Informace a zprávy ze Spojených států se už několik měsíců soustřeďují na prezidentské volby. Situace se nezměnila ani po jejich skončení: středem pozornosti se stal vítěz Donald Trump. Skutečně budou čtyři roky jeho vlády (a v horším případě osm let) katastrofou pro Spojené státy i celý svět?
Kromě voleb se ale ve Spojených státech děly a dějí i jiné věci. Věci, na kterých výměna prezidenta naneštěstí nemá šanci mnoho změnit – asi ani kdyby nevyhrál Trump. Jde totiž o trochu jinou politiku.
Na jaře letošního roku přišla korporace Energy Transfer Partners s projektem podzemního ropovodu, který by vedl přes čtyři americké státy, ze Severní Dakoty do Illinois. Mnozí od začátku namítali, že ropovod je zbytečný – a navíc nebezpečný vzhledem k tomu, co by znamenal pro životní prostředí. Do středu zájmu se dostala rezervace Standing Rock v Severní Dakotě, kterou by ropovod přímo zasáhl.
Několik měsíců již trvají nenásilné protesty, původně s centrem v táboře právě v blízkosti Standing Rock. Mají i duchovní rozměr, podpořila je mimo jiné Sjednocená církev Kristova (United Church of Christ), jedna z největších evangelických církví v USA. Odpověď? Tvrdé represe jak ze strany soukromé bezpečnostní agentury, tak ze strany policejních složek. Došlo na útočné psy i tvrdou šikanu zadržených. Buldozery Energy Transfer Partners zatím likvidovaly posvátná místa Siouxů. Přestože se ropovod včetně protestů a tvrdých zásahů ozbrojených složek dostal do popředí zájmu některých médií – na jednu stranu především alternativních a nezávislých, na druhou stranu ovšem prakticky celosvětově – nestal se vůbec tématem debat mezi Donaldem Trumpem a Hillary Clinton. Největší dramata se přitom odehrávala právě v době, kdy vrcholil předvolební boj.
Hillary Clinton vydala velmi opatrné „kompromisní“ prohlášení, Donald Trump má v ropovodu patrně i svoje peníze. Protesty podpořila kandidátka Strany zelených Jill Stein, kterou ovšem americký volební systém předem odsoudil ke zisku přibližně jednoho procenta všech hlasů.
Velká politika tak zůstala u svých témat, odtržená od dramatického dění v Severní Dakotě. I zde se ukazuje, že politika ve smyslu institučním a stranickém prst na tepu politiky, kterou lidé skutečně prožívají, drží jen velmi neohrabaně.