„Jak se máme modlit?“ zeptali se Ježíšovi učedníci svého Mistra. Krátká modlitba, kterou naučil své učedníky, je nepochybně nejrozšířenější modlitbou světa. Jenže někdy se chce člověk modlit také vlastními slovy – a jindy je se svými vlastními modlitbami nespokojen a rád sáhne po modlitební knížce. Každá generace má svou modlitební knížku – a některé se pro svou kvalitu prosadily a modlilo se z nich hned několik generací věřících. Nakladatelství Biblion přidalo k několika žánrovým řadám také žánr modliteb – přesněji modliteb básníků a spisovatelů, které erudovaně zpracovává neúnavný Martin Putna. Čapkovy Skoromodlitby jsou velmi nábožensky cudné, zatímco Magorské modlitby Ivana M. Jirouse naopak velmi vřelé, roztříděné do tří poloh: Hříšník – vzpurník – vděčník.
Námi představovaný spis představuje z triády modlitebních knih nejpropracovanější kus. Přibližuje modlitby česko-židovské. Nejedná se však o překlad siduru – modlitební knihy, jak by název knihy mohl napovídat, ale o již osvědčený putnovský výběr z rozsáhlé literatury, v níž dokáže vysbírat a uspořádat duchovní kaménky, které dohromady vytvoří živou mozaiku. Na knize je vidět, že si s ní její duchovní otec velmi vyhrál (jak sám uvedl v rozhlasovém rozhovoru). Prvním úkolem byl výběr textů. Hlavní texty modliteb jsou vybrány z děl dvou velmi rozdílných autorů: svébytného ortodoxa Jiřího Langera (1894–1943), jehož Devět bran je v češtině asi nejlepším přiblížením chasidismu, a velmi sekularizovaného mladého básníka Jiřího Ortena (1919–1941). K těmto textům jsou ovšem připojeny texty hned dvou dalších skupin modlitebníků – „první a druhý minjan“. Minjan, jak známo, je deset mužů, kteří jsou potřeba k tomu, aby se Židé mohli společně nahlas modlit. První minjan tvoří autoři židovští, druzí ti, kteří se judaismu vzdálili, ba i nežidé.
Modlitební kniha je řazena přibližně ve stylu židovských modlitebních knih – postrádá sice modlitby pro všední den, ale následuje šabat, židovský rok s jeho svátky a končí kadišem, modlitbou za zemřelé. Každé téma však s sebou nese také situaci víry: Šabat: Člověk před Bohem, Roš hašana: Stvoření a lidská vina, Jom kipur: Lidská vina a Boží vina, Sukot: Vděčnost za pozemské dary, Simchat Tora: Svatá učenost, Chanuka: Země zaslíbená, staronová, Purim: Svatý smích, Pesach: Láska Hospodinova a láska vůbec, Šavuot: Dar Tóry Izraeli a povolání národů, Tiš‘a be-av: Truchlení a naděje, Kadiš: Člověk před věčností.
Modlitby v českožidovských modlitbách nejsou jen slova k Bohu – tu kající, tu vzpurná, ale také přemýšlení o víře, popis židovských náboženských rituálů i situací, přemýšlení o sobě. Chvíle, kdy se člověk Bohu ani neodváží říci Ty, jsou možná nejlepší modlitbou.
Profesor Putna je skrz naskrz profesorem – a tak každý blok modliteb obsahuje erudovaný úvod. Po modlitbách (v knize do s. 197) následuje příloha – pětistránkový text „Jak přišli Židé do Čech“ Salomona Kohna, přeložený Putnou z němčiny. Alois Jirásek jej nezařadil do Starých pověstí českých, ač by tam zřejmě patřil. Následuje obsáhlý doslov, obsahující velmi podrobné zdůvodnění i přiblížení tématu, osobností, jež jsou autory textů – a protože sám Putna je křesťan, tak také různých pozitivních křesťanských postojů k židovství. K profesorské knize patří také ediční poznámky. Ty zabírají strany 301–304.
Jak knihu zhodnotit? Z odborného hlediska zajisté jako velmi kompetentní, přibližující židovskou a k židovství se vztahující literaturu, převážně z doby do Šoa. Z literárního pohledu se jedná o jistý skvost, výběr textů, z nichž mnoho patří k vrcholu české literatury či poezie, z nichž vytváří půvabný šperk, zdobící hruď matky Čechie. Také Putnův jazyk doprovodných textů je synergický, čtivý a zároveň vtipný, obraty připomínající češtinu na jejím vrcholu před 2. světovou válkou.
Z náboženské perspektivy se jedná o pestrý soubor textů od vzníceného chasidismu Langrova, přes zoufalost Ortenovu, Jiráskovy sympatie ke krutě utlačovanému národu až po gellnerovskou skepsi. Významným tématem je zde národní i osobní utrpení – a snad i to činí českožidovské modlitby aktuálními.
Kdo vezme Putnovu knihu s užitkem do ruky? Recenzenta napadají čtyři okruhy čtenářů – jednak příznivci české a židovské literatury. Ve svém celku tvoří kniha propracovaný sborník, podávající celkový pohled a také navádějící k dalším knihám (mě samotného například navedla k Egonu Hostovskému, s nímž jsem se dosud míjel). Kniha obsahuje velmi důležité židovské texty v češtině, jinak těžko dostupné. Druhým okruhem jsou lidé, víru a její vyjádření hledající, ale soudobou podobou náboženských společenství odstrašovaní a toužící udržet si jistý odstup. Myslím, že jich není málo. Pro ty může být kniha dobrým zdrojem meditací a modliteb, aniž by je někam násilně zařazovala. Třetím okruhem jsou naopak náboženští profesionálové – duchovní, kteří musí pravidelně produkovat náboženské proslovy a texty – a chtějí, aby byly kvalitní. Literární texty českožidovských autorů, tematicky seřazené, mohou zpestřit a ilustrovat nejedno kázání. Čtvrtým okruhem možných čtenářů či spíše uživatelů knihy jsou klasicky věřící lidé, čtenáři náboženských časopisů. Kniha je myslím velmi inspirativní pro čtenáře, promýšlející vlastní vztah k židovství z křesťanské perspektivy.
Zdařilá je kniha i po formální stránce – jedná se o malou knížku formátu knih modlitebních, přesto však překvapivě obsáhlou (přes 300 stran). Výrazné portréty Langera a Ortena na obálce ukazují na návaznost na celou řadu Malé knihovny klasiků nakladatelství Biblion, v němž již vyšly Husovy a Lutherovy dopisy, Stottův Radikální učedník, modlitby Čapkovy, Magorovy a zkoumaná kniha. V knize se dobře orientuje díky černým stranám, oddělujícím jednotlivé části.
„Jak se máme modlit?“ ptali se učedníci. „Sáhněte po Putnovi,“ odpovídá recenzent.
Praha – Zbraslav, 20. 8. 2022
Putna C. Martin, Jiří Langer – Jiří Orten, Modlitby česko-židovské, Biblion 2022, 304 s.