Aktuální slovníček biblických pojmů
MÍSTO označuje v Bibli prostor (a čas), v němž Bůh jako pravda a smilování otřese (sebe)vědomím člověka a „udělá si ho pro sebe“. „Místo“ je v hebrejštině máqóm od mnohovýznamného kořene q-v-m (kúm) = povstat, připadnout, dosáhnout právoplatnosti. Je to prostorový výkroj, kde se člověk restauruje, medituje, opíraje se vnitřně o pravdu, která ho sem zavedla. Řecká bible má topos = místo v krajinném terénu, v kultickém artefaktu, v úřadu (hierarchie) nebo v knize. Vulgáta zde hlásí locus – mimo jiné odstavec v knize, naléhavá situace, vykázané místo, postavení ve společnosti. Ve Starém zákoně se člověk má orientovat na místa kultická: svatyně, místa božích zjevení (epifanií); ne ovšem na místa, jež jsou uctívadly cizích idolů, bohů, božanů, zbožštělých lidí. Jsou místa pokušení a svodů (poušť při pouti Izraelců – Ex 15nn, ale i poušť Božího Ježíše – Mt 4), prostory s démonským řáděním běsů – Iz 13,20–22. Starý Izrael navazoval vstřícně i protestně na pohanské (kanaánské) svatyně. A jejich mytické logo (tradice, pověsti atd.) přetvářel v hospodinovském duchu a rázu. Paradigmatický je Jákobův příběh v Bét-elu (Gn 28): Jákob prchaje před pomstou Ezauovou a míře k domovu svých předků „dorazil na jedno místo (máqóm)“, po západu slunce (kdy se vynořují démoni); a tam přenocoval. Pod hlavu si dal „jeden z kamenů“ (mé’avné) posvátného kromlechu. Tam bylo to místo, kde si ho Hospodin zavolal ze svého místa (srv. Iz 26,21): žebřík s anděly, nahoře Pán mluvící našemu praotci do snu. Vytržen z věšteckého snění zvolá boží uprchlík: „Jak hrozné (má-nórá’) je místo toto“ (v.17 K); oslabeně ČEP: „Jakou bázeň vzbuzuje …“ Religionisticky se vyjadřuje Bible 21. stol.: „V posvátné hrůze … Jak hrozné …“ Buber: „Wie schauerlich ist dieser Ort!“ To je označení hrůzy, mrazení, posvátného děsu.
Vždyť na tomto místě (pohanském přece!) je vlastně „brána nebeská“ (ša’ar ha-šámájim), tady sestupuje Bůh ze svého výsostného „místa“ k nám dolů, aby nám autoritativně nabídl své požehnání. V pohanském Lúz (posvátná Mandloň) našel své „místo“ Bůh Izraele i náš. Staré místo zůstalo, ale obtěžkáno novou Zvěstí. Bét-elský průnik Boží lze sledovat na mnoha místech, od Šílo po Jeruzalém až do blaženého aiónu, kde bude místo všude, a proto nikde.
1. V spleti míst, jimiž jdeš, může být místo, kde tě zastaví Bůh. Věnuj tomu Bohu sluch.
2. Prožiješ noc, v té noci tě lapí něco podobného snu, a pak zazíráš na andělské sestupy a výstupy.
3. Ten žebř Boží záchranné přítomnosti postavil Bůh pro mě, halelu Jah.
4. Místem Božího průniku k tobě nemusí být kostel, může to být ulice, biograf, telka, kniha, dopis, ale i človíček jakýs, nebo odskok na toaletu (což zmiňuje Bondy-Fišer).
5. Bůh světla je blíž než démoni noci, hal hal hal Jahu!