O přednostech letitého anglo-amerického volebního systému i pro vznikající československou republiku uvažoval její na dálku zvolený prezident Masaryk, když se koncem r. 1918 vracel přes Atlantický oceán domů. Shodně s jeho záměry, zaznamenanými ve Světové revoluci, psal po své volbě i Václav Havel letos 20. ledna: „Nový volební zákon by měl klást maximální důraz na osobnosti a minimální důraz na jejich stranickou příslušnost“ – neboť se obával – „že by v něm mohl stranický princip potlačit důraz na konkrétní osobnosti“.
Avšak onehdy – a kupodivu i letos – plány obou nastupujících prezidentů selhaly. Představitelé „revolučního“ uskupení politických stran a hnutí tehdy i dnes nastolili volební systém poměrného zastoupení, který zůstal vadou na kráse v demokracii dvaceti let prvé republiky, neboť učinil z poslanců jen figuranty dirigovaně vedením politických stran. Budou dnešní poslanci něčím jiným?
Letos zvítězilo přání zmapovat poměrným zastoupením „rozložení politických sil“ včetně komunistů, ale to bylo vzápětí v parlamentu zkresleno pětiprocentní českou a tříprocentní slovenskou klausulí, jež zde mají omezit přílišné tříštění. Preferenční kroužkování kandidátů mělo dát voliči přece jen možnost vyjádřit zájem o osobnosti. 53 tisíc kroužků, jež se v Jihomoravském kraji sešlo u PhDr. Jaroslava Šabaty, poslalo však paradoxně do parlamentu místo něho některé jeho kolegy, jimž jsme hlas dát nemínili, ba nechtěli.
Jestliže si kdo v těchto volbách vybral především stranu, pak to bylo z nacionální nebo třídní emoce. Jinak jsme hledali důvěryhodnou osobu, byť nám jen symbolizovala i ty neznámé, tedy bez důvěry.
Nyní máme před sebou místní volby a novou ústavu s nadějí, že nový systém nám nabídne jen poznatelné osoby, k nimž bychom mohli najít důvěru. I když pokládáme svého prezidenta za mimořádně vlivného, zdá se být záležitosti volebního systému opět bezmocným, neboť 29. 6. v parlamentě znovu žádal: „…bylo by správné volit poslance takovým způsobem, který by zřetelněji zdůraznil roli konkrétních politických osobností…“ Můžeme očekávat, že takový systém připraví a odhlasují poslanci, kteří ke svým současným mandátům přišli z milosti stranických aparátů? Prezident a ostatní téhož zaměření potřebují pomoci od těch, kteří vědí, že nejen orientace politická, ale i pout za smyslem života – jakkoli hlubší – vychází ze vztahu k osobě s konečnou autoritou a že instituce, byt i náboženská, je nespolehlivá.