Rambanův dopis o etice (Igeret šel Ramban)

Číslo

Autor

Rabi Moše ben Nachman, nazývaný též Ramban, Nachmanidés či španělsky Bonastrug da Porta, kriticky zastával a zprostředkovával aristotelsko-racionalistické názory svého učitele Rambama Maimonida. Do biblického výkladu vnesl jako první také kabalistické prvky. Ramban se narodil r. 1194 ve španělském městě Gerona. Zažil tam počátky španělské křesťanské represe vůči Židům. Proti křesťanské misii mezi Židy sepsal Seferha ge´ula, „Knihu vykoupení“, ve které poukazoval na to, že vykoupení se ještě nedostavilo. Roku 1265 byl Ramban obviněn před královským soudem v Barceloně z tupení křesťanské víry. Místo soudu volil raději útěk do Svaté země, kde v té době ovšem muslimové nebyli o mnoho tolerantnější. 1267 navštívil Ramban Jeruzalém, o rok později se v Akku stal duchovním vůdcem místní židovské obce, dokončil tam svůj komentář k Tóře a roku 1269 i zemřel.

Dopis o etice

Předložený dopis poslal Ramban z Akka svému synu do španělského Katalánska. Poprvé byl vytištěn v italské Mantově r. 1623. Pro svůj výrazný etický obsah došel značného rozšíření, takže je i dnes – pod názvem Igeret šel Ramban – tištěn na předsádkách hebrejských modlitebních knih a v různých tradicích je ho zvykem číst každodenně, týdně či měsíčně. Dopis klade důraz na výraznou pokoru, sebekontrolu a sebeformování.

Obsahově je Rambanův dopis blízký tomu, co se píše o pokoře v žalmech a mudroslovné literatuře (např. Př 3,34, 15,33, 18,12, Jb 25,4–6), stejně jako v novozákonních tzv. katolických epištolách (Jk 4,6, 1 Pt 3,8, 5,5) a v traktátu Mišny Pirkej Avot (3,1 Akavja ben Mahalal´el říká: Dávej si pozor na tři věci a tak neupadneš do hříchu: věz, odkud jsi přišel, kam jdeš a před kým budeš skládat účty. Odkud jsi přišel – z páchnoucí kapky. Kam jdeš – na místo prachu, červa a larvy. A před kým budeš v budoucnu skládat účty – před Králem, králem králů, svatým, budiž požehnán., 4,1 Ben Zoma řekl:… Kdo je ctěný – ten, kdo ctí jiné, neboť je řečeno (1 S 2,30): Ty, kdo mě ctí, budu ctít, ale ti, kdo mnou pohrdají, budou zlehčeni.“).

Se svým učitelem Maimonidem se Ramban shoduje v pedagogickém optimismu – člověk je podle něj schopen sebezdokonalováním dosáhnout vlastním úsilím nejvyšší ctnosti.

Naopak pojetím pokory se dopis liší od Maimonidova pojetí. Maimonides zastával aristotelskou etiku střední cesty mezi dvěma extrémy (Etika Nikomachova). Pokora pro něj leží uprostřed mezi pýchou a ponížením ducha (Osm kapitol o lidské duši, kap. 4). Ramban naproti tomu vidí pokoru jako právě toto ponižování ducha (podobně jako Pirkej Avot 4,4 „buď velice poníženého ducha, protože lidskou nadějí jsou červi“.)

Předložený text čtenáři ukazuje způsob rabínské argumentace v období středověku (tzv. doba rišonim), v níž se vlastní myšlenky dokládají (či proplétají s) citáty, vybíranými z celé hebrejské Bible i z dosavadní rabínské literatury.

Zařazení dopisu do židovských modlitebních knih naopak ukazuje, jakým způsobem probíhá mravní sebeformování osobnosti – pomocí pravidelného liturgického opakování textů, jejichž obsah se stane součástí vnitřní výbavy modlitebníka.

