Text: Gn 39,2a
Čtení: Genesis 39
Josef byl odveden dolů do Egypta. Od Izmaelců, kteří ho tam dovedli, si ho koupil Egypťan Potífar, faraónův dvořan, velitel tělesné stráže. S Josefem však byl Hospodin, takže ho provázel zdar; byl v domě svého egyptského pána. Jeho pán viděl, že je s ním Hospodin a že všemu, co on činí, dopřává Hospodin zdaru. Josef proto získal jeho přízeň a posluhoval mu. Potífar ho ustanovil správcem svého domu a svěřil mu všechno, co měl. A od té chvíle, co ho Egypťan ustanovil ve svém domě nade vším, co měl, že hnal Hospodin jeho domu kvůli Josefovi. Hospodinovo požehnání bylo na všem, co měl, v domě i na poli. Ponechal tedy všechno, co měl, v rukou Josefových. Nestaral se přitom o nic, leda o chléb, který jedl. Josef byl krásné postavy, krásného vzhledu.
Po těchto událostech se stalo, že se žena jeho pána do Josefa zahleděla a naléhala: „Spi se mnou!“ Ale on odmítl a ženě svého pána řekl: „Pokud mě tu můj pán má, nestará se o nic, co je v domě; svěřil mi všechno, co má. V tomto domě není nikdo větší než já. Nevyňal z mé správy nic, jen tebe, protože jsi jeho manželka. Jak bych se tedy mohl dopustit takové špatnosti a prohřešit se proti Bohu!“ A třebaže se Josefovi nabízela den co den, nevyhověl jí, aby k ní ulehl a byl s ní.
Jednoho dne přišel do domu, aby vykonával svou práci. Nikdo z domácích v domě nebyl. Tu ho chytila za oděv se slovy: „Spi se mnou!“ Ale on jí nechal svůj oděv v ruce, utekl a vyběhl ven. Když viděla, že jí nechal svůj oděv v ruce a utekl ven, křikem přivolala služebnictvo a vykládala jim: „Hleďte, přivedli nám Hebreje, a on se u nás bude miliskovat! Přišel za mnou a chtěl se mnou spát. Proto jsem se dala do takového křiku. Jak slyšel, že se dávám do křiku a volám, nechal svůj oděv u mne, utekl a vyběhl ven.“ Uložila oděv u sebe, dokud nepřišel jeho pán domů. Jemu vykládala totéž: „Přišel za mnou ten hebrejský otrok, jehož jsi k nám přivedl, a chtěl se se mnou miliskovat. Když jsem se dala do křiku a volala, nechal svůj oděv u mne a utekl ven.“
Jakmile Josefův pán uslyšel slova své ženy, která ho ujišťovala: „Jak říkám, tohle mi provedl tvůj otrok“, vzplanul hněvem, vzal Josefa a vsadil ho do pevnosti, tam, kde byli vězněni královi vězňové. Tak se Josef ocitl v pevnosti. Ale Hospodin byl s ním, rozprostřel nad ním své milosrdenství a zjednal mu přízeň u velitele pevnosti; ten Josefovi svěřil všechny vězně v pevnosti. Řídil vše, co se tam mělo dělat. Velitel pevnosti nedohlížel na nic, co mu svěřil, poněvadž s Josefem byl Hospodin; všemu, co činil, dopřával Hospodin zdaru.
Josef prodáván a kupován, Josef na dně společenského žebříčku, Josef jako otrok v Potífarově domě. A přece – Hospodin byl s ním. Navíc na ty, kteří ho měli za otroka, dopadá něco z Boží přítomnosti. Od chvíle, kdy se stal Josef otrokem v Potífarově domě, „žehnal Hospodin domu Egypťana kvůli Josefovi.“ Kalvín k tomu poznamenává: „Milost, kterou Bůh prokazuje těm svým, je dost štědrá, aby částí svých milosrdných skutků svlažila taky nevěřící.“ Ale nesmí se to asi přehánět, jak to udělala ta první dáma v domě, paní Potífarová, která toho svlažení chtěla příliš, která chtěla Josefa se vším všudy.
