Proč elaboráty KF z posledních let jsou tak rozmanité ceny? Proč i tzv. these obsahují věty, jež jsou dobré, a hned zas další, které jsou zcela nedobré? Je to způsobeno vadnou eklesiologií anebo spíše pochybenou christologií? Zkusme zkoumat jeden klíčový pojem a jeho pojetí – lásku.
Základem zvěsti je zajisté láska Boží a nové stvoření v Kristu (these 3. a 7.). Tato láska má se jevit i na křesťanech jasným svědeckým slovem i životem (4n), vůči neporozumění a nepřízni pak tichostí (7). Co je tato tichost? Jistěže ne mlčení ke všemu zlému, nýbrž tiché nesení kříže, tj. protivenství pro Slovo Pravdy. Tedy kněžský úřad. Jenže k tomu přišel i Spasitel teprve, když pravdu mluvil, když nemlčel k hříchu a bludu, tedy až po dokončení své služby prorocké, učitelské. Mlčet k hříchu, který smrt způsobuje, umí jen chytrá sebeláska. O Boží, svaté lásce platí: Přísnost a láska je jedno; láska nezná kompromis (Tresmontant). Láska a Duch patří k sobě. Když pak přichází Duch – Přímluvce, obviňuje svět (Kr), ukazuje světu (EP), v čem je hřích, že v nevěře Kristu (J 16,9). Avšak před touto nevěrou jest už oklamání lží (Gn 3, 4n: nezemřete, ale budete jako Bůh). Základem hříchu je lež toho lháře na počátku i do dne posledního. On svádí člověka k nevěře. A víra: není Boha, znamená pak pro oklamané lidství: vše je dovoleno (F. M. Dostojevskij). Člověk si začne hrát na všemocného, nesmrtelného, svézákonného Pána a spěje k sebezničení. Smí křesťan k této sebevražedné víře mlčet? Zachovat laskavý odstup a říkat si: Cožpak jsem já strážným kdekoho? Tu se prokazuje svaté milování: v pohotovosti i kůži nasadit jako hasič při požáru, když jde někomu o život. Ať ten ohrožený je mu známý nebo neznámý, přítel nebo nepřítel, milý nebo nemilý (J 15,13; 1 K 1,21). Proto jádrem křesťanství je oběť. Zášť světa k Bohu i člověku, jež je v každém z nás od narození, je přemáhána i měněna v lásku jen za cenu oběti. A k takovémuto obětavému milování se roste z naděje naprosté proměny našeho hříchu a smrti propadlého lidství mocí Kristovou. Touto nadějí živí se i žije a roste svatá láska. Jaká christologie, taká je i eklesiologie, ba též církevní politika a taktika. Zkrátka: Milování bez pravdy hyne.
Věrný svědek pravdy Hus napsal v říjnu 1411 Plzeňským: Netoliko ten je zrádcem pravdy, který přestoupiv pravdu zjevně místo pravdy mluví lež, ale také i ten, který nesměle praví pravdu nebo nesvobodně brání pravdy, která sluší svobodně brániti, zrádce jest pravdy. A J. J. Lozano vkládá do úst kardinála větu: Křesťan nikdy nezrazuje, ale miluje svého představeného, kdyby se mu musel postavit.
22. 11. 1977