Bohoslužby solidarity s běloruským lidem 25. března
Паважаныя сябры, беларусы і іх сябры, вітаю вас на сённяшнім набажэнстве, …
„Vážení přátelé, Bělorusové i jejich přátelé, vítám vás na dnešní bohoslužbě, při které si vzpomeneme na naše přátele a blízké, připomeneme si oběti vražedného režimu a také se budeme moci pomodlit k Bohu a slyšet slova útěchy,“ zaznělo v pražském evangelickém kostele u Salvátora 25. března tohoto roku. Mikuláš Vymětal tu zorganizoval spolu s dalšími bohoslužby solidarity s běloruským národem.
Datum nebylo zvoleno náhodně, 25. 3. 1918 byla vyhlášena samostatná Běloruská republika – poté, co padl carský režim a než Bělorusko definitivně ovládl nastupující bolševický. Sešli se především zástupci běloruské komunity v Praze, ti, kdo museli uprchnout nebo se v Praze léčí ze svých zranění. Přítomní byli i představitelé synodní rady ČCE a během bohoslužeb byla přečtena solidární zdravice Tomáše Halíka. Z bohatého asi dvouhodinového programu přinášíme přečtená svědectví o dvou pronásledovaných a vězněných, kteří zastupovali 299 aktuálně (k 25. 3.) vězněných, kázání Mikuláše Vymětala a píseň Zboř ty zdi!, zpívanou v běloruštině.
Svědectví z Běloruska
Marie Kalesnikava
Marie je původní profesí flétnistka, učitelka hudby a kurátorka kulturních projektů. Má hudební vzdělání v běloruských a německých školách, nějakou dobu žila a působila ve Stuttgartu. Během posledních prezidentských voleb se stala šéfkou volebního štábu alternativního kandidáta Viktara Babaryky, který však byl zatčen. Nabídla svou pomoc zaregistrované kandidátce Sviatlaně Cichanouské a stala se jednou z osobností dosud v Bělorusku nevídané „ženské volební kampaně“. Během povolebních protestů byla unesena tajnými službami a odvezena na hranici s Ukrajinou, kde měl být zinscenován její „útěk“. Byla pro ni připravena letenka z Ukrajiny do Německa a dokonce i negativní test na covid. Maria takový scénář odmítla a roztrhala svůj pas, aby nemohla být vyhoštěna z Běloruska. Poté byla uvězněna a byla proti ní vznesena obvinění za přípravu masových nepokojů. Marie Kalesnikava byla uznána politickým vězněm. Ve vazbě je od 7. září. Stala se laureátkou Sacharovovy ceny za svobodu myšlení a jiných prestižních vyznamenání.
Stepán Latypau
Stepán je arborista, neboli odborník na řez a údržbu stromů, a také průmyslový lezec. Jako odborník na biologii se zapojil do boje s bolševníkem, osobně prováděl postřiky větších ploch této invazivní rostliny, propagovala ho běloruská státní televize. Ve dvoře domu, kde žije Stepán, vzniklo na zdi budky transformátoru streetartové dílo DJové změny, které však komunální služby zamalovaly. Lidé svůj oblíbený obrázek několikrát renovovali a bránili ho před zničením. Jednoho dne se u zdi zastavil i Stepán a po policistech, kteří přijeli řešit situaci, chtěl, aby se legitimovali. Ti ho brutálně zadrželi. Při prohlídce v jeho bytě byly nalezeny chemikálie a postřiky. Kvůli tomu byl obviněn z přípravy pokusu o otrávení policistů jedem. Ve vazbě je od 15. září. Stepán Latypau byl uznán politickým vězněm.
Kázání Mikuláše Vymětala
Izraelští věřili, a proto před nimi padly hradby Jericha, když je obcházeli po sedm dní. (Židům 11,30)
Milí přátelé z Běloruska i z Čech, co přispěje k pádu zdí? V písni Zboř ty zdi je to jedinec, který dokáže spojit ostatní a dodá naději. Takové lidi jsme v době komunistické diktatury také měli – můžeme si vzpomenout třeba na Václava Havla a Sváťu Karáska, který farářoval v tomto kostele. Takové lidi má i běloruský národ. Mnoho z nich je v současnosti na dlouhém seznamu politických vězňů, který si můžete předčíst ve vstupní hale tohoto chrámu, další jsou v emigraci. Jako Češi jsme také zažívali podobnou dobu. Narodil jsem se a vyrostl v okupované zemi, kdy už jsme ztratili naději, že poměry se změní. Současné Bělorusko se při pohledu zvnějšku zdá být jak Jericho s mohutnými hradbami, které se zdají být navěky.
V Bibli padnou zdi Jericha díky víře Izraelců, s níž obcházejí po sedm dní město. V co ti Izraelci věřili? Podle mého názoru věřili ve smysl a v sílu ticha. Obcházet potichu město s mohutnými hradbami se zdá naprosto neúčinný způsob boje. Jenže zde zřejmě hraje roli čas. Sedm je Boží týden, čas plnosti. Tento týden může trvat různě dlouho, ale čas se naplní. Hradby města padly nejen díky hluku, ale díky trpělivosti a vytrvalosti, s níž Izraelci obcházeli. Izraelci nebyli sami – měli v samotném Jerichu své spojence, Rachab a její rodinu. Díky jejímu zaměstnání (Rachab byla nevěstka) byla její rodina možná velice široká. Nenápadnými spojenci těch venku bylo tedy mnoho lidí uvnitř hradeb.
Věřím, že tak je to i s Běloruskem. Stalo se to, co jsme v létě nečekali – diktátor Lukašenko, který velmi pravděpodobně zfalšoval volby, se díky brutálnímu násilí vůči vlastním obyvatelům udržel u moci. V Bělorusku jsou s krátkými přestávkami různé formy autokracie a diktatury už více než 100 let. Může to být – a bude to – jinak. To nám připomíná 25. březen. Bělorusko už je léta poslední diktaturou v Evropě. Hradby se zhroutí, to je jisté. Nevíme kdy, ale čas se naplní. Záleží to i na nás, protože to můžeme urychlit. Na nás je vydržet to, obcházet hradby, které nakonec prasknou a zhroutí se, a podporovat spojence, kteří jsou za nimi.
Vážení přátelé, přeji k tomu Bělorusům zde i jejich přátelům – a hlavně Bělorusům v Bělorusku – víru, trpělivost a naději. Zdi Jericha se zhroutily. Diktatura v Bělorusku se zhroutí také! Amen.
Zboř ty zdi, co nás vězní!
Byl plný ideí a ještě mlád
Měl jednu myšlenku velkou,
Že když se spojíme, musí se stát,
Ty zdi, co nás vězní, že padnou.
Rozsvítil světélko v hluboké tmě,
lidem dal odvahu, sílu,
jak zrnka naděje, jiskry ohně,
míří do režimu týlu.
Zboř ty zdi co nás vězní!
Svobodu chceš – tak za ní běž!
Ty zdi se zhroutí, zhroutí, zhroutí
a pohřbí celý starý svět!
Z jiskřičky plamen však může se stát,
myšlenka lidem se šíří,
až jednou nabrala takový spád,
že všichni ke zdem těm hned míří.
Uprostřed žaláře na flétnu hrál,
a národ z popela zvedl,
ukončit projednou všechen ten zmar,
sjednotit všechny on svedl.