Tehdy bude království nebeské, jako když deset družiček vzalo lampy a vyšlo naproti ženichovi. Pět z nich bylo pošetilých a pět rozumných. Pošetilé vzaly s sebou lampy, ale nevzaly si olej. Rozumné si vzaly s lampami i olej v nádobkách. Když ženich nepřicházel, na všechny přišla ospalost a usnuly…“ Mt 25,1–5
Zmatek, který zavládl kolem vyučování náboženství na školách, se dal čekat. Ředitelé výuku náboženství buď prosazují nebo dělají, že se jich to netýká, učitelé se děsí, že budou muset učit o bibli a tématech, o kterých nic nevědí a která byla donedávna tabu. Vše vede k šíření fámy o nové totalitě. Nelze se divit. Ateistická, protinábožensky zaměřená škola se nám zadřela příliš hluboko pod kůži. Strach z neznámého je veliký.
Litera zákona však jasně říká, že „škola umožňuje též náboženskou výchovu“.
Děti samy, navzdory svým vlažným a nevěřícím rodičům, se o právo chodit do náboženství vehementně hlásí; po duchovní prázdnotě minulých let chtějí znát odpověď na otázku po smyslu života.
A co na to církve?
Zaujaly polohu mrtvého brouka. Zvykly si na bezpečné teplíčko svých far a kostelů, kam za nimi každý musí přijít. I děti. Je to pohodlné, je to bezpečné a hlavně – nikomu se nic nevnucuje!
Minulý týden jsem mluvila s jedním dominikánem, který si stěžoval, že bratři na výuku nestačí, jestliže musí suplovat i v jiných farnostech. Na moji otázku, jak je to možné, rozhorleně odpověděl: „Dvěma třetinám katolických kněží se do škol nechce a evangelická církev je tak vyšeptalá, že na to nemá duchovní sílu!“
Bohužel asi pravdu má. Ještě před rokem nás ani nenapadlo, že bychom na svých zvycích měli něco měnit. Dělali jsme leccos, co v daných podmínkách šlo, a že toho moc nešlo, víme všichni. Náhle se nám však prostor otevřel a my se bojíme vykročit, bojíme se jít mezi lidi, nejsme zvyklí nést radostnou zvěst těm, kteří lační. Není to lehké, neumíme to, zdá se nám, že teď máme tolik práce ve svých sborech a církvích, že si musíme vyřešit vlastní dlouhodobě neřešené problémy – a zůstáváme dál uzavřeni v ghetu církve.
Děláme dobrovolně místo jiným.
Jsme snad jen panny pošetilé, které z dlouhého čekání usnuly a lampy jim vyhořely?