Známý britský labourista Tony Benn prohlásil, že jsou dva ohně, které umožňují rozvoj společnosti. První oheň je hněv proti nespravedlnosti, druhý naděje, že je možné vybudovat lepší svět. O naději bylo v křesťanském kontextu řečeno a napsáno mnoho – včetně toho, že sami bez Boží pomoci lepší svět nevybudujeme. Je ale dobré se o to snažit.
Ale co ten hněv? V křesťanském prostředí – ale i mimo něj – bývá často vnímán jako něco negativního, něco, od čeho bychom se měli umět oprostit. Zbytečné rozčilování není k ničemu dobré. A nevede nakonec hněv k nenávisti? Já se domnívám, že umět se ve správné situaci rozhněvat je dobré, důstojné a spravedlivé. Máme-li milovat své bližní jako sebe sama, není zdravé cítit hněv, když se někomu ubližuje, když je někdo odsouván na okraj, ponižován, diskriminován, vězněn, vražděn? Nepatří k lásce také hněv tam, kde se dějí ve jménu moci zločiny proti lásce?
Víme, že Bůh se hněvá často. Rozhněvaný Bůh vyhání Adama a Evu z ráje, rozhněvaný Bůh sesílá na Zemi potopu. I Ježíš Kristus, Boží syn, náš bratr a učitel, se uměl rozhněvat. Rozhněvaný Ježíš vyhání obchodníky z chrámu, rozhněvaný Ježíš čelí fundamentalistickým farizeům, které opakovaně – u Matouše – oslovuje jako plemeno zmijí. I kvůli daleko mírnějším výrazům je dnes automaticky oheň na střeše. Podstatu věci častokrát zamlžuje pohoršení nad tím, že se člověk, který kritizuje útlak a nespravedlnost, rozhněval, že nevede racionální debatu bez emocí. Ale cožpak to vůbec jde? A chceme vůbec, aby se o utrpení a bolesti mluvilo racionálně a bez emocí?
Necítit hněv nebo smutek – často dvě různé strany téhož – tváří v tvář zlu, se kterým se setkáváme, je nelidské. Proč se pak za hněv, který cítíme, stydět, proč předstírat, že není? Právě potlačovaný hněv se nakonec může stát silou zla, když se frustrovaně dere ven a nechává za sebou spoušť, bezhlavou agresi a násilí. Ale hněv, který není zbaven svého smyslu, se může projevit jako blahodárný oheň z podobenství Tonyho Benna. Je to hněv, co nás přiměje zastat se na ulici člověka, kterému ubližují, napsat dopis nespravedlivému politikovi či političce, nebo se jakoukoli jinou formou – třeba prostřednictvím umění – postavit proti zlu, proti bezpráví. Spravedlivý hněv je neoddělitelnou součástí lásky.