Jsi zas tak něžně rozcuchaný
Vím, že by sis nejraději vše pod sebe podrobil
chtěla bych tě chytnout za špičku tvojí touhy
a protáhnout tě peklem
Vím, že bys mi neunikl a třeba by ses i bránil
Ach, třeba by ses i bránil!
A pak bys ležel tak bezmocně růžový a nahý
a tehdy bych zas přicházela a přinesla ti vodu ze studny
mý dlouhý vlasy by přikrývaly tu nestydatou nahotu, co ji tak miluješ, i když ji neznáš
Čekám na tvůj zpěv a zatím tančím jen tak po paměti a plaše
Co je svět a život? Červené kapky na prostěradle…
Ach, kéž bys mě chtěl zabít!
Mrzí mě, že tě nezarmucuji, ale jen tak nemastně-neslaně těším
Až zapomeneš jednou na tu vášeň nebo se budeš sebevědomě tvářit, žes na ni zapomněl
Asi se Ti budu potichounku smát a řeknu sama sobě v ústraní: „Upřímnou soustrast.“
budu doufat, že mě někdo obstojně nahradí
a třeba víc než nahradí…
Ach, zarmucuješ mě, nejen povrchně těšíš.