Jsou adventisté sektou?
V otázce posuzování adventistů sedmého dne dochází k zajímavému rozdílu mezi našimi zeměmi a zahraničím. U nás, díky tomu, že byli adventisté v minulosti povoleni, většinu lidí ani nenapadlo, že by je měli považovat za sektu. Ve většině jiných zemí však křesťané zcela samozřejmě o adventistech jako o sektě uvažují. Zmiňuji to proto, že mne vždy znovu překvapí, jakými všemi vlivy je naše myšlení manipulováno, včetně rozhodování bývalých státních orgánů.
Rozhodnout však, kdo skutečně sektou je a kdo není, je ve skutečnosti velice těžké, protože tak jako v mnohých věcech v životě, i tady stanovit ostrou hranici je téměř nemožné.
I u adventismu můžeme mluvit o jistých prvcích, které jsou zcela shodné se všeobecně uznávanými charakteristikami sekt. Myslím především na téměř neomylně se opakující motiv, kdy celé dějiny lidstva i náboženství jsou viděny jako příprava na zjevení konečné a plné pravdy, které přichází právě v zakladateli příslušné organizace. I adventisté učí o tom, že po době odpadnutí celého křesťanstva postupně přicházelo světlo na svět, až se definitivně rozzářilo v Ellen White, faktické zakladatelce tohoto hnutí.
K charakteristice sekt též patřívá, přestože to nemůže být jediným rozpoznávacím znakem, brzké očekávání konce světa, včetně konkrétních výpočtů. I v tomto má adventismus své zkušenosti a bez výpočtů konce světa na rok 1843 a pak 1844 by pravděpodobně nikdy nevznikl.
Při založení nové sekty je také vždy nutné postavit jasný poznávací znak, na kterém se ukáže, že jen ti, kdo v tomto bodě vyhovují, patří k pravému božímu lidu. V adventismu je tímto šiboletem nepochybně svěcení soboty, kdy všichni ti křesťané, kteří se scházejí k bohoslužbám v neděli, byli prohlášeni za nevěstku babylonskou a přikázání o sobotě bylo postaveno jako nejdůležitější ze všech deseti.
Znakem sekt bývá i přísná věroučná jednota všech členů, hlídaná ústředím organizace a udržovaná centrálním vydáváním vyučujících materiálů. Zde se můžeme ptát, zda by tomuto účelu nemohla sloužit „sobotní škola“, kdy se každou sobotu na všech místech studují ty samé otázky a odpovídají ty samé, připravené odpovědi.
Když tedy takto odpovídám, nechci se vyhýbat položené otázce, ale chci naznačit, že ne každá problematická náboženská společnost musí být stoprocentní sektou. Vždy jde především o to zjistit, jaké jsou to prvky, které příslušnou organizaci od církví k sektám posouvají. Pokud by někoho tato otázka více zajímala, mohu někdy příště povědět o termínu SQ – „kvocientu sektářskosti“ v náboženských organizacích.
Otázky pro ThDr Tomáše Novotného na téma „sekty“ zasílejte na adresu redakce.