Proč je dobré číst spisovatele z devatenáctého století? Protože schémata lidského chování zůstávají neměnná. Dějiny se sice mění, národy okupují jiné národy, vedou všelijaké války, uzavírají všelijaké smlouvy, tedy o vývoji lze polemizovat. Nicméně román Karla Klostermanna Za štěstím dokazuje, že lidská závist, touha vydělat na člověku v nouzi, pokrytectví nebo sebeospravedlňování zůstávají stejné, co svět světem stojí.
Román nás zavede do světa ekonomických migrantů. Ekonomičtí migranti ovšem nemigrují z Afriky, ale z Čech, převážně z jižních. Migrují do Vídně, kde se asanuje. Vyčerpaní čeští ekonomičtí migranti přicházejí v obrovském počtu do Vídně, berou sebou mj. děti nebo těhotné ženy. Člověk by řekl: Jak může žena odejít s tak malým dítětem nebo těhotná? Na předměstích Vídně se těchto migrantů „ujímají“ protřelí obchodníci s lidským neštěstím a nabízejí nezkušeným lidem zaručenou „pomoc“. Obírají je přitom o poslední zbytky peněz. Ano, migranti si sebou přinášejí poslední našetřený majetek nebo se na ně složil zbytek rodiny. A tak se pobouřený slušný Vídeňan může ptát: Kde vzali celých pět zlatek? Do očí bijící je podobnost dnešním otázkám: Jak to, že mají chytré mobily? Kde na to vzali? Ano, jsou to poslední peníze, které se podařilo po příbuzenstvu sehnat, ti lidé vyšli s přesvědčením, že nezměrná bída, z níž přišli, skončí a oni díky výstavbě velkého města přijdou k penězům. Samozřejmě většinou nepřijdou. Jsme v kapitalistické společnosti devatenáctého století, kde pro lidi nejníže postavené neplatí téměř žádná práva. Malé děti jsou oddělovány od zoufalých matek, jejichž zaměstnavatelé si nepřejí, aby se jim po dílnách poflakovala děcka. Děti jsou tedy matkám odebírány do jakýchsi polosirotčinců, které vedou opět ne příliš poctiví lidé. Spousty dětí tu umírá v hrozných podmínkách (běžně jich spí několik na malé posteli) v chladu a bídě na nějakou formu tubery nebo jiných nemocí. Manželé se smí setkat spolu a s dítětem jednou týdně. Podrobné líčení těchto „každodenních starostí“ chudých lidí jde Klostermannovi velmi dobře, jednak v té době ve Vídni pracoval jako novinář, jednak se pokouší psát opravdu realisticky v duchu dobového stylu psaní – jemuž říkáme realismus.
Při popisu otřesných podmínek života nejchudších jsem si vzpomněl na nedávno (znovu) vydaný esej Georga Orwella Na dně v Paříži a Londýně, který stejnou situaci popisuje – jen o 80 let později. Člověku běhá mráz po zádech, když si uvědomí, jak málo se za tu dobu změnilo. Ani Klostermanna ani Orwella nemůžeme napadat z předpojatosti, oba popisovali to, co na vlastní oči viděli – navíc Orwell tento způsob života několik let sám žil.
Román Za štěstím je důležitý ještě z jednoho důvodu. Popisuje výstižně a s ironií, že největšími nepřáteli Čechů byli často sami Češi. Ti, kterým se (většinou náhodou) podařilo vyšvihnout do lepšího společenského postavení, dávají okatě na jevo svou povýšenost a bohatství a hlavně společenské styky. Při četbě románu si samozřejmě čtenář mnohokrát vzpomene na Kafkův Zámek. Byrokracie rakouské monarchie (ještě nikoli Rakouska-Uherska, román se odehrává těsně před Rakousko – Pruskou válkou) je opravdu taková, jak ji popisuje Kafka. Češi v ní ale umí bezvadně chodit a při šplhání nahoru jsou schopni opustit veškerou lidskost. V souvislosti s válkou se objevuje jeden zajímavý fenomén: udavačství. Ve chvíli, kdy Rakousko prohrává, jsou mnozí Češi dobrými Vídeňany – vlastenci – napadáni, že jsou pruští špióni. Jsou lynčováni a práva se opět domoci nemohou. Klostermann s důsledností sobě vlastní popisuje vznik nacionalistického běsnění, jež vede k likvidaci domnělých odpůrců, nevadí např. ani to jde o sousedy. Román na necelých dvě stě stranách popisuje celou paletu různých příběhů s různými zvraty i mocnými emočními výkyvy – jak je to u románů devatenáctého století běžné. Čtenář se tedy rozhodně nudit nebude.
Není bez zajímavosti, že za román (který vyšel 1893), byl Klostermann udán českým inspektorem českým školním úřadům za rozdmýchávání nacionální nesnášenlivosti (!). Klostermann se musel odvolat na ministerstvo do Vídně, které nakonec disciplinární trest zrušilo.
Jak bylo v osmdesátých letech zvykem, román vyšel v nákladu 20 000 výtisků, takže jej lze sehnat bez problémů za padesátikorunu na webovém antikvariátu.
Karel Klostermann, Za štěstím
Melantrich, 1987
http://muj-antikvariat.cz/kniha/za-stestim-klostermann-karel-1987