Sukně proměnných barev je obrazem příběhu o Jákobových synech. Právě Josefovi, tomu nejmladšímu, otci nejmilejšímu, tomu, kterého Jákob miloval nadevše, věnoval jeho otec roucho-sukni, výjimečný oděv. Nebyla to sukně jedné konkrétní barvy. Plátno té sukně bylo utkáno z vlákna, které v sobě nese něco „proměnného“. A takový je i Josefův příběh. Vlákno jeho života není černobílé. Vytváří plátno, v němž se osnova střídá s útkem jako proměnná s konstantou, totiž s Božím milosrdenstvím, blízkostí a odpuštěním navzdory lidskému selhávání a vině. Plátno sukně je výjimečné a je zároveň příčinou sváru, důvodem k pýše i závisti. Ta sukně proměnných barev přitahuje pozornost, svádí k hříchu. Podobná sukně je i připomínkou odpuštění hříchu, to když Hospodin odívá Adama – člověka rouchem, aby zahalil jeho nahotu. Sukně pestrých barev je znakem výsadního postavení. Však i Mojžíšův bratr, velekněz Áron měl sukni, která budila pozornost.
Josef dostane sukni darem, je to dar z lásky. Je to dar plný emocí a emoce vyvolávající. Těch je v Josefových příbězích, zachycených v 1. Mojžíšově (Genesis) celá škála, jsou výrazem putování a cest, po nichž se Josef ubíral, stejně tak i zastávek, aby se nakonec znovu s otcem Jákobem setkal.
Darovaná sukně je leitmotivem celého příběhu, kterému dal soudobý skladatel Matouš Hejl hudební tvar v podobě oratoria. Pro hudební ztvárnění zvolil text Bible kralické, konkrétně kapitoly 37 a 39–45. Jejich instrumentálně-vokální převyprávění zůstalo více méně v původním znění, tak jak je zaznamenané v Bibli kralické. Na některých textových úpravách písní, které mají v oratoriu funkci „zastavení“, se podílel textař Tomáš Peřina. Textům příběhu propůjčili svůj hlas Jan Mikušek a Jakub Gottwald. V oratoriu se tak střídá zpěv s vyprávěním. Instrumentální části vyplňuje klavír (Matouš Hejl), kontrabas (Petr Tichý), bicí (Antonín Procházka).
Celé hudební dílo doprovodily v prostorách libeňské synagogy světelné efekty, ty podkreslily vjem ze slyšené hudební skladby. Posluchač má tak možnost nejenom slyšet, ale i vidět, prožívat napínavý Josefův příběh a sledovat momenty putování, dramatických setkání, momentů důvěry, rozhořčení i radosti. Je toho mnoho, co vyplňuje napětí mezi počátečním setkáním Jákoba s Josefem, předáním sukně a závěrečnou radostí, když Jákob vychází vstříc Josefovi: „…Půjdu, abych ho ještě před smrtí viděl.“
Napětí mezi začátkem a koncem příběhu rámuje počáteční hudební vstoupení do příběhu (klavír) a závěrečné vystoupení z něho (klavír). Do toho napětí promlouvá žalmista písní o člověku, který upíná oči k Hospodinu, vyznává vinu, touží po odpuštění, má nadějí v Boží milosrdenství. Žalm je svorníkem mezi Jákobem a Josefem, mezi Izraelem a jeho lidem, mezi Bohem a člověkem, který zakouší bolest – ztrátu, ať už v podobě člověka nebo iluzí.
Oratorium Josef se pak dále odvíjí jako vlákno té pestrobarevné Josefovy suknice a vypráví příběh o setkání i rozloučení, vystupování i sestupování, mluvení i mlčení. Je to napínavý příběh, který se různě klikatí, stáčí a zatáčí, vystupuje, sestupuje. Nejednoznačnost Josefových cest i zastavení vyznívá v oratoriu s jednoznačnou vyvážeností zpěvu i vyprávění. Volba nástrojů (klavír, kontrabas a bicí) podtrhuje plynutí Josefových cest, jeho dramatických momentů i zastavení. Nakonec se na cestu vydává i Jákob, protože jeho syn přece žije. A tak Jákob vystupuje a jde. Vlákno jeho života sice končí, ale nevede ke smrti, ale k životu, což naznačuje zopakování téhož motivu na konci oratoria. Počáteční hudební vstup je i závěrečným vystoupením, které celou skladbu uzavírá, ale možná i otevírá. Přivádí posluchače k tomu být pozorný ke konstantě života. Ke Slovu Panovníka Hospodina, jehož žalmista oslovuje: „K tobě pozdvihuji očí svých, ó ty, kterýž na nebesích přebýváš.“
A tak i když se začátek setkává s koncem ve zdánlivé totožnosti, totožné nejsou. Mají proměnlivou hodnotu nesenou konstantou Boží milosti. Pozorný posluchač si může všimnout, že úvodní hudební motiv v závěru zaznívá o půl tónu výše.
Dílo zaznělo 28. a 29. května pod záštitou spolku Krajina přílivu v prostorách libeňské synagogy. Spolek vznikl v r. 2014 a věnuje se vytváření autorských uměleckých děl a pořádání společensko-kulturních akcí pro veřejnost různého druhu.
Repríza Oratoria Josef proběhne na podzim tohoto roku znovu v libeňské synagoze. Termín zatím není stanoven.