Aktuální slovníček biblických pojmů
Bližní, hebr. ré’a (od kořene r-‘-h = mít přátele, být přítelem), řec. plésios – s významem být nablízku), lat. proximus = nejbližší, poslední, proximi = nejbližší přátelé, příbuzní, od prope = blízko) patří k základním biblickým pojmům. Milovat má člověk svého Boha, Hospodina s tváří Krista (Dt 6,5 aj.), ale i svého spolučlověka, bližního (Lv 19,18). Dohromady je to tzv. dvojpřikázání lásky, jímž mocně argumentoval Ježíš (Mk 12,29–31). Označení BLIŽNÍ se původně vztahovalo na „soukmenovce“, příslušníka izraelského společenství, později i na „příchozího“, hosta, dále byli zahrnuti i lidé potřební: chudí, vdovy, sirotci; ti participovali na právech a výsadách kmenových Izraelců (Lv 19,10 aj.), a nakonec i tzv. proselyté, přívrženci židovského vyznání, kteří přijali m. j. obřízku a jiné kultické zavedenosti. Už ve Starém zákoně, ale ve vršité míře novozákonní svědectví a poselství překračují typické židovské horizonty. Lukášův Ježíš dává „blíženství“ ne snad jiný obsah, jistě však jiný směr a zacílení. Směrodatné je tu podobenství o milosrdném Samařanu (L 10,25–37). Bližním není ten, komu bylo pomoženo (ten, kdo upadl mezi lupiče), nýbrž ten, kdo se ujal přepadeného a dopravil ho do hospicu, ten, kdo konkrétně prokázal milosrdenství (L 10,37), kdo byl „pohnut soucitem“ (10,33b). Víc než otázka, kdo je můj bližní, váží dotaz, komu jsem a mám být bližním. Biblický Bůh (to připomínají i židovští filosofové Buber a Lévinas) se bytostně vztahuje k člověku, jinak by Bůh byl abstraktem, byť třpytivým. Člověk se bytostně vztahuje k Bohu, to je ve vlastním smyslu jeho bližní. „Řekne-li někdo: ‚Já miluji Boha‘, a přitom nenávidí svého bratra, je lhář.“ (1J 4,20) Koneckonců je Bůh bližním všem lidem, protože „on dává svému slunci svítit na zlé i dobré“. (Mt 5,45)
1. Milovat blízké v rodině není snadné. Milovat i ty protivné ve sboru, k němuž náležím, je velmi svízelné. Milovat různé ty sousedy v domě nebo ve škole – to je hrdinství víry.
2. Neptej se, co ti spolulidé jako tví bližní dluhují. Ptej se, komu jsi bližním ty sám. Postupuj jako Samaritán v podobenství. Tvůj osel či auto ať tvému potřebnému slouží.
3. Jestliže Bůh zahřívá a zaplavuje všechny lidi na zemi, pak je to velkorysost, jež vyráží dech.
Ale pokus se i ty překračovat konvenční společenské i náboženské hranice. Pak si můžeš dát s krásným uspokojením nějaké to štamprle (značky „pro všechny“).