak tohle jsem byl já“