Kázání farářky Katie Aikins z neděle 13. listopadu 2016
Jako vyznavačský počin uveřejňujeme tentokrát kázání, které farářka Katie Aikins pronesla po zvolení Donalda Trumpa prezidentem Spojených států v neděli 13. 11. 2016 v kostele Tabernacle United Church ve Filadelfii v Pensylvánii.
United Church Tabernacle v blízkosti university ve Filadelfii je sbor, kde se scházejí lidé různých ras, národností, zaměření a sexuální orientace. Ve sboru je mnoho různých skupin všech věkových kategorií. Mají bohatý společný život. Kromě jiného pečují o chudé, podporují město Las Anonas v El Salvadoru a jsou též aktivní v péči o životní prostředí. Jako první otevřeli své prostory uprchlíkům z válkou postižených zemí ve Střední Americe, kteří tam nalézali útočiště. Sbor je aktivní i ve městě – např. podporují centrum pro mladé lidi, kteří jsou na okraji společnosti, rehabilitační centrum pro drogově závislé, jsou součástí mezináboženského dialogu a hlásí se k hnutí za prevenci násilí způsobené střelnými zbraněmi. Pravidelné bohoslužby se konají každou neděli, děti mají svůj program. I když bohoslužby v kostele Tabernacle mají ustálený pořádek, je při nich prostor pro aktivní účast shromážděných, lze při nich přečíst článek z novin nebo báseň…
Farářka Katie Aiken vystudovala teologii v Coloradu a v Georgii a v Tabernacle působí od r. 2013. Jejich internetové stránky jsou velmi obsáhlé. http://tabunited.org
Texty: Žalm 46 a Římanům 12,1–2, 9–21
Ošklivte si zlo, lněte k dobrému. Nedej se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem. Přinášejte sami sebe jako živou oběť. Nepřizpůsobujte se tomuto věku. Bůh je naše útočiště, naše síla, pomoc v soužení vždy velmi osvědčená. Proto se bát nebudeme, byť se převrátila země.
Tento týden byl jako dlouhý pohřeb. Náš hluboký zármutek začal ve středu ráno, když vyšly najevo výsledky voleb. Mnozí z nás uronili hromadu slz. Říkáme si, jak tohle vysvětlíme svým dětem? Snažíme se je učit, že nesmí druhé šikanovat, nesmí druhé ponižovat ani slovem, ani činem, a teď se jim máme pokusit vysvětlit, jak je to možné, že tento člověk byl zvolen presidentem. Všichni jsme tím nějak zasaženi a jsme hluboce zarmouceni z různých důvodů. Někteří lidé v naší zemi – zvláště barevní lidé – mají kvůli výsledku voleb obavu o svůj život. Ne tak kvůli Donaldu Trumpovi, ale kvůli tomu, co Donald Trump v lidech probudil.
Jak se ale nebát toho, co se děje a co se bude dít? Není vůbec přehnané říkat, že homosexuální rodiny a transsexuálové budou v ohrožení. Není vůbec přehnané říkat, že černí budou napadáni, pronásledováni a biti. Pod větším tlakem budou také naši muslimští bratři a sestry. Naše bratry a sestry bez dokladů čeká ještě větší strach, protože nevědí, zda nepřibyde zátahů a deportací, i když v posledních letech Obamovy vlády byly častější než předtím. Tyto obavy jsou oprávněné. Naše zlost je oprávněná. Náš zármutek v tomto týdnu a dnešního rána je oprávněný.
Potřebujeme smutek
A vlastně je víc než správný. Naše slzy a náš smutek jsou potřebné. Potřebujeme smutek, aby nám pomohl nepodlehnout netečnosti k tomu, co se děje. (Což je vlastně stav, kterému bych dala přednost: netečnost.) Smutek nám ale pomůže z netečnosti vykročit, abychom začali být s novou oddaností aktivní.
Nemluvme ale hned o tom, jak můžeme být aktivní. Zůstaňme ještě chvíli u smutku. Jestliže jste byli tento týden smutní, znamená to, že jste tento týden žili. Jestliže jste byli tento týden smutní, byly vaše slzy znamením, že ve vás působí Boží spravedlnost. Co tím myslím, když hovořím o Boží spravedlnosti? Mám na mysli touhu po tom, aby bylo všechno v pořádku, mám na mysli přání Hospodina nám – že spravedlnost bude kralovat. To stejné, co Hospodin přeje nám, po tom toužíme i my.
Jestliže truchlíte, nejste neteční. Když truchlíte, jste bdělí. Protože když truchlíte, znamená to, že víte, že se děje něco velmi špatného. Bez truchlení nemůžeme nikdy vyjít ze zoufalství a začít doufat. Musíme projít smutkem, abychom mohli mít naději. Abychom měli naději, musíme být schopní truchlit nad tím, co se děje s námi a v naší zemi. Jestliže jste tento týden truchlili, žijete! A spravedlnost Boží ve vás působí.