Ale než se pohoršíme nad touto dámou a jejím jednáním, dříve než zase budeme nadávat na zkaženou společnost, všimněme si něčeho, co předchází v knize Genesis tomuto příběhu. Jde o 38. kapitolu. Tam se vypráví o jiném Jákobovu synu, o Judovi, o jeho složitých rodinných poměrech, a především o jeho milostném skandálu s jeho snachou Támar. Ta, když se dozvěděla, že má Juda přijet do městečka, kde bydlela, oblékla se do šatů prostitutky a posadila se u cesty. Měla k tomu své důvody. Juda si ji koupil. Támar se pak narodili dva synové Peres a Zerach. A aby toho nebylo málo: když otevřeme první stránku Nového zákona, kde je rodopis Ježíše Krista, zjistíme, že Juda, Támar a jejich syn Peres jsou v tomto rodopise zapsáni jako Ježíšovi předci. Jak si toto všechno máme srovnat v hlavě? Je to tu napsáno proto, aby nám bylo jasné, jak to s námi je. A že navzdory tomu patříme Ježíši Kristu, neboť on se k nám v tom všem sklání a odpouští nám. Máme si uvědomit, že my všichni žijeme jenom z jeho odpuštění a z jeho milosti. A to také znamená, že můžeme trochu zchladit svoji zpěněnou zbožnou krev.
A nyní se můžeme vrátit do Potífarova domu a podívat se, co se tam děje. Jak se má Josef a jak si vede. Říká se, že jedinou lidskou vlastností, která by mohla být hodnocena jako příčina jeho vzestupu a úspěchu, je jeho vnější vzezření, dnes se říká image. „Josef pak byl krásné postavy, krásného vzhledu“ (39,6b). U muslimů platil Josef za ideál mužské ztepilosti. V květnaté mluvě perské poesie byl nazván „luna Kenaanu“. Celkem určitě má všechno, co patří k dobře vypadajícímu mladému muži. I krása je Boží dar. Ale v této chvíli je tento dar pro Josefa přinejmenším nešikovný.
Ten příběh o Josefovi a Potífarově ženě nemusíme podrobně opakovat. Je podán tak dramaticky a plasticky, že bych ho těžko dovedl povědět lépe. Jen snad – vidíme, jak paní Potífarová vyvíjí proti Josefovi přímo milostný teror, bombarduje ho nabídkami a svádí ho, kde se dá. Mohli bychom hledat lidské pohnutky pro jednání té dámy … je pořád sama doma, muž je přestárlý, nebo, jak se dá také přeložit, že „Potífar byl faraónův eunuch“. Co si pak má ta dáma počít. Starší výklad dokonce tvrdí, že si takové paničky mohly vybírat z otroků někoho pro svou domácí potřebu či spotřebu. (Tomu moc nevěřím, alespoň legálnosti takového jednání ne.) V každém případě si paní Potífarová Josefa ke své potřebě vybírá. A v tom je asi ten základní problém, že se tu děje něco bez vzájemného vztahu, že Josef je tu chápán zase jako zboží, které se dá použít, kdy to potřebuji. Že se tu děje něco, co odlidšťuje, co odsává lidskou důstojnost a dělá z člověka jen věc. K. Barth to pro tuto oblast vyjadřuje zkratkou: Erotika a sex bez vztahu je od zlého. To se dnes děje ve velkém množství ve všelijakých obrázkových časopisech, filmových ateliérech, reklamách, televizních studiích, dokonce i ve zprávách o počasí. Z lidské krásy a přitažlivosti se dělá obchod a z člověka věc k použití. A tady se Josef brání. Nebo lépe, brání ho Hospodin, který „byl s Josefem“.
A jak je tu Bůh s Josefem? Paradoxním způsobem. Viděno lidsky, je proti Josefovi. Hospodin mu uzavře cestu k další kariéře. Vlastně se staví proti Josefovu úspěchu. A pošle raději Josefa do vězení. Bůh mu chce uchovat důstojnost, chce, aby Josef byl osobnost, na které pak bude moci budovat „záchranu světa“, chce, aby se na jedné straně nestal jen věcí, i když oblíbenou, a na druhé straně jen někým, kdo jede po úspěchu a výhodách za každou cenu. Josef si klidně mohl říct: Ta Putifarka bude nástrojem mého úspěchu. Skrze ni se vyšplhám výš, získám větší moc, možná i svobodu. Zase by se tu prosadilo to myšlení účelovosti, to zvěcnění, kdy druhý se stává jen potřebnějším či méně potřebným nástrojem, který se mi v mém životě hodí. Myslím si, že v tomto příběhu nejde jenom o sex. Jde tu o chtivost, o snahu zmocnit se, mít! Tento příběh nám dává otázku: Jak chápeme tento svět, svůj život, lidi kolem sebe a nakonec i všechno stvořené? Jde o plastičnost života, jak jej Pán Bůh stvořil, o naši koexistenci, spolužití s druhými lidmi, jde o vztahy, o přátelskost, tedy o život – nebo jde o to ukořistit, mít, vlastnit, využít, vysát – Putifarka Josefa a Josef Putifarku. Tyto dva pohledy na svět a na život, toto dvojí nasměrování je tu před nás předestřeno. A za oba tyto postoje se někdy platí.
