Poznámky ke Klementu Alexandrijskému a k politice KDU-ČSL
Rozdílnost pohlaví je pro některé poslance a poslankyně (zejména z řad KDU-ČSL, ale také z jiných stran) zdá se tak zásadní téma, že ji chtějí nově zanést do samotné Ústavy. Konkrétně navrhují, aby se do Listiny základních práv a svobod, která nyní ve svém článku 32 zakotvuje ochranu rodin a rodičovství, dostala také ochrana manželství jako svazku výlučně muže a ženy. O tom, že tento návrh ve skutečnosti není motivován deklarovanou starostí o rodinu, ale snahou vyloučit ty, kteří se nevejdou do společensky předem daných tradičních rolí (v tomto případě o to vyloučit gaye a lesby z rovného přístupu k institutu manželství), se už psalo jinde, například v článku Ľubice Kobové „Konštruktivizmus pozitívnych ľudí“ v čísle 14/2018 časopisu A2. Smyslem těchto řádek je poukázat na něco jiného. Vzhledem k tomu, že křesťanští demokraté na podporu svého návrhu argumentují také odkazy na Bibli a na křesťanskou tradici, mohlo by být užitečné si připomenout některé texty z Písma i tradice, které rozdílnost pohlaví zdaleka nechápou tak „tradičně“ a rigidně, jak nám ji lidovci předkládají. Zmíním zde dva takové texty.
První text je z Nového Zákona, na který poslanci a poslankyně v odůvodnění záměru zákona také odkazují. Jedná se o známou pasáž z třetí kapitoly Listu Galatským. Při kritice „falešných učitelů“, kteří hlásají, že křesťanem se může stát pouze žid, apoštol Pavel píše, že podle evangelia jsou všichni jedno v Kristu a že „není už rozdíl mezi židem a pohanem, otrokem a svobodným, mužem a ženou.“ (Gal 3,28) Podle apoštola jsou jednotlivé identity ve víře v Krista překonány. Důležitý je vztah lásky mezi dvěma lidmi a nikoli určování toho, kdo ti lidé jsou. Nehledě na to, jak Pavel hovoří v jiných textech, je tato pasáž pro křesťanské pojetí sexuální diference zásadní v tom, že vyjadřuje hlubší křesťanskou zvěst o tom, že v Kristu jsme osvobozeni od historicky a sociálně podmíněných rolí, mezi něž nepatří jen v katolických kruzích zlořečený gender, ale také právě pohlaví.
Druhý text, který zpochybňuje to, že by sexuální diference byla v křesťanství něčím jasně a jednou pro vždy daným, něčím, co se prostě nemá problematizovat, je od jednoho z „církevních otců“, od Klementa Alexandrijského. Současný čtenář narazí na komentář Klementova textu například v nedávno vydaném čtvrtém svazku Dějin sexuality francouzského filosofa Michela Foucaulta. V tomto svazku s názvem Doznání těla (Les aveux de la chair), který dlouho ležel v trezoru a až letos spatřil světlo světa, se Foucault věnuje sexuální etice v raném křesťanství, přičemž první kapitola je věnována problému manželství, pohlavního styku, plození a zdrženlivosti právě u Klementa Alexandrijského. Ve čtvrté kapitole první knihy spisu Paidagógos se Klement explicitně věnuje otázce sexuální diference, a to v dvojím ohledu: jednak s ohledem k věčnému životu, jednak ve vztahu ke statutu mužů a žen na tomto světě. Řešení, které přináší, je zdánlivě jednoduché: na onom světě již nebude rozdílnosti pohlaví, „ženské pohlaví odlišujeme od mužského pouze zde na zemi“. Tato rozdílnost je tudíž založena v Logu, jenž řídí řád tohoto světa. Tento Logos však zároveň nevylučuje to, jak píše Foucault, abychom jak muže, tak ženy nazývali lidskými bytostmi. Pro jedny i pro druhé totiž platí stejná nařízení, mají také stejnou formu života, která sestává ze: „shromáždění, morálky a cudnosti, společného jídla, společného snubního pouta; všechno mají stejné: dýchání, vidění, sluch, poznání, naději, poslušnost, lásku.“ (Paidagógos, I, IV, 10,2. Citujeme podle francouzského překladu H.-I. Marroua a M. Harla, Sources Chrétiennes 1960) A právě tomuto „společnému životu“, uzavírá Foucault tuto pasáž o sexuální diferenci u Klementa, společnému rodu, který přesahuje rozdílnost pohlaví, aniž by ji zcela rušil, je určena spása. Právě tento lidský rod bude zachráněn a shledá se na věčnosti, kde budou smazány všechny sexuální diference.
