Aktuální slovníček biblických pojmů
Počátek, hebr. réšít (odvozenina od r-’-š) znamená prvopočátek; je to to prvotní, nejranější; réšít vychází z roš – hlava, hlavice, ten, kdo je v čele. Řec. arché avizuje počátek, princip, vládu (vrchnost). Lat. principium míní začátek, původ, vznik, hlavní stan, pravidlo (pravidla).
Počátek v Bibli je Boží rozhodnutí tvořit, odstavit chaos, aby se nestal můrou smrti, organizovat hmotu a pořádat tělo i ducha, umožňovat rozvoj a permanentní inovaci. Aby lidský život i kosmické dálavy neklesly až k bodu mrazu. Gn 1,1 naznačuje souzvuk mezi r-’-š = to, co se prosazuje jako hlavní, a b-r-’ = (s)tvořit. Beréšít bárá. Dvakrát je tu „b-r“. Hebrejská bible ve tvaru, v jakém ji máme, chce předvést časové pásmo (banálně řečeno dějiny) od předdějinného a předčasového stadia až po prorocké náznaky apokalyptického konce tohoto rok-ování. Počátek není však jen začátek jako první taneční krok naší existence. Je to také a především to, co všechnu (celou) existenci zdůvodňuje, ano, co ji vždy znovu rozlévá a vylévá ji z nicoty, se zamotanosti do chaosu ,ne-řádu, ne-ladu, ne-smyslu.
Pravý násvit pojmu počátek nabízí začátek Janova evangelia: „Na počátku bylo Slovo…“ (J 1,1: En arché én ho logos…). Počátek je tu víc než princip. Míní se zdroj nebo osvícení všeho škodlivě temného. Je to početí zcela nového. Vždyť Bůh „oplodněn sám sebou“ počal člověka a svět. Bůh nejen jako „otec“, nýbrž i jako „matka“ (Iz 66,13; Mt 23,27). Počátek našeho života zde je podle biblicko-mytologické představy člověk hněten v nehlubších útrobách země (erec – Ž 139,15). Proto ta široká pohanská tradice o Matce Zemi – přírodě. Matka a její jakoby přirozená představitelka žena jsou však jen účelovými služebnicemi počátku, v němž Bůh člověka „utkal“ ženské děloze (Ž 139,13). Stvořením na pokračování hroceném ke stvoření, kde nebude mít místo cokoli zlého, počíná, rodí a popřává Bůh, sama Pravda, člověku zrání. Působí jako Matka matek i otců. Bible ovšem mluví o začátku a začátcích ve smyslu chronologickém a letopisném (např. Ex 12,2; Mk 10,6; Sd 19,25; 2P 3,4 aj.). Převážně však mluví o počátku jako o Božím divuplném počínání všech a všeho, co je vychováváno k svobodě v budoucnu pravdy a milosrdenství.
1. Náš nepochybný počátek není dán našimi narozeninami, nýbrž tím, že nás (za)počal mateřsky sám Stvořitel. Ve své stvoření musíme věřit. Do svého (tj. Božího) počátku se smíme vdoufat.
2. Biblický počátek je start: od chronologického zrozování běžíme ke kairickému cíli, jenž se stane počátkem novým, definitivním, vklíněním v lůno Kristova věčna.
3. Naše počátkování nás duchovně podkládá a podporuje, když sami duchovně (nejen kulturně) počínáme jiné. Počátek je duchovní těhotenství.