Had
nádherný tvor
vine se, vlní se, svléká se,
nekřičí,
drápkem neseká,
jen hodí jedovatou slinu,
když potká útočníka
a hrdě nese dál svou elegantní
úlisnost
I tančit umí, někdy s korunkou
na hlavě,
někdy s myší ve
smyslně útlém těle,
někdy dostane
i svého majitele.
Je on mezi všemi ochuzený,
chudák,
nemá náruč,
nezná ženy,
občas jak noblesní kabelka
„podle původu v zemi“
plazí se ulicemi.
Gejša
Dáš se mi, či nedáš?
Dám se já Tobě, či ne?
Kdo to ví
jen japonská gejša uctivě se ukloní
přijme či dá
nepřemýšlí, ona je poslušná
Tvář nemá zastřenou,
jen je křídová,
číst se v ní nedá.
Jen já a ty nemáme šminku,
ale v tváři knihu ke čtení,
již mnoho let
Krása směšnosti
Šaškové barevní,
s čepicí plnou rolniček,
plazí se světem plných uliček,
plazí se světem malých lidiček,
narazí do lásky,
šťouchnou si tágem,
jsou laskaví,
nad směšným ránem,
táhnou dál se šklebem,
rozhodí rukama
písknou si dudama,
za misku, za láhev,
za císaře pána.
Hudba jim dozněla,
praskl i buben
šaškové barevní,
buďte nám bohem
SMS
Pane můj,
slova zvaž dřív
než opustí Tvůj jazyk
mohlo by se stát, že
přilepí se můj,
ale
věk už nemám,
půvab zmokl,
nekrása je vinna má,
tenkrát jsi kupovat nechtěl
a já snad už jsem
zase nevinná.
Láska už by nehořela,
jen dým barvil by hory
do zelena …
Ptačí starosti
Sedí vedle sebe
na drátě,
on holoubek, ona vlaštovka.
Co budeš dělat holube,
až najdeš svou holoubku?
To co ty
vlaštůvko, až potkáš
svého kosa.
Koupíme si olejíček
natřeme si křidélka,
dotkneme se peříček,
poletíme plodit svá děťátka
hm přemítá, vlašťovička
už chci vidět Tvá holoubátka
Plíseň
Sedím na duši,
ošklivě chlupatá, rdousím,
nepouštím smutek ani radost,
jste už staří – nemáte nárok
na štěstí, na lásku,
už nesvítíte, nehřejete,
jste odporní, hloupí, scvrklí,
samy Vaše oči nad sebou pláčí.
Co se stalo?
Proč?
Křičí Vaše já.
Jak dohonit ve zralosti život???
Měl bych nápad,
šklebí se plísňák,
…… ale bože jaký,
mám sklerózu …
Herci by záviděli
Masky, šašci a krasavice
už jsi viděl, jak se nesli?
Všechny ty světice „ve dne“
nosy nahoru, krásu obnaženou,
někdy ucouraní,
hlavu pomazanou.
Muž nebo žena
století nerozhoduje,
ve dne je všechno šmíra,
bohatý nebo chudý,
pomlouvají se, rvou a kradou
jen potlesk nemají,
jak krásný je život neherců.
Hosté
V podvečer, v pološero,
štíhlý trombon snové melodie,
kvílí
klapky, plechy i hlasy
se přidávají,
davy šílí.
Kam zítra poteče
ta řeka tónů
kam jsi všechno vyprchalo,
je dnešek, smutné ráno,
nic neslyším,
jen ticho mě omámilo.
Kam zítra poteče
ta řeka tónů,
vrátí se opravdu
k nám domů?
Je polonoc a černá tma,
je třeba duchy vyvolat,
skotačivé tóny a radost
co byla včera
už jen hýčkat.
Kam dále poteče
ta řeka tónů,
bože,
vrať se domů.
Smutná jehlička
Sedí jehla ve stroji,
látka na ni volá,
dělej!
Šij, ty potvoro,
jsem pořád rozpáraná
a je mi zima.
Šatičky jsou děravé,
jak okna otevřená,
zima přichází,
jehla odpovídá:
není tu nikdo, kdo hnal by mé tělíčko
látkou nahoru a dolů,
není tu nikdo, kdo hladil by mé ouško
ach, je mi ouzko,
tolik ouzko,
svět už není to, co byl,
když krejčí se mnou šil
a hřál mě prstem svým.
