Otevřený dopis

Číslo

bratřím farářům: Michalu Šimkovi, Štěpánu Hájkovi, Joelu Rumlovi, Pavlu Keřkovskému a všem ostatním, kteří se brali za očistu a spravedlnost naší církve ČCE a za odsouzení všech nepravostí spojených s ní a jejími představiteli

 

Vážení bratři,

vím, že k Vašim uším již dávno dolehla mnohá informace o Diakonii ČCE a o problémech mezi ústředím a některými středisky. Vždyť i v archivu časopisu Protestant jistě ještě leží můj dopis, zaslaný v minulém roce na doporučení sestry JUDr Simeony Zikmundové, ve kterém jsou vylíčeny některé hrubé chyby, kterých se dopustili různí pracovníci Diakonie ať už stálí nebo dobrovolní.

Rozhodl jsem se zveřejnit fakta o hospodaření v Diakonii ČCE, která jsou dosti nepříjemná. Ti, kteří tato fakta znají, mne požádali, abych tak nečinil, alespoň ne ve světském tisku. Doporučili mi, někteří senioři, kurátorové a další funkcionáři a členové církve, abych se obrátil na Vás, jmenovitě, bojovníky za pravdu a spravedlnost a čistotu naší církve, abyste měli příležitost ukázat, že Vám o ni opravdu jde, že Vám nikdy nešlo o moc a eventuální posty v církvi.

Nabízím Vám tedy zabývání se velmi vážnými skutečnostmi a k tomu jsem ochoten nabídnout též všechny mně dostupné materiály a není jich málo, k prostudování, abyste Vy sami byli objektivně informováni ne z řečí, ale z faktů – dokazatelných, dostupných a ověřitelných.

Doufám, že tato Vaše informovanost pak bude přínosem k informovanosti synodálů, kteří se Diakonií ČCE podle usnesení minulého synodu ČCE budou zabývati. Samozřejmě též nabízím svoji pomoc ve všech směrech, ve kterých budu erudovaný, kdykoli.

Upřímně Vás pozdravuji a prosím, abyste našli dostatek odvahy a síly k nalezení pravdy.

Váš

Milíč Kaštánek

Maroldova 2992/3
702 00 Ostrava 1
V Ostravě 10. srpna 1995

 

*

 

Vážený bratře Kaštánku,

ať už to s těmi „bojovníky za pravdu a spravedlnost a čistotu církve“ myslíte jakkoli, můžete si být jist, že nám opravdu „nikdy nešlo o moc a eventuální posty v církvi“. Redakce Protestanta nemá důvod cokoli z dění v církvi zatajovat, proto může zveřejnit i fakta, která nabízíte.

K našim uším ovšem ještě více než „mnohá informace o problémech mezi ústředím a některými středisky“ dolehly zvěsti o vzedmutých vášních a osobních averzích zainteresovaných pracovníků Diakonie, nedivte se nám tedy, že jsme dosud neměli mnoho chuti pouštět se do problematiky, v níž těžko rozpoznat, jak se vlastně věci mají a kde hrozí mnohá nedorozumění.

Prosím Vás proto, aby informace, které hodláte zveřejnit, byly jasné, stručné a zejména doložitelné. Příležitost dáme pochopitelně i jiným.

V příštím čísle se tedy Diakonii ČCE budeme věnovat. Za základ může posloužit vedle zveřejněný článek Heleny Wernischové. Hodláme položit několik otázek rozdílným osobnostem v Diakonii a pokusit se tak alespoň o určitou sondu do velmi – alespoň pro mne – neprůhledného terénu.

S pozdravem

Štěpán Hájek
588 52 Hor. Dubenky 54
V Horních Dubenkách

29. 8. 1995