zahájilo činnost vydáním dvou titulů stejnojmenného švýcarského nakladatelství du Moulin: Francois Bovon – Místo svobody (život ve svobodě podle Nového zákona) v překladu Jana Sokola a Bernard Gillieron – Bible nespadla z nebe (Strhující historie jejího zrozen) v překladu Jana Keřkovského.
Místo svobody. Svoboda není předmět, který bychom mohli jednoduše popsat a pak vyrobit. Svoboda si uprostřed společenství musí své místo teprve vydobýt. „Svoboda je hodnota, kterou je třeba rozvíjet, probouzet v našich dětech, bránit proti každému útisku.“ (s. 8)
Ve zkratce dozvídáme, jak svobodu pojímali Descartes, stoikové, gnostikové, či judaismus. Ve starozákonním svědectví se sice slovo svoboda nevyskytuje, ale již nejstarší tradice opěvuje Jahve jako Boha, který vysvobodil svůj lid z egyptského otroctví „(s. 18).“ Chce-li někdo mluvit o svobodě, musí ji definovat jako činný život osvobozeného národa před tváří Boží“ (s. 18).
Ježíšovo pojetí svobody a Pavlova systematická interpretace Ježíšovy zvěsti, kříže i vzkříšeni, tvoří centrum knihy. Svoboda je dílem Ducha, který v nás aktualizuje dílo Kristovo. Proto porušování různých tabu a konvencí patří ke struktuře svobody, tím se ovšem neotvírají dveře bezohlednosti. Vzniká prostor pro rozhovor. Podobným směrem ukazuje argumentace Druhého listu Pavla do Korintu. Svoboda se neocitá v slepé uličce antiautoritativní výchovy (jak ji propagovali psychologové v šedesátých a pozdějších letech), ale vytváří nový typ autority. Víra na sebe bere riziko nepřizpůsobení se všeobecnému mínění a má dobrý smysl pro stvoření, „který se dobře doplňuje s rozumem, obrozeným vykoupením.“ (s. 58)
Závěrem se připomíná, že žijeme v církvi, kde hrozí různá nebezpečí. Svobodní se neuzavírají světu, ale „s trvalou bdělosti podporují různá profánní či humanistická, vědecká i politická hnutí, jež se skutečně snaží člověka osvobodit. Zůstávají si však vědomi nelítostných determinismů, jež na všecky doléhají Vědí, že se jich nelze zbavit slovy a vůbec lidskými prostředky. Jejich střízlivost se tedy udržuje a oživuje v modlitbě k Bohu, který osvobozuje“ (s. 63).
Bible nespadla z nebe. V brilantní zkratce nám autor představí různorodost v jednotě biblického kánonu, která nedovoluje, abychom si z bible udělali papírového papeže“ (skluz k fundamentalismu), či abychom utonuli v anarchismu (ztráta závaznosti svědectví).
Obdivuhodná stručnost jednotlivých kapitol, přehlednost a čtivost textu patří k velkým kladům knihy. I literárně – historický text můžeme číst s napětím, bezmála jak dobrou detektivku s otevřeným koncem. Osvětlí se nám rozdílnost přístupu evangelistů Matouše, Marka, Lukáše i Jana, ale např. i příčina zániku sborů janovského typu. Setkáme se také se zvěstí proroků a jejich rozdílnostmi, ale i s hypotézou o teologickém záměru autorů knihy Paralipomenon. Zaujmou nás první vyznání ustavující se církve i zmínka o knihách, které se do kánonu nedostaly (Didaché), popř. exegeze terminu kánon a s tím spojená snaha církve o vytvoření závazné literatury, nebo posun v pojímání tak významné „události“ jako je víra v pastorálních epištolách: „vira už tu není přilnutí ke Kristu, nýbrž učení, jež se stává především kodexem dobrých skutků“ (s. 78).
Soukromé nakladatelství Mlýn nás zve k rozhovoru. V tom se velmi liší od jurských dinosaurů: specializovaných technologů a politických či náboženských fundamentalistů, s nimiž moc velká řeč nebyla a nebude.