V sekulárním státě by se zákonodárci neměli při tvorbě zákonů odvolávat na autoritu Písma a křesťanské tradice. Když už tak činí, připomeňme jim, že to s tou „tradiční“ rozdílností pohlaví v Bibli a tradici není zas tak jednoduché.
Křesťané a křesťanky za manželství pro všechny Veřejný apel
Poslanci KDU-ČSL a dalších stran navrhují, aby se do Listiny základních práv a svobod (která nyní ve svém článku 32 zakotvuje ochranu rodičovství a rodin) dostala ochrana manželství jako výlučného svazku muže a ženy. Zdůrazňují, že tato výlučnost neznamená zpochybnění jiných, rozuměj stejnopohlavních svazků. Podle nás má však tento návrh zabránit přijetí novely, která umožní manželství i pro gay a lesbické páry.
Křesťanští demokraté argumentují také křesťanskou tradicí a ochranou tzv. tradiční rodiny. Považujeme za svou povinnost se jako křesťané a křesťanky ozvat, protože v účelových politických zásazích do jednoho z pilířů právního řádu České republiky, jímž je Listina základních práv a svobod, vidíme velké nebezpečí. Listina je zárukou stability každodenního života občanů i celého státu a její případné změny by měly být v zájmu obecného blaha společnosti i jednotlivých občanů.
Deklarace II. Vatikánského koncilu Dignitatis humanae v čl. 6 definuje obecné blaho společnosti jako „souhrn životních podmínek společenského života, jejichž prostřednictvím mohou lidé plněji a snáze dosáhnout své dokonalosti“. Obecné blaho tedy záleží v zachovávání práv a povinností lidské osoby. Jako křesťanky a křesťané jsme přesvědčeni, že stát by měl vytvářet takové právní podmínky, aby všichni jednotlivci mohli dojít svého práva, uskutečňovat své hodnoty a dosáhnout své dokonalosti ku prospěchu svému i celé společnosti. Mezi tyto zásadní hodnoty chráněné státem by měl patřit nejen život občana jako jedince, ale i rodinné prostředí založené na partnerském či příbuzenském vztahu.
K navrhované novelizaci čl. 32 odst. 1. Listiny základních práv a svobod nespatřujeme žádný důvod. Rodina, včetně manželského svazku, který je jednou ze součástí rodinného systému, pod ochranou zákona je. Tím, že se zdůrazní výjimečnost jedné formy rodinného uspořádání založené na manželství, by naopak mohly být vnímány rodiny na manželství nezaložené jako rodiny druhé kategorie. A přitom ve všech formách partnerského soužití mohou být (a také jsou) vychovávány děti a i v nich může člověk „dosáhnout své dokonalosti ku prospěchu svému i celé společnosti“, jak je uvedeno výše.
Smysl křesťanské politiky vidíme v rozšiřování přístupu občanů k vlastnímu rozvoji i rozvoji demokratické společnosti. Ceníme si moudrosti našich předků zachovaných ve slovech Písma „lépe dvěma než jednomu“ (Kaz 4,9). Vážíme si (dosud nedoceněného) revolučního přístupu apoštola Pavla, který v listu Galatským při kritice „falešných učitelů“ píše, že podle evangelia jsou všichni jedno v Kristu a že „není už rozdíl mezi židem a pohanem, otrokem a svobodným, mužem a ženou“ (Gal 3,28).
Jako křesťané a křesťanky bereme slova apoštola Pavla o neexistenci rozdílu mezi ženou a mužem vážně. Chceme, aby si heterosexuální i LGBT lidé, kteří chtějí žít v manželství, tedy v dlouhodobém vztahu založeném na vzájemné lásce, úctě a důvěře, byli v přístupu k němu rovni. Všichni jsme přece děti Boží!