Jsem moc rád, že zde mohu přivítat naše ukrajinské přátele a představit tyto krásné obrazy a keramiku. Samotný kontext tohoto projektu je pro mne osobně těžko uchopitelný. Na jednu stranu si říkám, že je dobře, že tu můžeme vidět tyto obrazy a umělecká díla, na druhou stranu si říkám, že kdyby nebylo války na Ukrajině, výstava by se nekonala a tito lidé by tu s námi nebyli.
Jsme na půdě evangelického sboru, a proto jsou snad tyto etické úvahy na místě. Jak to je se zlem? Kdyby nezačala válka, nesetkali bychom se tady. Kdyby nezaútočilo Rusko na Ukrajinu, nevznikl by moderní ukrajinský národ, poznamenal jeden historik. Kdyby Kain nezabil Abela, nevěděli bychom, co je to vražda, nepoznali bychom vinu a význam oběti. Včera jsme na biblické hodině četli příběh Josefa. Kdyby ho nevydali jeho vlastní bratři, nemohl by je nakonec zachránit. Josef řekl: Bůh sám mě poslal před vámi. Někdo říká, že to Bůh narafičí situaci tak, aby mohla přijít záchrana. A tak se zlo muselo stát. Já osobně tomu rozumím tak, že dobro se děje navzdory zlu, nikoli díky zlu. Ani Ježíš nemusel být ukřižován kvůli Bohu, protože to Bůh tak nachystal. I když logicky vypadá, že zlo má smysl, jak bylo řečeno na začátku, nepoznali bychom význam oběti. Přesto všechno ve mě křičí, že zlo smysl nemá. Nejsme tu proto, že Putin vyhlásil Ukrajině válku, ale jsme tu navzdory tomu, že ji vyhlásil. A tak můžeme za toto setkání děkovat. Ne děkovat válce, ale děkovat lidem, kteří chtějí myslet pozitivně a nadějně – jak to konstatovala v rozhovoru autorka výstavy Olena Pylypenko.
Vidíme zde malby a keramiku, kterou vytvořily děti. Rok se ukrajinské ženy s dětmi schází v prostoru, který sbor pronajímá Ymce, rok se učí česky, rok společně malují. Některá díla jsou výsledkem arteterapie, jiná díla vznikla na půdě ZUŠky, kde je také možnost vypálit keramiku. Náměty jsou plné života, naděje. Vidíme zde tváře dívek, květiny, moře, ptáky. Přesto je tu jeden obraz s temnějšími tóny, v němž je přítomen smutek. Ne náhodou je dílem nejstarší dívky (13).
Je na motivy jednoho obrazu od Van Gogha, vidíme na něm hvězdné nebe nad krajinou se zářícími hvězdami. Krajina je však temnější, má v sobě něco z úzkosti obrazů Edvarda Muncha. Před zahájením výstavy jsem s autorkou Libavou Adamenko hovořil a potvrdila můj dojem, skutečně zaznamenala úzkost z války. Když člověk poodstoupí od obrazu dále, není si jist, co to mezi poli ve stínech je – jsou-li to démoni, nebo snad tanky. Až když přijde blíž, vidí, že jsou to lidská obydlí.
V temnotách krčící se nebohá stvoření. Možná podvědomě vystižená ztráta lidskosti, kterou každá válka přináší. A nad tím vším září hvězdy. Tento obraz se pro mne osobně stal symbolem celé výstavy.
Moc děkuji paní Oleně Pylypenko, která výstavu nachystala a s dětmi připravila.
Výňatek z úvodního slova při zahájení výstavy maleb a keramiky ukrajinských dětí v pelhřimovské modlitebně ČCE, která proběhla v pátek 20. října.
Vystavení autoři: Olena Pylypenko (keramika, malba, nejrografika), Libava Adamenko (13) (keramika, malba), Anastasia Levytska (10) (malba), Alisa Pryhoda (9) (malba), Alisa Lisovska (10) (malba), Tanja Kalčuk (malba), Tymofij Kalčuk (malba).