Neuvíznout ve zkoprnělosti
Tento týden se mi vybavilo kázání Naomi, které pronesla začátkem roku. Trump byl tehdy na vzestupu, stal se republikánským kandidátem. Naomi citovala otázky, které od lidí slyšela: „Dá se Trumpovi věřit?“ „Jak to, že je tak populární?“ A pak řekla, že si musíme dát pozor, abychom nezůstali „trčet ve zkoprnělosti“! Jinými slovy, musíme si dát pozor, abychom neuvízli v údivu a šoku nad Trumpovou popularitou, jako by to nebylo něco, co se dalo čekat, vezmeme-li v úvahu minulost naší země.
A na slova Naomi jsem se snažila myslet tento týden: Nezůstaňme „trčet ve zkoprnělosti“. Smíme být smutní. A musíme být smutní. Ale musíme také mít otevřené oči k tomu, co se děje, protože to je důsledek naší minulosti. Zažíváme dnes to, co komentátor CNN Van Jones nazval odporem proti rasové integraci ze strany bílých rasistů. Tyto volby se týkaly mnoha věcí, řekl, ale nemluvilo se dostatečně o rase: „Byl to odpor proti rasové integraci, odpor proti měnící se zemi, částečně odpor proti černému presidentu.“ Říká, že někteří lidé mluví o zázraku, a jiní slyší, že to je hrůzné. Lynčování a Jim Crow (segregační zákony, pozn. překl.) byly odporem proti rasové integraci po Rekonstrukci (proces po Občanské válce, který skončil 1876, pozn. překl.) a masové zavírání po Hnutí za lidská práva (v 50. a 60. letech, pozn. překl.) bylo velmi silným odporem proti integraci. K čemu může dojít v době po černém presidentovi? Jak máme vyhodnotit, co se děje v roce 2016 v zemi, která se s rasismem nevyrovnala a nikdy ničeho nelitovala ani nic neodčinila? Co prožíváme, je z části odpor proti rasové integraci ze strany bílých rasistů.
A tak si musíme dát pozor, abychom, jak řekla Naomi, nezůstali trčet ve zkoprnělosti. Nemůžeme si jen říkat, že je to k neuvěření, pokyvovat hlavami a přemýšlet, jak se to jen mohlo stát. Raději si teď dopřejme prožitek smutku nad tím, co se děje. A můžeme si přiznat, že ve smutku, a ano, také v hněvu v nás působí Boží spravedlnost: Hospodin hovoří skrze naše slzy a potvrzuje, že to všechno není v pořádku a že v příštích dnech po nás bude požadováno víc. Budeme potřebovat hlubší víru, větší odvahu, budeme muset být aktivnější i s rizikem, že to bude na úkor naší bezpečnosti. Budeme potřebovat, aby skrze nás působila Boží bezvýhradná láska.
Připomenout si Boha, jemuž sloužíme
Nejsme přece lidé, kteří se klaní u oltáře netečnosti a zoufalství. A nejsme ani ti, kdo se klaní u oltáře Spojených států amerických. Anebo bych měla říct Nejednotných států amerických. Naše identita se přece nezakládá na tom, že jsme Američané. Ne, my jsme především následovníci Ježíše Krista.
Jsme lidé víry. Modlíme se k Bohu vysvobození. K Bohu, který propouští vězně, dává zrak slepým, vysvobozuje utiskované, zvedá chudé a potřebné z hromady popele. Tomuto Bohu sloužíme. Tento Bůh je naší záštitou a silou, naše všudypřítomná pomoc v trápení. Vkládáme svou důvěru a naději v Ježíše Krista, který se potýkal s mocnostmi a knížaty, protože byl věrný Bohu vysvobození. Sílu a odvahu a moc tohoto Boha a Ježíše Krista budeme v nadcházejících dnech potřebovat.
V této době musíme usilovat o hlubší víru a musíme pamatovat na Boha, kterému sloužíme. Po smutku je naším prvním úkolem si připomenout Boha, kterému sloužíme, Boha, který se nepodřizuje tomuto světu a nechce, abychom se my způsobům tohoto světa přizpůsobovali. On nás osvobozuje, abychom pro lásku uměli riskovat a obětovat se. Co teď musíme jako následovníci Ježíše Krista a jako církev udělat? Musíme se pohnout ze smutku k akci.
Zastání – útočiště – nazvat věci pravým jménem
Za prvé si musíme záměrně a hlouběji všímat těch, kteří jsou nejvíce ohrožení tím, co se teď děje – v solidaritě chránit ty, kdo jsou v ohrožení života. Možná budeme riskovat, že nás zavřou. Možná budeme zvažovat, jak se nabídneme jako živé oběti – na ulici, v zaměstnání a nebo v soudní síni. Budeme se muset zapojit do občanské neposlušnosti kvůli poslušnosti Hospodinu.