V prvém případě, kdy se straní životu, spolužití, lásce, vztahům, se platí občas i utrpením. Josef si tento svůj postoj pěkně odnese. Dostane se do kriminálu. V druhém případě se platí ztrátou lidskosti, lidského vztahu na vrub účelovosti, a člověk zůstává v posledu opuštěn. Všichni se pohybujeme na této přímce mezi bodem B – být s druhými i s Bohem a mezi bodem S – spotřebovávat, vlastnit, kořistit, ale pak bez bližního a bez Boha.
I proto Ježíš vstoupil do tohoto světa, zápasil o lidskost mezi námi a s tím, co ji ničí. Bral a bere to všechno falešné, naše sobectví, chamtivost, kořistnictví na sebe, až to donese na kříž. To proto, aby obnovil vztahy mezi lidmi a Bohem i mezi lidmi navzájem. Nakonec ho to stojí život. Ne zbytečně napíše apoštol, že se v Kristu zjevila milost a Boží lidskost, Boží humanita (FILADELFIA) k nám lidem (Tit 3,4).
Vraťme se k Josefovu příběhu. Hospodin je s Josefem, čteme, a dává mu sílu, aby nepodlehl paní Potífarové, aby se vzepřel být jen věcí k použití, aby si zachoval důstojnost a schopnost být člověkem, aby nezneužil chuť paní domu k vlastnímu prospěchu. Bůh mu pomůže dostat se z toho ven útěkem. I v útěku může být někdy záchrana. Je to však útěk z teplého místečka do vězení.
Josefův útěk je popsán pěkně dramaticky. Josefovo oblečení zůstává v rukou té dámy. Její „náklonnost“ se změní v nenávist. V nenávist pramenící z toho, že s ní nechce být ten krasavec na jedné lodi, či lépe – v jedné posteli. A už je z něho zase jen hebrejský otrok. Dáma křičí, udává Josefa u svého muže, když se vrátí z práce: Chtěl mě znásilnit. Potífar se rozzlobí (ne moc, jinak by Josef skončil na šibenici), a následuje nový Josefův pád – kriminál.
Josefův pád se prohlubuje. První stupeň: odvlečení do ciziny. Druhý stupeň: upadnutí do otroctví. Třetí stupeň: vězeňská kobka. Cizinec – otrok – trestanec. Ale i zde je Hospodin s Josefem. I v tom vězení byl s ním a jeho trápení s ním nesl.
Teď nemůžeme jinak, než myslet na všechny, kdo věří nebo smýšlejí jinak, než je v duchu doby, a kteří proto dýchají vzduch věznic. Na ty, kteří pro svoji víru, své přesvědčení a postoj trpí. Zemí, kde se to děje, je pořád dost. Avšak všude na světě, kde člověk stojí na straně života, lidskosti, spolužití a trvá na tom, musí očekávat neli přímo utrpení, pak aspoň nevlídnost, nepřijetí a odmítnutí ze strany mnohých. Těm všem „živáčkům“ však může být tato biblická zvěst o Josefovi a jeho hlubokém pádu povzbuzením. Hospodin byl s Josefem, když byl vydírán, ale není s ním o nic méně ani ve státním vězení.
Vždyť Hospodin je Bůh, který straní životu. Straní životu tak, že ve svém Synu trpí, a jeho Syn, aby život a jeho plnost byla obnovena, bere na sebe kříž.
Pane, děkujeme ti, že stojíš s námi i v našich zápasech. Drž nás na své straně, abychom i my stranili životu, lidskosti, Kristu. A budeme-li prohrávat, prosíme za odpuštění naší slabosti. Amen