Odešla Jiřina Šiklová
Jedinečná, inspirující i provokativní, ultimativně lidská a zároveň intelektuálka. Velká osobnost a žena, která do české kotliny přinesla gender studies a feminismus. A mnoho dalšího. Její odkaz je tak barevný, jako byla ona sama. Gender vnímala v kontextu a intersekcionálně.
Klimentská 17, legendární adresa jejího bytu, kde to všechno začalo, knihovna, neziskovka a intelektuální centrum českého feminismu. Ještě koncem 90. let, když už Gender Studies sídlilo v Národním domě na Smíchově, jsem otevírala poštu, která nám k ní pořád chodila. Opravdový začátek byl ale v Jiřině už dávno před tím. Nepotřebovala čekat na americké a západoevropské feministky a jejich knihy, které po roce 89 zavalily její byt, aby viděla dynamiku genderových vztahů v disentu, v Thomayerově nemocnici mezi lékaři, v socialistických rodinách a, vsadím se, že i ve vězení.
Psát krátkou vzpomínku na Jiřinu vyžaduje obrovskou zkratku. Schází prostor na všechny její barvy, činy, vtipné historky a zásluhy. Její odkaz nepatří zdaleka jen českému gender studies a feminismu. Taky sociální práci, Romům a Romkám, sociologii, disentu a Chartě. Viděla v souvislostech a tak i pracovala.
Být s Jiřinou znamenalo být vždy připravená na intelektuální cvičení nebo rovnou teoreticko-filosofickou debatu, a zároveň být naprosto autenticky osobní. Uměla položit otázku tak, že člověk pro odpověď musel hluboko do svého nitra, pohnutek a motivací, proč dělá nebo říká, co říká. Poznala, co kdo snese, a podle toho obojí dávkovala. Humor, mateřská vřelost a radost ze života ale byly její poznávací značkou za každých okolností. Myslím, že vyvěraly z absolutního přijetí života a jeho peripetií. Z toho, že jí byla cizí role oběti, ať už doby, režimu, nebo nehezkých činů jiných lidí. Vývoj, akce a jít dopředu, to byl její styl.
Co nesnášela, byla šeď a uniformita. Ne nadarmo je autorkou sociologického konceptu „šedá zóna“, který překročil železnou oponu ještě před revolucí. Svou povahu vyjádřila trefně pro server Feminismus.cz: „Opakovat totéž je pro mě stagnace, kterou z duše nesnáším.“
Pražské Gender Studies jsou dnes vyspělou svébytnou organizací s profesionálními projekty a infocentrem s rozsáhlou knihovnou. Jako matka zakladatelka uměla mládě včas vystrčit z hnízda a nechat žít svým životem. Jiřinin esprit otevřenosti a diskuze tam ale bydlí dál. Helena Skálová, dnešní dlouholetá ředitelka Gender studies, o.p.s vzpomíná: „Když se řekne Jiřina, hned se mi vybaví dialog, rozhovor. Diskutovaly jsme různě – někdy přísně racionálně a logicky, jindy emotivně a halasně. Ale vždy plodně ve smyslu vzájemného rozšíření obzorů. A právě to byl podle Jiřiny hlavní smysl dialogu – nejen mluvit, ale především se navzájem poslouchat. Vidět na chvíli problém z jiné perspektivy. Nikdy nešlo o vítězství v debatě, umlácení protějšku argumenty a často bylo na konci ještě víc otázek. Ale přesně to nás posouvalo v uvažování (nejen) nad genderovou rovností dál.“
Právě se usilovně chystá retrospektivní kniha 30 let Gender Studies. Jiřina už na podzim nezaperlí na jejím křtu. Ale u tvorby byla, její 85. narozeniny byly zároveň setkáním ke knize. Je v ní i odpověď na otázku: „Jiřino, tys mohla po roce 1989 dělat úplně cokoli, proč ses rozhodla pro gender?“ anebo „Jsi feministka?“ Že odpověď není triviální, je vám asi jasné.
Objevte Jiřinu, rozhovory s ní, kde už v 90. letech pojmenovává všechny fenomény postavení žen, které řešíme dneska a kterých je plná i Heroine. A také její texty a přednášky, a nezapomeňte projet předrevoluční pseudonymy Matulová, Heroldová, Fišerová, George Moldau, A. Nonymová, Nežárka Jiří, Otava Jiří. Za roky strávené s ní a v jejím vlivu upřímně z celého srdce děkuji.
Autorka je socioložka, posledních 5 let se zaměřuje na gender pay gap (www.rovnaodmena.cz). Od roku 1996 pracovala v pražském Gender Studies, kde založila třeba portál feminismus.cz. Vzpomínku napsala pro Heroine.cz