Za druhé budeme muset začít radikálněji a tvořivěji přemýšlet o tom, jak by se náš kostel mohl stát útočištěm pro Boží lid. Už nyní tuto vizi žijeme – jsme v mnohém směru útočiště. Možná ale musíme pokročit a bude-li to nutné, udělat i něco nezákonného, abychom poskytli střechu nad hlavou lidem bez dokladů. Náš kostel nese jméno Tabernákl, což znamená svatyně nebo útočiště – a svatyně je podle evangelia vždy útočištěm pro ty nejzranitelnější a nejohroženější. V této době nově vzniklé „Hnutí útočiště“ bude školit lidi, jak nenásilně mařit razie cizinecké policie, kterých teď asi přibyde. Budeme mít možnost se toho zúčastnit. Budeme ale muset tvořivě přemýšlet, jak náš kostel může být útočištěm pro lid Boží.
A za třetí je třeba, abychom otevřeně mluvili o rase a rasismu v naší zemi, zvláště my, kteří se řadíme mezi bílé – my, bílí křesťané se musíme vypořádat s tímto démonem v naší zemi a v nás samých a pracovat na zásadní změně. Naše země uctívá idol bílé barvy od svého vzniku do takové míry, že bílou barvu zaměňujeme s Bohem. Dá nám hodně práce se s rasou vypořádat.
Vyznat víru
To, co nás čeká, bude riskantní a nebude to zadarmo. Budeme potřebovat odvahu a sílu, která pochází od Hospodina. Budeme muset pokračovat v truchlení, abychom odolali životu v netečnosti. A budeme si muset stále připomínat, sobě samým i sobě navzájem, že to je Hospodin, koho vzýváme.
Takže dnes, v důsledku toho, co se tento týden událo, mám potřebu znovu potvrdit svou víru. A chci vás požádat, abyste i vy svou víru znovu vyznali. Ráda bych, abychom my všichni společně obnovili svou oddanost Božímu dílu. Chci to vědět. Chci slyšet, že mi rozumíte. Protože kážu sobě tak jako vám, ráda bych slyšela vaše odpovědi na několik otázek o víře. Po každé otázce se zeptám „Slibujete?“ a vy nahlas odpovíte „Slibuji“. A i když si nebudete zcela jistí, budete mít strach nebo nebudete přesně vědět, co to všechno znamená, stejně odpovězte „slibuji“, protože tomu chcete věřit. Někdy musíme říct „slibuji“, a pak věřit, že Bůh nám pomůže, abychom žili ve víře.
Rozumíte?
Nenecháte se zlem porazit, ale porazíte ho dobrem? Slibujete?
Budete důvěřovat Bohu vysvobození? Budete tohoto Boha poslouchat, což může znamenat neposlušnost vládě a našemu zřízení? Slibujete?
Jste odhodláni ke společné práci, ne o samotě, abyste mohli jeden druhého posilovat a pomáhat jeden druhému, abyste zůstali věrní Božímu působení? Slibujete?
Jste odhodláni nám pomáhat, aby tento náš sbor zůstal věrný evangeliu Ježíše Krista? Slibujete?
Vyplníte formulář o svých časových dispozicích a schopnostech, aby se náš sbor sjednotil a abychom jeden druhému pomáhali dát se dohromady a abychom usilovněji sdíleli lásku Boží? Slibujete?
Budete vítat cizince a uprchlíky ve svých domovech i v našem kostele, i když to pro vás bude riskantní a nákladné? Slibujete?
Zapojíte se do občanské neposlušnosti kvůli evangeliu? Slibujete?
Nabídnete se v obětovné lásce v ulicích, v zaměstnání a kdekoliv budete ve znamení svědectví Boží lásky k těm, kteří jsou nejzranitelnější? Slibujete?
Nebudete se mstít, ale budete se dělit o jídlo a pití i rozhovor, i když to bude váš nepřítel? Slibujete?
Budete plakat s těmi, co pláčou, protože víte, že naděje vzchází ze smutku a naděje je to, co potřebujeme, abychom neodpadli? Slibujete?
Budete se zasazovat o konec rasismu v naší společnosti i ve svém srdci? Slibujete?
Odmítnete se stát násilníkem a zaslepeným fundamentalistou a nebudete se zapojovat do akcí, které ponižují druhé? Slibujete?
Budete nenávidět zlo a budete se držet toho, co je dobré? Slibujete?
Budete milovat Boha vysvobození celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou silou a budete milovat svého bližního jako sebe samého? Slibujete?
Přátelé, patříme Hospodinu. Budeme spolupracovat a spolu bojovat, protože nás posiluje Bůh, jemuž sloužíme. Nevíme, co je před námi, a ano, bojíme se. Půjdeme však vpřed ve vědomí, že Bůh, kterému sloužíme, je naše síla a naše útočiště. Pomoc, která je přítomná v době trápení. Proto se nebudeme bát, byť se země převrátila.
Z angličtiny převedla Daniela Bísková. Mezititulky redakce