Jedním z prvních samizdatů, které vydalo EMAN (Evangelické manufakturní alternativní nakladatelství) byl soubor studií švýcarských autorů v překladu Miloše Rejchrta „Narušená komunikace“. Nad předpoklady a možnostmi smysluplného dorozumívání mezi lidmi se tu zamýšlí šest odborníků z různých oborů (teologie, filozofie, politologie, etiky, psychologie). Dva z autorů – E. Fuchse a P. – A. Stuckiho – může znát čtenář samizdatové teologické literatury z knihy „Nárok i zaslíbení“ (Esej o základu lidských práv, Praha, jaro 1989). Rušná debata na toto téma probíhá na mnoha rovinách již několik let. S problémem komunikace souvisí totiž úzce úsilí o formulaci a dodržování lidských práv.
Autoři přistupují k celé problematice z hlediska protestantismu. Jejich práce byla předložena k všeobecné rozpravě roku 1985 jako „Stanovisko teologické komise svazu švýcarských evangelických církví“ a na jaře 1986 byly tyto studie použity jako přípravný materiál pro schůzku odborníků z církví signatářských států Závěrečného aktu z Helsinek.
Je vůbec vhodné mluvit o předpokladech lidských práv z hlediska protestantismu? Není to nežádoucí zúžení? Snad by tomu tak bylo v případě, že bychom literaturou o problematice lidských práv byli zaplaveni, zatím však inflace tohoto druhu ani u nás, ani ve Švýcarsku nehrozí. Dobrých historiků, faktografů i právníků máme sice poměrně dost, ale i nadále zní málo hlasů, které nás jednak vedou k uvažování o předpokladech a důsledcích lidských práv, jednak volají do našeho svědomí.
„Narušená komunikace“ ukazuje důležitost biblické řeči o zákonu Božím. Zároveň celou problematiku lidských práv zasazuje do kontextu evropského myšlení a reformačního pohledu na přirozený zákon. Díky autorům i Všeobecnou deklaraci lidských práv vidíme v novém světle. Pokud nevíme nic o zákonu Božím a zákonu přirozeném, pak lidská práva chápeme jako taxativní výměr našich životních možností a uniká nám, „že žádná formulace těchto práv nemá platit za nedotknutelnou, nýbrž mají v lidském svědomí probouzet náležitý respekt k jedinečnosti bližního a jeho tajemství“ (s. 21). Lidská práva jsou nabídkou různých rovin života, ve kterých má být naše svědomí zcitlivěno. Všeobecná deklarace lidských práv spíše než dokonalý výčet znamená ukázání směru životní cesty. Práva jsou ukazatelé k důstojnému životu. Proces uskutečňování lidských práv„ je stále otevřený a žádné jejich uskutečnění není vyčerpávající a úplné“ (s. 21).
Kolem lidských práv existují různé překážky a nedorozumění. Jestliže narušenost své komunikace přiznávají Švýcaři, pak se těžko můžeme vymlouvat na dědictví totality, na předcházející čtyřicetiletí. Smysluplnou komunikaci narušuje touha po všemohoucnosti, nerespektování lidských práv, podcenění etiky, zastírání skutečných kontaktů mezi lidmi, bagatelizování rodinných vztahů, strach z oběhu určitých informací – to jsou ve stručnosti témata šesti studií.
Ženeme se dnes k vytouženým metám – tržnímu hospodářství, prosperující společnosti, ale po základech smysluplné komunikace se v tom chvatu příliš neptáme. Jde o znovuobnovení důvěry ve slovo, v zákon Boží, ve společenství rodiny, která má pro dorozumívání mezi lidmi úlohu nenahraditelnou. „Narušená komunikace“ nás zve k pokračování v započaté debatě a stává se jedním z ukazatelů k jasné orientaci a smysluplné existenci každého z nás.