Zaláskování
Po cestě z domova,
z domova mládí do stáří,
unáší mě vzpomínky na kolech,
lokám je, hýčkám je a pláču je,
zas pár dnů s nimi vydržím žít,
pak přijde na řadu telefon,
pupeční šňůra k synovi a dětem,
drží pevně,
tu nikdo nepřetne ani mečem.
Usínám s nimi a probouzím se,
miluji a někdy se i zlobím.
Lásky, co mezi tím byly,
už by mě nevzrušily.
Kinvols idil
Obrať se a čti se pozpátku,
jestli dáš smysl,
stůj hlavou dolů,
špičkami nohou dotkni se nebes,
dívej se na ženy,
na jejich obrácené půvaby,
zda ňadra budou ještě
tak půvabná,
obrácený klín ještě
tak přístupný,
přečti svět a řekni,
vidíš je také na hlavu
postavený???
Minulá staletí
V tuto chvíli, v tento čas
všichni, co vyslovují
máma, táta
a mají před sebou školy čas,
jsou staří,
jsou z minulého století
mají před sebou už jen
minulost
zvládnout ji a nastavit
svůj klín pro
budoucnost,
napojit mozek a těžce pracovat,
na galaxii života,
zastavit co tisíce let
pustošily lidské kobylky
lásku mezi rasami
AMEN
Vzpomínka
Nedělní ráno,
kdysi dávno
vymydlené náměstí,
novinový stánek,
horký chlad jen sálá,
zelené šaty, nahá ramena,
ruce sepnuté, prsty zapletené,
spěcháme zchladit svá těla,
po horké noci,
kdesi za námi je stopa,
otisk těl,
zmatená láska,
až zralý jsi byl,
stále nevíš, co jsi chtěl …
Zmatení
Stíny se potácí,
postavy matné v noci,
odtržené od svého skutečna
nemaje hlasu ani barvy
třesou se stejně jako My
Lidé se potácí,
postavy hmotné ve slunci,
odloučené od svého stínu,
také mají strach,
nevidí svůj stín,
hledají zrcadlo
Hledání místa
Je zde místo?
Mohu je obsadit svým tělem
když už žiju?
Dám mu barvu, šat i vůni,
naučím jej tančit, stolovat,
a taky rány rozdávat,
jinak bych o to místo mohl přijít.
Teď mám chvíli jistotu,
je mi 35
paní můžete jet se mnou,
máte-li odvahu vrstvit se
jste nádherná,
chci Vás pár let hýčkat,
ale něco za něco,
vyšlo to!!!
Byla to láska na celý život
i když žili rozděleně ….
i ona byla šťastná
Olymp
Dál než nahoru nedojdeš,
nesnaž se,
vrchol je určen jen vyvoleným
a ty nevíš, jestli-s to ty.
Když začínáš stoupat
ví to Ti, když už nejsi,
žes byla až nahoře
a dál už jen nebesa.
Dolů padneš z nepozornosti
dolů padneš, podceníš-li nepřítele
dolů padneš, když odhodíš berle,
dolů padneš, když ztratíš lásku,
pak už jsi úplně vedle.
Hudba
Lákadlo k lásce i k prodeji,
výstřední mezi uměními,
tolerantní k barvě pleti,
tolerantní k smýšlení,
stačí cinknout na okraj misky
a kdo slyší,
tělo své rozvlní,
tančí i chloupky,
tančí i zoubky,
tančí a tančí,
ani zemřít se nechce…
Půlnoční sex
Noční oči vidí víc,
noční uši slyší víc,
noční ústa tápají,
nervy v těle jásají,
víc a ještě výš
sníš nebo spíš?
Tak probuď se,
přeci víš
jak ráda mám
tu slast
když po těle mi leze brouk
…
Noční ruce mají lep,
noční ňadra duší,
noční myšlenky
jen skučí,
už toho nech!
Už usni a přijmi svůj sen,
je ráno, svůj dech
ten budeš potřebovat,
až letět vzhůru budeš
po schodech,
mávat své minulosti noční.
Denní zrak to nevidí,
Denní hmat to necítí,
Denní jev je jas a stálá touha,
to, co drží svět…
V Lounech 2004