Jakož bylinka neb strůmček z seménka svého vzrostouc, aby zdárněji růsti a lepší ovoce nésti mohla, přenášejí se a do jiné země vsazují, zvláště do zahrad a štěpnic k tornu oddaných: tak dítky v klíně mateřském poodchované a na těle i mysli posílené v péči zahradníků (preceptorů) odvozovati sluší, a porostou tím zdárněji. Nebo přeštěpovaný strůmček vždycky spanileji roste, a sadové ovoce vždycky lepší jest než plané. Než kdy pak to a jak?
Před šestým letem z mateřského klína vypouštěti a preceptorům k cvičení oddávati neradím: pro příčiny tyto:
1. Příliš dětinsky věk více pěstování a šetření potřebuje, nežli aby preceptor, celý zástup jich na péči a práci maje, stačiti k nim mohl. Protož v mateřininém klíně ještě jim lépe.
2. Bezpečněji jest, aby se mozek prvé dobře usadil, nežli zaměstknáván býti začne. V dítěti pak do pěti i šesti let sotvá se teménko právě zavírá a mozek utvrzení svého dochází. Protož tu jen, co pod pěstováním domácím samy chopiti mohou, lehoučce, nepatrně a jako ze hry, na tom přestávati se můž.
3. Aniž, děje-li se jinak, jaký užitek jest. Nebo pian mdlá k štěpováni vzatá mdle a znenáhla roste, silnější spěšně a mocně. Koníček také příliš časně zapřežený zemdlen bývá: ale dáš-li mu čas k vymrštění se, potáhne tím silněji a nahradí všecko.
4. Aniž dlouho jest do šestého (neb i začátku sedmého) roku čekati, když se zatím potřebných věcí neobmeškává, jakž již ukázáno, že i doma v prvním hned a počátečním svém věku mají v čem cvičeni býti. A bude-li se tak díti, aby dítě podle předepsané zprávy doma již v pobožnosti, mravích čistých (zvláště uctivosti k starším, poslušenství a pozorlivosti), též v rozumnosti, v dělání hbitém toho i jiného a v mluvení neb vyslovování řeči své jadrném povycvičeno bylo, nebude nic pozdě v šestém roku k liternímu v škole učení přistoupiti.
Zase pak přes šest let déle doma dítě chovati také neradím: protože čemu se doma učiti má, volně v šesti letech vynaučiti se můž. A nezanese-li se hned předce dalším dobrým cvičením, zanese se neužitečnou zahálkou a zplaní zase. Ovšem pak nebezpečenství jest, aby se z zahálky a rozmařilosti ty i jiné vady nepřichytily, jichž by potom jako zahuštěného koukole vyplévati ne tak snadno přišlo. Protož nejlép předce pořád, co se začne, vésti.
Naposledy však, ne tak se to míní, jako by nemohlo jinák býti než v šesti letech zuplna: můž býti o půl roku neb o celý dříve neb posléze, jak se při kom spatří. Nebo strom některý hned zjara ovoce nese, jiný v létě, jiný ku podzimku; než vidá se, že raní květ spíše opadá, pozdní spíše dochází: podobně ovoce raní k tornu toliko tu času jest, dále netrvá, pozdní pak dlouho leží. A protož ač některé raní hlavy časně létati chtějí (před šestým, pátým i čtvrtým třeba rokem), však dobré jest raději je pozdržeti nežli pouštěti, ovšem hnáti. Sic kdo před časem chce doktora míti, sotvá bakaláře mívá: protože rev příliš bujně z mládí rostoucí a nesoucí vyroste a vynese se, zemdlí sobě kořen, a nebude nic stálého. Jsou zase naproti tomu hlavy pozdnější, s nimiž v sedmém neb osmém létě sotvá se co platně začít můž. Protož co se tu mluví a radí, o prostředního vtipu mládeži (jakéž nejvíc bývá) rozuměti se má. Bude-li kdo hbitější neb zase hloupější dítě míti, s preceptory aneb efory o ně radu vzíti můž.
Znamení pak, hodí-li se již do obecné školy dítě, tato budou:
1. Jestliže umí, což v mateřské škole uměti mělo.
2. Jestliže se při něm pozornost k otázkám i jakáž takáž k odpovědem důmyslnost spatřuje.
J. A. Komenský lnformatorium školy mateřské, Kalich 1992