Objeví-li se mezinárodně uznavané dílo světové literatury na pultech našich knihkupectví v českém překladu, je to malý zázrak. Tentokrát bylo konečně zpřístupněno naší nejširší veřejnosti dílo důstojného veterána studií o Svaté zemi v dějinném kontextu Nového zákona, Gerharda Krolla – Po stopách Ježíšových. (Z německého originálu Auf den Spuren Jesu, zehnte, Auflage St. Benno Verlag, GmbH, Leipzig 1988.)
V předmluvě k pátému a desátemu vydání Kroll píše: Skutečně toho o historickém Ježíši víme tak málo? Smyslem Krollovy knihy je pozitivně přispět k řešení této otázky. Víra spočívá jedině ve svědectví Božím, a to jí dává absolutní jistotu. Je však třeba si uvědomit, že skrze Ježíše z Nazareta zasáhl Bůh do světového dění jako Bůh jednající. Protějškem spásonosného činu Božího jsou dějiny spásy na straně lidí. Proto má také pozemské dění okolo Ježíše z Nazareta a v jeho životě význam pro lidi všech dob (předmluva 1964). Objevuje se tu druhý motiv Krollovy knihy: spojení evangelijní zvěsti s historicitou doby, prostředí a postav.
Metodu, kterou Kroll zvolil pro strukturální uspořádání všeho materiálu, jenž chce čtenáři nabídnout, lze nazvat chronologickou. Počátečním bodem celé knihy, i prvního bloku nazvaného skrytý život, je okamžik narození Ježíše z Nazareta. Tato první část Krollovi posloužila k zmapování a představení základních faktů o Svaté zemi, konkrétní době, způsobech života, základní historie, jelikož pro autora biblický materiál o tomto období hovoří jen málo. Index literatury, který Kroll používá k doložení či potvrzení biblických zpráv, je velmi bohatý. Počínaje historiky římského císařství jsou to mimo jiné Josephus Flavius, dějepisné a zěměpisné studie církevních otců, cestovní zprávy a zápisky poutníků, zprávy a kroniky z dob působení křižáků či různých řádů, i nedávná či soudobá literatura týkající se tématu Svaté země. V teologické či duchovní oblasti byla použita dochovaná a uznávaná literární tradice křesťanská, židovská i sekulární.
Počátek Ježíšova veřejného působení stojí v úvodu druhé části Krollova díla. Zatímco první blok naplňovaly převážně citáty a odkazy na historiky a poutní zprávy, v této části je primárním zdrojem biblický text a sekundární literatura se užívá jako důkaz historicity událostí. Za povšimnutí stojí umístění kapitoly o vzkříšení Lazara na konec této části. Všímavý teolog se neubrání teologickému zhodnocení tohoto kroku paralelně s koncem třetí části, která končí zapečetěným hrobem.
Utrpení či nedokončený pašijní příběh tvoří třetí část knihy. Velmi bohatý a podrobný rozbor netrpí zdlouhavostí, naopak je mu vtištěna zvláštní dynamika, ke které jistě přispívá častější výskyt teologických pasáží. Tento dojem ovšem narušuje abnormálně dlouhá a zdlouhavá kapitola o chrámu Božího hrobu.
Převážně teologické pasáže převládají v závěrečné části o Božím oslavení, které tvoří epilog celému Krollovu dílu.
Na příslušných místech jsou připojeny méně či více obsáhlé exkurzy. Právě tyto úseky se zpočátku jeví jako hlavní náplň knihy. Jejich důležitou složkou jsou argumentace a dokumenty z literárních a jiných zdrojů. Velmi bohatá obrazová část, množství fotografií, map a grafů opravdu navozují jedinečný plastický a široce pojatý portrét o poměrech doby Ježíšovy. Zde je dobré upozornit na fakt, že se vzdělanému čtenáři, který je obeznámen s částí materiálu, s nímž Kroll pracuje, může po dějepisné a zeměpisné stránce Krollovo dílo jevit jako příliš okatý kompilát částí vyselektovaných pro doložení jednoho tématu. Takovému jednostrannému hodnocení se však vzpírá teologická linie výkladu, která umožňuje na známý materiál nový pohled.
Pouze popisky k obrazové příloze tvoří nejméně čtvrtinu textu a poskytují mnoho zajímavých poznatků k archeologii, zeměpisu i dějinám Palestiny. Svým způsobem encyklopedický ráz umocňuje i grafické zpracování a kvalita materiálu knihy. Po této stránce je Krollovo dílo dokonalé.
Teologický výklad, který se zpočátku vkládá do textu se značnou obezřetností, lze chápat jako jemné upozornění na evangelijní souvislost s historickým děním. Avšak s koncem knihy se stává důležitým již svým častějším výskytem a nabývá role (někdy i jediného) svědectví. A jelikož je teologické směrování vedeno přísně konzervativním myšlením, stává se více překážkou než pozitivním doplněním díla. Stejně tak teologický pohled sám je dost zřetelně poznamenán církevní nejednotou. Na své si přišla i metoda „co se nehodí do mlýna…“, např. u perikopy vyčištění chrámu. Stojí za to povšimnout si způsobu práce s biblickými zprávami vzhledem k chronologickém zpracování. Jako základu Kroll užívá všechna čtyři evangelia. Snaží se jejich materiál uspořádat a navzájem doplnit. Zvláštní přístup je patrný zejména v pasážích, které se vyskytují v bibli vícekrát a v každé z nich je např. užívána odchylná či pouze podobná slovní argumentace. Pro to, co exeget označuje jako položení jiného důrazu, Kroll hledá a dokládá dějinný smysl a místo reálného uplatnění.
Na Krollově knize je patrná doba jejího vzniku. Doba, ve které moderní metody bádání přinesly mnoho nových poznatků a důkazů, ale teologie se ještě bála pohlédout těmto novotám zpříma do očí a vyrovnat se s nimi. Krollovo dílo by nemělo chybět v žádné teologické knihovně právě proto, že reprezentuje tuto dobu, byť s konzervativním, ale velmi upřímným a solidním pohledem. Prokázání hodnověrnosti dobových reálií uvedených v evangeliu však nikterak neposílilo moji důvěru v hodnověrnost evangelia jako celku. Této příčinné spojitosti, kterou chtěl autor naznačit, jsem dokonale neporozuměl. Kroll na mnoha stránkách ukázal, jak mnoho toho víme o historickém Ježíši. Neměli bychom však zapomínat na skutečnost, že víra se nemůže opírat o berličky historických faktů.
P. Gerhard Kroll SJ, Po stopách Ježíšových, Zvon, české katolické nakladatelství, Praha, 1995. Z něm. originálu přel. Vladimír Petkevič, 395,– Kč.