Autor překladu se domnívá, že seznámení s dopisem, jenž je v židovství tak často liturgicky užíván, může být přínosné i pro křesťanského čtenáře – přestože se jedná jen o drobný text (Z klasických textů, týkajících se židovské etiky, uveďme alespoň Noskovy komentované překlady traktátu Výroky otců – Pirkej Avot (Sefer 1994) a Maimonidových Osmi kapitol o lidské duši a mravním konání (Sefer 2001).), tematizuje v současnosti sporadicky užívaný pojem pokora.

Slova a části citátů, přidané v překladu pro větší srozumitelnost, jsou v textu vyznačeny kurzívou.

 

Slyš, můj synu, otcovo kárání a matčiným zákonem neopovrhuj. (Př 1,8) Chovej se tak, abys všechna svá slova říkal v každé době a každému člověku milým způsobem. Tím se zachráníš od hněvivosti, což je špatná povahová vlastnost, která dělá z lidí hříšníky. A tak říkají naši učitelé, ať je požehnána jejich památka (Babylónský Talmud, Nedarim 21a): „Každému, kdo se hněvá, vládnou všechny druhy pekla, neboť je psáno: Vzdaluj hněv ze svého srdce a odejmi zlo z tvého těla. (Kaz 11,10)“ A není míněno jiné zlo, než peklo, jak se píše: „I bezbožného pro zlý den. Ohavností jest Hospodinu každý pyšného srdce; by sobě na pomoc i jiné přivzal, neujde pomsty.“(Př 16,4–5)

Když ses zachránil od hněvu, vstoupí do tvého srdce pokora, která je tou nejlepší ze všech dobrých vlastností. Je totiž psáno: „Pokoru doprovází Hospodinova bázeň“ (Př 22,4) Skrze pokoru do tvého srdce vstoupí bázeň, protože ti pokora stále klade na srdce, odkud jsi přišel, kam jdeš, že jsi červ a larva jak ve svém životě, tak ve své smrti. A také, před kým budeš v budoucnu skládat účty, před Králem slávy, jak se píše: „Hle, nebesa, ba ani nebesa nebes tě nemohou pojmout.“ (1 Kr 8,27) „Peklo i zatracení je před Hospodinem, tím spíše lidská srdce“ (Př 15,11). A je psáno: „Nenaplňuji snad nebe i zemi, je výrok Hospodinův?“ (Jer 23,24)

Když na to všechno budeš myslet, budeš se bát svého Stvořitele a budeš se střežit před hříchem. A s těmito vlastnostmi budeš mít ze svého údělu radost. A když se budeš díky pokoře ostýchat před všemi lidmi a bát se jich (Rabín A. Ch. Feuer zde překládá: Když se budeš díky pokoře chovat mírně k lidem, s bázní před Bohem s se strachem z hříchu.) a hříchu, spočine nad tebou duch Boží přítomnosti Šechiny a lesk její slávy a život budoucího věku.

A nyní, můj synu, věz a viz, že ten, kdo se ve svém srdci (Tedy povyšuje se v myšlenkách nad druhého.) naparuje nad lidmi, bouří se proti nebeskému království a trhá nebeský oblek, jak je psáno: „Hospodin kraluje! Oděl se důstojností“ atd. (Ž 93,1) (Zde se argumentuje slovní hříčkou, hebrejsky mitgae [naparující se] i geút [důstojnost] totiž vychází ze stejného kořene g´h. Myšlenka, kterou textová hříčka obsahuje, je ovšem závažná – tím, že se pyšný chová k druhým lidem tak, jak se může chovat jedině Bůh, proti Bohu bouří.)

