Před mnoha lety jsme se s jedním přítelem nepohodli. „Chceš vědět, jak to vidím já?“ zeptal jsem se ho. „Ne,“ odpověděl. „Raději se držím svého vlastního názoru.“ Nepamatuji si už, o čem jsme mluvili, ale ta odpověď se do mě zasekla. Když se odmítneme vystavit postoji druhého člověka a nechceme vědět, jak vidí svět on, je ohroženo vše: od našich nejintimnějších vztahů po naše komunity a společenství a také mezinárodní vztahy.
Arcibiskup Justin Welby smutně prohlásil, že od války mezi Izraelem a Hamásem se mezináboženský dialog ve Spojeném království téměř zhroutil. Naštěstí ne úplně. Měl jsem tu čest účastnit se několika malých setkání židů, muslimů a křesťanů. Začali jsme příjemně, čajem a buchtami. Ale pak jsme otevřeli své rány. Není lehké naslouchat tomu, jak druhého člověka bolí život. Hebrejská Bible má krásný idiom: „Mluvte k srdci, ale k srdci někoho jiného nemůžete mluvit, pokud mu nenasloucháte.“
Když jsem poprvé navštívil své palestinské přátele ve východním Jeruzalémě a podíval se z okna, přišlo mi, že tu ulici na druhé straně údolí poznávám. Znám to místo, ale nikdy jsem nebyl na této straně zdi a nedíval jsem se přes ni z okna domu mých přátel. Tato zkušenost mě změnila. Často si přeji, aby se lidé dívali na svět mým oknem, oknem Žida, úzce spojeného s Izraelem, který se bojí o lidi, které miluje. Bolí to, když se vám druzí vyhýbají. Antisemitismus bolí. Vnučka jednoho člena našeho sboru dostala zprávu od své nejlepší kamarádky: „Už se s tebou nemůžu kamarádit.“ Jako by byla odpovědná za Blízký východ.
Existuje mnoho lidí, od politiků až po ty, kteří šíří nenávist na sociálních sítích, kteří chtějí, abychom žili v paralelních světech, připraveni bojovat, tam kde platí: „Naše pravda zvítězí nad vaší pravdou“; „Vaše pravda vůbec pravdou není.“ Je lákavé držet se stejně smýšlejících lidí. Někdy to potřebujeme; chceme být věrní. Ale musíme také naslouchat tomu, co je pravdivé pro ostatní i pro ty jiného vyznání. Některé pravdy jsou dokazatelné; jsou věcí empirického zkoumání, jako třeba kdo vyhrál volby. Pravda má však často mnoho odstínů, je složená z mnoha zkušeností. Proto je pouze Bůh nazýván „pravým soudcem“, protože pouze Bůh vidí do srdce každého. Ale i my, všelijak omezení, potřebujeme slyšet pravdu druhých. Jenom když podržíme jejich bolest vedle své vlastní bolesti, můžeme opravdově pracovat na uzdravení.
Jonathan Wittenberg, vrchní rabín konzervativního (Masorti) judaismu, pronesl toto Ranní slovo v rozhlase BBC Radio 4 31. 7. 2024. Z angličtiny převedla Daniela Bísková