K výstavě fotografií Gabriela Pavlíka
Gabriel má fotografie prostě rád. Fotografie v něm vždy vyvolávaly pozitivní pocity. Zjistil např., že na něj silně působí kompozice nebo že může pomocí změny ostrosti jednotlivých prvků fotografie určovat, jak bude člověk danou kompozici vnímat. Postupně si začal uvědomovat, že fotografií vykládá své vidění světa a může představit druhým lidem svou vlastní interpretaci toho, co nás obklopuje. Vyfocená prasklina na silnici tak na fotografii žije svým vlastním životem: stává se z ní samostatný námět a dokonce může vypovídat o světě, jak ho vidí mladý fotograf. Začal se postupně soustředit na práci s hloubkou ostrosti. Postupně mu docházelo, jak silně může pomocí této techniky ovlivnit výsledný obraz. Pokud tedy vidíme na jeho fotografiích ostré a rozmazané předměty, víme, že jde o záměr autora. Gabriel touží zachytit např. pocit z květiny nebo tajemné ulice města.
Fotografie na výstavě v Soběhrdech byly umístěny původně na tzv. instagramu. Je to jedna ze současných sociálních aplikací, která má svá zvláštní specifika, jako je např. čtvercový formát nebo možnost práce s filtry – tedy to, co se nazývá postproces, který v případě digitální fotografie představuje obdobu práce v temné komoře. Aplikace byla vyvinuta především pro mobilní telefony (původně pouze pro iPhone), umožňuje okamžité sdílení fotografií a reakce veřejnosti.
Proč začal Gabriel umísťovat fotografie na instagram? Obdivoval různé filtry a barvy, s jejichž pomocí instagram umožňuje i začátečníkovi vytvořit dobře vypadající fotografii. Poprvé vyfotil rozpadlou silnici, líbily se mu barvy a kompozice. Zpočátku to byly také série autoportrétů. K těm se stále vrací. U instagramu je ovšem důležitý také fakt, že jde o sociální aplikaci, tzn. že se lidé mohou k fotografiím vyjadřovat – nejen tzv. „lajkovat“ (označit, že se jim daná fotografie líbí), ale mohou ji také komentovat. Zvedá to chuť do další tvorby. Gabriel Pavlík dostal několik hodnocení od známých fotografů. To ho motivovalo k další práci.
Po nějaké době došel Gabriel k závěru, že dobrá fotografie nepotřebuje příliš úprav. Raději vyfotí jednu situaci několikrát a nejlepší fotografii pak použije. Je to sice zdlouhavější postup, než dolaďovat kompozici filtry nebo jinými úpravami, ale je to postup poctivější.
Důležitou charakteristikou aplikace instagram byla od začátku čtvercová kompozice, v níž byly fotografie publikovány. V poslední době tu už úplně přísně neplatí, do aplikace již lze vkládat i nečtvercové formáty, přesto Gabriel u čtverce často zůstává. Fascinuje ho také makrofotografie (fotografický postup, kterým získáme snímek podávající více podrobností předmětu, než jich na něm rozezná lidské oko ze vzdálenosti 25 cm. Makrofotografický snímek je snímek zvětšený v měřítku 1:1 až 30:1), a pro tu je podle Gabriela čtvercový formát vhodný. Naopak příroda tíhne k širokoúhlé kompozici a barvě. Čtvercový formát má i sbírka básní Tomáše Pavlíka, která doprovází tuto výstavu – na stěnách můžeme vidět básně ze sbírky. Ty se zde stejně jako v knize vzájemně doplňují.
Černobílá fotografie má pro Gabriela ještě jeden důležitý aspekt. Obdivuje města, jejich tajemství, spoluvytvářené historickým vývojem, zejm. pak města v Anglii 19. stol – v době, kdy vznikala fotografie. A černobílá fotografie vystihuje podle něj nejpřiměřeněji neopakovatelnou historickou atmosféru.
Fotografie Gabriela Pavlíka nám zprostředkovávají nadšení mladého muže z objevování světa.
Osobně na jeho fotografiích oceňuji práci se světlem a s kompozicí. Je vidět, že zachycování světla – ať už světlo tvoří neopakovatelnou atmosféru v kombinaci s vysokým nebem, nebo přímo svítí do objektivu – umožňuje uchopit realitu jinak, než ji běžně vnímáme. Přitom tento typ práce se světlem není jednoduchý, což potvrdí každý, kdo někdy namířil objektiv fotoaparátu do slunce. Osobně přeji Gabrielovi, aby ho tvůrčí fotografie stále bavila a přinášela mu radost i svobodu.
Výstava se koná v soběhrdském českobratrském kostele do 9. 6.
Gabriel Pavlík je 13letý student Taneční konzervatoře hlavního města Prahy pod vedením profesorky Roberty Meschiari Pospíšilové. Fotografii se věnuje od svých 11 let, nejprve na sociálních sítích, nejčastěji prostřednictvím instagramu. Od začátku své tvorby zaujal i podstatně starší publikum a díky svému poetickému vidění světa se stal v uměleckých kruzích velmi brzy respektovaným talentem a mimo jiné i autorem ilustrací knihy MILOSTné a jiné Tomáše Pavlíka. Fotografie na výstavě (a v tomto čísle Protestanta) jsou z let 2015 až 2017. Černobílé jsou většinou focené na mobil Samsung Galaxy S4, Samsung A3, Iphone SE. Barevné většinou na digitální zrcadlovku Nikon D3300. Fotografie jsou z ČR, Německa, Itálie. Asi třetina vystavených fotografií je z cest. O instagramu: https://cs.wikipedia.org/ wiki/instagram