V krásné úpravě nakladatelství Scriptorium vyšla v těchto dnech kniha Staročeské biblické předmluvy, která si jistě najde cestu do knihovničky každého zájemce o historii biblického textu. Jedná se o specifický případ biblických paratextů – textů, které biblický text provázejí a pomáhají jeho pochopení. Leckdy jsou to pomocníci nenápadní (čísla veršů, marginální odkazy na podobné biblické verše a jiné souvislosti), leckdo je očima přeskakuje (sumáře v záhlaví kapitol, vysvětlivky nesnadných slov), ale pozorný čtenář je dříve či později odhalí a ocení. Historie biblických paratextů může být stejně fascinující jako historie vznikání a překládání biblického textu. V největší míře to přirozeně platí o prolozích, jejichž autoři byli sami překladatelé; jejich úvodní texty k jednotlivým knihám neposkytují jen technické informace a (nezřídka zastaralé) reálie encyklopedického rázu, jak by se mohlo zdát při letmém listování, ale dávají nám nahlédnout přímo do jejich překladatelské dílny – do jejich motivů, metod, a ovšem i do všelijakých mrzutostí i nesnází, které také patří k práci tohoto druhu. Svatý Jeroným – překladatel Písma, autor řady biblických prologů, a tedy jeden z hlavních hrdinů příběhu, jehož kontury nám monografie vykresluje, – si nejednou stěžuje na své kritiky, kteří na něj „štěkají jako vzteklí psi“, a prosí čtenáře, aby pozorně a trpělivě četli jeho dílo a neposuzovali je unáhleně.
Kolektiv pracovnic Ústavu pro jazyk český AV ČR svým monumentálním dílem zaplnil významnou mezeru v bádání nad českým biblickým překladem, na kterou upozornil již Vladimír Kyas ve známé monografii Česká bible v dějinách národního písemnictví (1997). Zasvěcený úvod začíná výkladem o zdrojových textech, tj. o latinských prolozích ve středověké Bibli. Zejména Pařížská bible a Glossa ordinaria měly zásadní vliv na vytvoření té sestavy prologů, která se v různých podobách uplatnila v české překladatelské tradici. Po výkladu o latinských i českých pramenech následuje systematický popis jednotlivých předmluv podle pořadí biblických knih. Vítaným zpestřením knihy je samostatná kapitola o výzdobě předmluv v českých biblických rukopisech.
Jádrem práce je pak samotná edice 124 prologů. Mravenčí práce sestávající v pozorné četbě a přepisu tisíců stránek obtížně čitelného textu je tu předložena v přehledné podobě. V textovém aparátu každý rychle najde ten druh informace, o který se zajímá: první aparát obsahuje určitelné citace Bible a dalších autorit, v druhém jsou shromážděny editorské poznámky. Také třetí aparát, obsahující různočtení ze všech dochovaných pramenů, činí z celé publikace unikátní a na dlouhou dobu nenahraditelné dílo (stěží lze očekávat, že by se v několika příštích tisíciletích nějak zásadně změnil náš stav poznání ohledně dochovaných českých biblických rukopisů a tisků). To platí i o stemmatech a grafech, jimiž autorky dokládají své teze o vzájemných vztazích mezi jednotlivými prameny a o jejich vývojových liniích.
Publikace plně odpovídá nejen ryze odborným požadavkům, ale v řadě ohledů uspokojí i zvídavé laiky se zájmem jak o Písmo, tak i o vývoj českého jazyka, teologii, dějiny církve a historii evropské vzdělanosti.
Kateřina Voleková – Andrea Svobodová (eds.), Staročeské biblické předmluvy, Praha: Scriptorium, 2019, ISBN 978-80-88013-78-5