V článku „Severoirští protestanti se zabíjejí navzájem“ (palcový titulek!) podává publicista Martin Vaněk (v Lidových novinách z 25. 8.) věci tak, jako by v Severním Irsku „katolíci“ byli vyvražďováni a „protestanti“ vraždili.
O „katolících“ čteme v článku dvakrát, poobakrát jen jako o obětech násilnických protestantů: „White šel v roce 1972 do vězení za umučení katolického politika a jeho protestantské přítelkyně“, a potom už jen v závěrečné větě: „Loajalistické skupiny během více než třiceti let společného ozbrojeného boje s Irskou republikánskou armádou povraždily více než 800 katolíků“
V úplně jiném tónu jsou v článku zmíněni „protestanti“, čtyřikrát: V citovaném už titulku („protestanti … zabíjejí“), dále v rovněž už citované zmínce o umučení katolického politika (a jeho protestantské přítelkyně), ale také v obratech „centrum protestantských extremistů“ a „mezi protestantskými teroristickými skupinami“.
Takto nepřátelsky k evangelíkům (protestantům) se u nás píše už řadu let. V Severním Irsku nezabíjejí katolíci, nýbrž jenom jakási Irská republikánská armáda. Ale pokud zabíjejí protestanti, zabíjejí opravdu a výslovně oni, „protestantští extremisté“ nebo „protestantské teroristické skupiny“ nebo dokonce (přímo v titulku! jak jednoduché!) „severoirští protestanti“. U zločinné „Irské republikánské armády“ se její katolická příslušnost a motivace zamlčuje, zatímco u zločinných konspirativních organizací unionistických se protestantská příslušnost a motivace výslovně uvádějí.
Tento způsob informování je tím absurdnější, že v Severním Irsku protestanti ve vraždění zřejmě stále ještě zaostávají za katolíky. Před lety jsem přečetl (ale žel neuschoval) článek od publicistky usilující o objektivnost. Dověděl jsem se, že s dosud neskončenou vlnou vraždění, která sužuje Severní Irsko už přes tři desetiletí, tam začali extrémisté z řad katolíků. Extrémisté z protestantů na to začali podobným způsobem odpovídat se zpožděním, které patrně dodnes nedohonili. Protestantů zabitých zločinci z IRA bylo v době, kdy Jarka Stuchlíková publikovala (v LN) ten článek, značně víc než katolíků zabitých zločinci z protestantských teroristických organizací.
Dnešní poměr počtů obětí mi není znám. Patrně však zůstávají teroristé protestantští v statistice spáchaných zločinů stále ještě pozadu za teroristy katolickými. Jinak by se dnes už přece v novinách uvádělo momentální skóre jako důkaz toho, že zločinnější jsou v Severním Irsku protestanti. V každém případě vyvolává Martin Vaněk proti protestantům nepřátelskou náladu, informujeli, že povražděných katolíků bylo v Severním Irsku za posledních víc než třicet let „více než 800“, aniž by se obtěžoval sdělením, kolik bylo za touž dobu povražděno protestantů.
Před časem jsme se dočetli v denním tisku, s jakou přišla Irská republikánská armáda, zneklidněná poklesem své autority v katolickém obyvatelstvu, surovou novinkou. Mladé katolíky, kteří měli tu odvahu, že odmítli pozvání verbířů IRA, aby „bránili“ své katolické Irsko jako pěšáci „armády“, začali aktivisté IRA exemplárně trestat. Prostřelovali jim kolena. Ale četli jsme někdy v Lidových novinách palcový titulek „Severoirští katolíci se zmrzačují navzájem“?
Možná teprve když bylo krutě zmrzačených katolických chlapců příliš mnoho, začal větší počet severoirských katolíků chápat, že „bojovníci“ IRA vůbec nejsou hrdinové katolického lidu. Tito katolíci se odvážně spojili (riskovali zmrzačení!) s protestantskými spoluobčany k apelování na všechny teroristické organizace, katolické i protestantské, aby přestaly se zabíjením. Nebo to byla jen náhoda, že zprávy o vážných rozhovorech všech zúčastněných stran přišly až po zprávách o tom, že IRA zaměřila svůj teror už i proti mladým katolíkům odmítajícím se podílet na jejích zločinech?
Nicméně, IRA odmítá naslouchat o objektivnost usilujícím zprostředkovatelům a splnit oprávněné požadavky seriózních protestantů. (Jimž jsou protestantští teroristé nejhoršími škůdci, daleko nebezpečnějšími než teroristé IRA.)
Zvlášť v 17. a 18. století se dopouštěli jednak britští protestanti, jednak protestantům blízcí anglikáni v obrovském rozsahu nejhanebnějšího bezpráví na irských katolících. Navíc jsou někteří severoirští protestanti dodnes protivně arogantní. Například: obrovské morální škody páchají provokativní pochody, které každoročně podnikají pouťově vyšňoření hloupí protestantští strejdové napříč katolickými čtvrtěmi ve výroční den bitvy na řece Boyne.
Bylo však to všechno, co irské katolíky právem roztrpčovalo, spravedlivým důvodem k rozpoutání teroru? K vraždění britských policistů a protestantských sousedů? Místo aby utiskovaní katolíci usilovali o získání plné rovnoprávnosti způsobem důsledně zákonným? Především samozřejmě (v podmínkách svobody slova!) věcně vyargumentovaným morálním nátlakem? A důraznými nenásilnými akcemi na způsob Gándhího a M. L. Kinga?
Svého největšího úspěchu dosáhla IRA tehdy, když se mezi severoirskými protestanty našli zločinci, kteří protestanty zabité katolickými teroristy začali mstít. Místo aby razili a zachovávali heslo „Nejsme jako oni“, klesli někteří protestanti na úroveň vrahů z IRA. Začali dělat protestantům stejnou ostudu, jakou IRA dělá (aspoň v očích slušných lidí) katolíkům.
Britská vláda vrahům z IRA neustupovala. Posílala do Severního Irska další policisty a vojáky, některé na smrt z ruky vrahů. Vyjednávat začala s „armádou“ až poté, co jí to severoirská katolická veřejnost umožnila tím, že začala ubírat na sympatiích pro ideologicky motivované zločince. V novém klimatu muselo jednání všech zúčastněných stran (k němuž byli, velmi velkoryse! přizváni zástupci katolických i protestantských zločineckých organizací) vést k prestižním a reálným ztrátám IRA.
„Armáda“ disponuje u velké části veřejnosti morálním prestižem statečné obránkyně utištěných. Podstatný pokles této nezasloužené úcty zůstává jedním z předpokladů, aby mohlo dojít k slušnému mírovému řešení a nakonec snad i vyřešení strašného problému.
Nevím, oč panu Vaňkovi jde. Zajímá mě, čeho chce docílit svým způsobem psaní, hrubě zaujatým proti jedné z obou stran.