V čem se naparuje lidské srdce? V bohatství? Hospodin ochuzuje i zbohacuje (1Sam 2,7). Ve slávě? Copak všechna sláva nepatří Bohu? Jak se píše: „Bohatství a sláva pocházejí od tebe“ (1Par 29,12). Což se lze chlubit jeho majetkem?! A když se chlubíš svou moudrostí: „Odnímá řeč spolehlivým, starcům bere soudnost“. (Jb 12,20)

Všichni jsou si rovni před Bohem, neboť ve svém hněvu ponižuje pyšné a ve svém zalíbení povyšuje ponížené. Buď tedy sám před sebou ponížený a Bůh tě pozdvihne.

Proto ti vysvětlím, jak skromně jednat, abys stále žil ve skromnosti: Všechna tvá slova ať jsou jemná, tvá hlava skloněná, tvé oči hledí dolů k zemi a jen tvé srdce hledí vzhůru. Neciv na člověka, s nímž mluvíš a každý člověk ať je v tvých očích větší než ty. Jestliže je moudrý nebo bohatý, je na tobě, ctít jej. Je-li chudý a ty jsi bohatší, nebo moudřejší, než on, pomysli ve svém srdci, že máš větší povinnosti před soudem nebes, protože ti bylo více dáno, a on má větší práva, než ty. Že i když je hříšník, znamená to, že zbloudil a ty s ním máš špatné úmysly. V každé době, ve všech svých slovech, činech a myšlenkách přemýšlej ve svém srdci tak, jako bys stál před Svatým (budiž požehnán) a jeho přítomnost Šechina byla nad tebou, protože jeho slávy je plný svět.

Tvá slova ať jsou vyřčena ve strachu a v bázni, jako jsou slova služebníka před svým pánem. Buď zdrženlivý před každým člověkem. Jestliže na tebe někdo zakřičí, neodpovídej mu stejně hlasitě, ale jenom mile, jako bys stál před svým učitelem.

A dávej si pozor, aby sis četl v Tóře vždycky, když budeš moci. Když vstaneš od knihy, přemýšlej, zda v tom, co jsi se naučil, je věc, kterou můžeš uplatnit. Ráno a večer přemýšlej nad svými činy. To způsobí, že všechny tvé dny budou v pokání. V době modlitby odstraň všechny světské věci ze svého srdce. Připrav své srdce před Bohem (ať je požehnán) a očisti své myšlenky. Mysli na to, co řekneš, předtím, než to vyjde z tvých úst.

A tak jednej po všechny dny svého pomíjivého života ve všech svých záležitostech a nebudeš hřešit. Tak budou tvá slova, tvé skutky a tvé myšlení přímé a tvá modlitba bude spravedlivá, dokonale čistá, vyrovnaná a přijata Bohem (budiž požehnán), jak se píše: „Tužbu pokorných vyslýcháš, Hospodine, jejich srdce posiluješ, máš pozorné ucho“. (Ž 10,17)

Čti si tento dopis jednou týdně a nezanedbávej to. Pomocí něj povstaneš a budeš stále chodit za Svatým, budiž požehnán. Přitom uspěješ ve všech svých věcech a budeš ospravedlněn pro budoucí svět, který je vyhlédnut pro spravedlivé. A každý den, když si ho budeš číst, ti z nebe bude odpovězeno na to, na co se ptáš ve svém srdci. Až navěky, amen, sela.

Literatura

Ha archion hatorani, New York Jerusalem

Feuer Chaim Avrohom: A Letter for the Ages, Mesorah Publication, Brooklyn, NY 1989

Lachaq Josef: Choqle Jisrael, sefer Šemot [Zákon pro Izrael, 2. kniha Mojžíšova], Lemberg, David Balaban 56661905

Majmon Moše ben, Osm kapitol o lidské duši a mravním konání, Sefer, Praha 2001

Masechet Pirkej Avot, Min Talmud Babliim targum čechi, Traktát Babylónského talmudu s paralelním českým překladem a komentářem, Sefer, Praha 1994

Sidur T filatkolpe [Modlitba celými ústy], Jerušalajim,vyd.Aškenaz, nedatováno