Číslo
Přicházíme na svět v cizích městech,
nazýváme je vlastí, ale jenom krátce
smíme obdivovat jejich zdi a věže.
Z východu na západ jdeme a před
námi se točí veliká obruč hořícího
slunce, jíž zlehka jako v cirkusu
proskočí ochočený lev. V cizích městech
díváme se na díla dávných mistrů
a bez údivu poznáváme vlastní
tváře na starých obrazech. Žili jsme
už kdysi, a dokonce jsme znali utrpení,
jen se nám nedostávalo slov. V pravoslavném
kostele v Paříži modlí se poslední bílí
šediví Rusové k Bohu, který
je mladší než oni o stovky let a stejně
jako oni bezradný. Zůstaneme v cizích
městech, jako stromy, jako kamení.
Adam Zagajewski: Vítr ve větvích, z polštiny přeložila Daniela Lehárová, BB art, Praha 2004