Číslo
Mysl, člověče, vždycky,
jak smrt bere preč všecky,
a že jak trávy květ,
tak pomíjí všecken svět.
Smutku v světě dosti,
málo stálé radosti,
plno kvaltování,
bíd a lopotování.
A z toho ze všeho,
krom domku dřevěného,
nedají žádnému,
a i to ne každému.
Ó světě podvodný,
tvůj obyčej nám škodný,
že se neopovíš,
až když službu vypovíš.
Žádný neuhodne,
kdy smrt ostnem ubodne,
ve dne-li či v noci,
a svět nedá pomoci.
V nebezpečné době,
ach, rad’ každý sám sobě!
Světa v čas zbývejme,
k Bohu se vždy blíž mějme.
Byt v nebi bezpečný,
život v Bohu jest věčný,
v Bohu ráj radosti,
rozkoší pravých dosti.
Bože všemohoucí,
dej nám, ať svět hynoucí
opustíce, tebe
držíme se až v nebe.