Reformace se prosadila jen v menší části římské církve. Na západě pohasly vyhlídky na triumf protireformace, když ztroskotalo úsilí španělských Habsburků o nastolení světovlády. Odolala jim Anglie královny Alžběty i Francie Jindřicha IV., který Nantským ediktem vymezil svobodu hugenotů. Zejména však zvítězila revoluce nizozemských kalvinistů, aspoň v severních provinciích. Svobodné Nizozemí, s vládou generálních stavů a s tolerovanou katolickou menšinou, spělo k převaze na světových mořích, úspěšně zatlačovalo Portugalce v Indonésii. Amsterodam se ujímal úlohy hlavního střediska evropského obchodu, zastiňoval Benátky i Antverpy. Jižní Nizozemí zůstalo pod španělskou nadvládou a po potlačení protestantů upadalo.
Počítejme evropské velmoci: vedle Nizozemí, Anglie a Francie, sem stále ještě patřilo Španělsko s koloniemi od Kuby po Filipíny, Rzecz pospolita polských šlechticů, habsburské soustátí království českého, uherského a arcivévodství rakouského, nakonec pak turecká říše, sahající až ke Komárnu.
Ve střední Evropě byla protireformace na postupu. Byly zbořeny protestantské chrámy v Krakově a Vilně. Roku 1600 začal zákeřný proces proti Karlu staršímu ze Žerotína: Napaden nejsem já, má rodina, můj majetek. Nepřátelé usilují těmito podrazy o zmar této země, o vyvrácení zákonů a práva, o rozvrat naší ústavy a o zánik svobod. Téhož roku přestoupil ke katolictví Albrecht z Valdštejna, pokřtěný v Jednotě bratrské, pán Vsetína. Roku 1601 arcivévoda Ferdinand (pozdější český král Ferdinand II.) dovršil protireformaci ve Štýrsku vypovězením všech evangelických kazatelů, učitelů a písařů ze země.
Evropa stála před volbou mezi politikou náboženské snášenlivosti a konfrontací. Tu prosazovali jezuité, neúnavně sledující od And po Japonsko velký cíl – přivést všechny lidi pod poslušenství římského papeže. Vybudovali mohutnou soustavu školství: Snadná věda a ještě snadnější mravnost je označením mocného úspěchu i přízně, jíž dosáhli jesuité jako učitelé, zpovědníci, kazatelé, misionáři, spisovatelé, muži světa a církve. (Sanctis)
1600 dokončil El Greco svůj obraz Velikého generálního inkvisitora, Shakespeare napsal Hamleta, zatímco Cervantův Don Quijote čekal ještě na vydavatele.