Číslo
To ticho, co chodí po špičkách
je bez nohou
dlaněmi mi přikrývá oči
zezadu
teskno se mi dívá na jeho pahýly
a přece konejší
kolíbá a zpívá svou neslyšnou píseň.
31. 1. 1996
A doufali-li jsme nadarmo
kdo vrátí nám ztracený čas
i uplynutí do Léthé básně této
i po oknech naší duše malující mráz?
K čemu pak byla životu věrnost
i do krve plížící se strach
když zima hodnotu má jak léto
a čas zákeřný je nůž do zad vrážející vrah?
9. 10. 1993
Čím prudší úzkost
tím víc ji lidí zvědět musí
čím užší výkřik
tím hlubší kůže husí.
23. 5. 1992
Když je mi zima
kreslí kruhy pod očima
kruhy na měsíci.
Stejně znovu svíci
postavím pod nádobu.
Odpusť mi, Bože, zlobu!