Raúl Rivero: Důkazy spojení

Číslo

Někdo chodí před kubánskou ambasádu demonstrovat za propuštění politických vězňů, někoho to vůbec nezajímá, nanejvýš bodře poznamená, že ty dvacetileté tresty stejně nic neznamenají, Castro nebude žít věčně, a pak je „budou muset pustit“. Jak by si nezachoval bodrost a „nadhled“, když nejde o jeho svobodu, o jeho zdraví, o jeho důstojnost, o jeho rodinu v nouzi. Takový český „rozumně uvažující“ občan se asi do Riverovy knížky nezačte. Rivero však o zájem českých čtenářů stojí, stojí o něj i americké velvyslanectví a Člověk v tísni, kteří české vydání podpořili, i Stanislav Škoda, který knihu přeložil, i autorka výborného doslovu Anežka Charvátová.

V době, kdy se připravovalo české vydání, básník a novinář seděl ve vězení (je jedním z těch, kdo v dubnu 2003 dostali dvacet let, a nedávno byl propuštěn pro vážné onemocnění a protesty světové veřejnosti), Castro se rozhodl ho izolovat a umlčet, a tím důležitější bylo, že jsme si aspoň mohli přečíst, co pro nás napsal. V Důkazech spojení najdeme krátké povídky, reportáže či fejetony. Příběhy, pozorování, rozhovory vypovídají o Kubáncích všech sociálních vrstev, nejvíc se však věnují těm chudým, žijícím v zaostalosti a nedostatku. Stejně všudypřítomné jako chudoba je vyvolávání strachu. Takzvané veřejné zapuzení je svátkem státem organizované nenávisti…, jediným ostrovním represivním mechanismem, který není převzatý ze stalinského Ruska. Pochází z Číny, je vynálezem samotného Mao Cetunga. Vždycky mezi osmou a devátou večer se přivezou před domy lidí z nezávislých profesí davy složené z obyvatel vzdálených sídlišť, agentů státní bezpečnosti a kandidátů policejních sborů… Ti, co přijdou křičet a urážet, dotyčnou osobu zpravidla vůbec neznají… Křičí a urážejí někoho, kdo zůstává ponížený a vystrašený ve svém domě, protože kdyby vylezl ven, bylo by to ještě horší. Každý je svým způsobem rukojmí, každý může být kdykoli zatčen, ať už disident nebo povaleč, a poměry ve věznicích jsou strašné.

O náboženském životě je v knize několik zmínek, zejména o katolicismu a návštěvě papeže v roce 1998. Našla jsem jen jeden text o nekatolických křesťanech. Čtyřicetiletá žena, která před lety podlehla „karnevalovému dobrodružství Fidelova ateistického projektu“, zabloudí 25. prosince do baptistického kostela a bohoslužby se jí dotknou tak, že se jich od ledna začne pravidelně účastnit. Za několik týdnů však uslyší, jak pastor organizuje „soudruhy“, aby se zúčastnili veřejných „dobrovolných prací“, a používá stejné výrazy jako političtí agitátoři: Isabel se zvedla a šla ke dveřím. „Vy odcházíte, soudružko?“ zeptal se jí jeden z jejích nových přátel. „Ne, hned se vrátím,“ odpověděla Isabel. Už nikdy se tam nevrátila.

Raúl Rivero, Důkazy spojení

Fra, 2004