anketa
Na konci března slavila Evangelická teologická fakulta (dříve Komenského a ještě předtím Husova bohoslovecká fakulta) 80. výročí založení. V té souvislosti jsme jejím učitelům, studentům i dalším osobnostem položili následující otázky:
1. V kterém období fakultního osmdesátiletí měla podle Vás (evangelická) teologie nejdůležitější úlohu? Proč?
2. Koho z představitelů či představitelek české evangelické teologie považujete za nejinspirovanější a nejinspirativnější postavu?
V tomto čísle otiskujeme odpovědi učitelů fakulty, v příštím se pokusíme zprostředkovat odpovědi dalších osobností církevních i mimocírkevních. Odpovědi otiskujeme v tom pořadí, jak docházely.
Petr Pokorný, děkan:
1) Nejdůležitější úlohu hrála fakulta v době první republiky, kdy se rozhodovalo o duchovní orientaci českých evangelíků. Kdyby zůstalo u národního zaměření, které převládlo mezi některými představiteli tehdejší Československé církve a které evangelické veřejnosti reprezentoval např. Jan Herben, procházeli bychom již od 40. let mnohem hlubší krizí, nežli byla ta, kterou jsme prošli v letech 60. a 70.
Dalším významným obdobím budou asi léta, která právě nastávají: fakulta začala poskytovat teologii i neteologům a snaží se ovlivnit širší duchovní a kulturní kruhy naší vlasti. Pracovní kooperace s katolickými institucemi a společné pracoviště s Akademií věd (Centrum biblických studií) to ilustrují.
2) Je to jistě J. L. Hromádka, který se zasloužil o skutečně teologickou orientaci, jak jsem o tom mluvil v bodě 1. Stal se potom osobností spornou, ale nepřestal inspirovat své žáky. Osobně bych ještě víc hodnotil J. B. Součka, který prokázal aktuálnost biblistiky, měl velký kulturní a politický přehled a dovedl to užívat ve své teologické práci. Třetí významná osobnost, která ovlivnila obraz české reformace, je prof. A. Molnár. O něm si můžete přečíst v poslední Ročence naší fakulty od prof. Rejchrtové.
Jan Štefan, docent:
1) 2. pol. 60. let.
2) Budete se divit – J. L. Hromádku. A nebudete se divit – J. M. Lochmana.
Josef Smolík, profesor:
1) Nejdůležitější úlohu měla evangelická teologie v období první republiky. Položila základy kritické biblické vědy, základy bádání o české reformaci, zejména pak dala v zápase J. L. Hromádky teologii její „předmět“, zjevení, slovo Boží, a předjala nový vztah ke katolictví. To umožnilo ekumenický charakter fakulty.
2) Pro sebe chápu jako nejinspirovanější a nejinspirativnější postavu J. L. Hromádky a „děkana“ ilegálního studia za války J. B. Součka.
Petr Macek, proděkan:
1) Každý úsek formování a působení teologické fakulty je nějak důležitý. Z hlediska její vlastní identity a orientace je asi nejdůležitější období teologicky formativní. Tím bylo první dvacetiletí, kdy šlo o teologicky tvořivou recepci a reflexi vlastní tradice, a bylo jím i poslední desetiletí, během něhož se fakulta ocitla na univerzitě a tuto skutečnost bylo třeba reflektovat i ekumenicky určitějším profilem. Z hlediska jejího vlivu na její okolí a prostředí to zase byla všechna krizová i kritická období české (československé) společnosti. To, že (evangelická) teologie má důležitou úlohu, samozřejmě neznamená, že ji také náležitě zvládá.
2) V prvním období to byl nesporně J. L. Hromádka a svým způsobem Slavomil Daněk, později asi hlavně J. B. Souček a Amedeo Molnár. Nejinspirovanější a nejinspirativnější, zejména u vědomí oné podvojné důležitosti či odpovědnosti české evangelické teologie, nemusejí být ovšem vždy právě jen oficiální představitelé (nebo dokonce pouze fakultní teologové), protože Duch věje, jak sám chce. To ale čtenáři Protestanta asi vědí.
Petr Sláma, asistent:
1) Řekl bych, že právě teď. Protože na rozdíl od předchozích desetiletí (včetně těch hromádkovských), kdy šlo o perpetuaci, příp. modifikaci dosavadních schémat, jsou dnes tato schémata v troskách. Nejde o některé dílčí téma evangelické teologie, ale o ni samotnou jako věrohodnou a smysluplnou funkci víry a života protestantských kristovců v Čechách a na Moravě. Proto nepíši „Nekrolog“ (viz P. Otter před necelým rokem), hlavu v písku (alespoň tu svou) vzhledem k oné úloze ale konstatuji.
2) Z inspirovaných: Slavomil Daněk. Inspirující: Paní prof. Noemi Rejchrtová.
Jindřich Halama, proděkan:
1) Myslím, že za války, když byla fakulta zavřená. Potlačením instituce získali teologové paradoxně větší vnitřní svobodu, vyhrocená situace ukazovala jasně, za čím je nutno stát a proti čemu bojovat. V několika letech byl odvážně vykonán obrovský kus práce. Český teolog musí být zpravidla ke statečnému postoji dohnán, sám si ho nevolí.
2) Nejinspirovanějším českým evangelickým teologem pro mne byl A. Molnár, nejinspirativnější postavu nenacházím.
Noemi Rejchrtová, profesorka:
1) Pro každou generaci bohoslovců byla nejdůležitější ta „jejich“. Z hlediska „historičky“ asi léta 1930–1960. Proč? Byla orientující v nelehkém zápase o totožnost českého evangelictví.
2) Amedea Molnára (1923–1990) proto, že svůj vědecký úspěch měl jako teolog v závorce. „Teologii kříže“ nejen vykládal, ale u vědomí své slabosti z ní žil.