Co Český bratr otiskl
V číslech 4 a 7/98 Evangelického časopisu Český bratr byly uveřejněny články s nadpisem „Mozaika z Bohemky“, které měly čtenářům nabídnout obrázek o našich evangelických krajanech žijících na Ukrajině. Vzhledem k tomu, že ČCE přijala na svá bedra část odpovědnosti a poskytuje mnoho prostředků, včetně finančních, na pomoc těmto lidem a jejich sborům, mají její členové jistě právo na informace o tom, do jakého prostředí tyto prostředky putují a jak je s nimi nakládáno. Avšak výše zmíněné články podávaly obraz značně tristní. Nutno podotknout, že šlo o obraz zkreslený a pokřivený. Mnoho lidí, kteří se do Bohemky a Veselinovky nikdy osobně nepodívají, ale čtou Českého bratra, je tedy velmi zklamáno. A mnoho lidí, kteří obě vesnice znají, byli tam, mají tam příbuzné nebo tam sami žili, bylo takto hluboce raněno. Proto jsme ihned po našem návratu zaslali redakci článek, v němž jsme chtěli pokřivený obraz vyrovnat, sestavit ze střepů mozaiku, napravit, co bylo pokaženo. Čtenáři se ale skutečné mozaiky v jejich časopise nedočkají. Po několika měsících čekání „kdy už to vyjde?“, jsme se po několikerém vyptávání dozvěděli, „že to nevyjde!“ Obraz zůstane pokřiven? Zklamání a bolest v srdcích přetrvá? Kde se skrývá náš díl odpovědnosti za bratry a sestry na Ukrajině, pod čím zapadlo naše snažení o pravdivost?
Co Český bratr neotiskl
Předkládáme vám tedy článek, který měli číst i mnozí jiní na jiném místě, ale nebylo jim to umožněno:
Byli jsme překvapeni, když jsme se v Bohemce dočetli, že publikujeme v časopise Český bratr o Bohemce, aniž o tom víme. Druhý článek v čísle 7 tohoto ročníku, který jsme si v Bohemce přečetli, vyvolal asi takovouto reakci: „To přece není vesnice ve které žijeme!“ Znovu nevěřícně čteme tyto řádky. Jak došlo k tomu, že se čtenářům namísto mozaiky avizované v nadpisu dostalo do rukou několik křiklavých střípků bez jediného slova komentáře? Stručně řečeno, četli jste výpisky z mnohem obsáhlejších výpisků (určených přátelům a známým) ze soukromých dopisů. Takto několikrát zestručněný text pak zcela jistě nepodává pravdivý obraz situace, některé holé věty vytržené z kontextu mohou působit jako výkřik do tmy a celkové vyznění je rozhárané a rozpačité. A podle několika ohlasů, které jsme již stihli po návratu zaznamenat, až neastné.
Vzhledem k této skutečnosti vám chceme podat ucelený (i z hlediska časového pevně ohraničený) obrázek o životě evangelíků v českých vesnicích Bohemka a Veselinovka (Sirotinka) na Ukrajině:
Základní informace o Bohemce
Vesnice Bohemka leží v Mikolajivské oblasti, má něco málo přes 400 obyvatel. Více než polovina jsou národnostně Češi, česky však rozumí téměř všichni obyvatelé vesnice. Soužití různých národností je bezkonfliktní, v samotné Bohemce napočítáte národností přes 10. Pokud se jedná o věkové složení obyvatelstva, převažují starší lidé a děti do 16 let.
V podstatě jedinou pracovní příležitostí je místní „kolhosp“ (zemědělské družstvo). Vzhledem k nelehké hospodářské situaci v zemi mají všichni své domácí hospodářství.
Funguje zde mateřská škola a základní škola pro první až čtvrtou třídu. Vyučovacím jazykem je ukrajinština, dvě hodiny týdně se děti učí česky. Do vyšších ročníků musí školáci dojíždět. Dále ve vesnici pracuje pošta, zdravotní středisko („medpunkt“), Dům kultury a obecní knihovna (knihy jsou v drtivé většině rusky, asi 7 tisíc svazků).
Sborový život v Bohemce
Centrem života sboru jsou jednoznačně bohoslužebná shromáždění. Během našeho pobytu byla navštěvována průměrně čtyřiceti bratry a sestrami. Svátečních bohoslužeb (i v povědomí lidí dominují velikonoce před vánocemi) se účastnilo přes 150 lidí. V období adventu se konaly navíc pravidelné adventní pobožnosti. Velikým zážitkem je trojhlasý sborový zpěv z exulantského zpěvníku „Harfa siónská“.
Do dalších sborových aktivit, které probíhají i bez vedení „někoho z Čech“, patří nedělní škola, biblické hodiny pro dospělé a dnes již i sdružení mládeže.
V návaznosti na působení Davida a Jitky Balcarových jsme obnovili setkávání střední generace. Šlo o setkávání nejprve nad obecně etickými tématy (manželství, nevěra, pití alkoholu), později i nad tématy z křesťanské věrouky a historie. Značný ohlas měl v tomto společenství zpěv českých lidových písní. Účastníci projevili přání v těchto setkáváních pokračovat na podzim (po skončení zemědělských prací).
„Novinkou“ pak bylo konfirmační cvičení zakončené zkouškou před staršovstvem a slavnostními bohoslužbami s přijetím konfirmandů do společenství stolu Páně. Poslední konfirmace se ve sboru v Bohemce konala v roce 1957, nový však byl především styl, nebo se konfirmandi nemuseli naučit zpaměti celý katechismus a na přesné otázky přesně odpovídat, ale spíše o víře a svědectví Písem přemýšlet a snažit se víru v životě aplikovat.
Pro všechny tyto aktivity slouží budova Betlémské kaple, která byla před rokem a půl slavnostně otevřena. V současné době pokračují práce na jejím vybavení. Za našeho pobytu byl zprovozněn byt pro kazatele, byly vyrobeny stoly (pro byt i sborové místnosti), dokončen plot. Bratři Ludvík a Josef Hartovi vyrobili sto kusů židlí do modlitebny i dalších prostor, bratři Švejdar a Čáp police pro sborovou knihovnu. Tato knihovna (asi 1 500 svazků v češtině) je již v provozu.
Sbor v Bohemce má 111 kartotéčních členů, část z nich tvoří i velmi rozlehlou diasporu: Pervomajsk, Kirovohrad, Oděsa, Dubasary (Moldávie). Tito členové z diaspory při návštěvách Bohemky ve většině případů na sbor nezapomínají a na jeho životě se účastní.
Velikým povzbuzením i pomocí byl zájezd bratří a sester z České republiky, který pobýval v Bohemce na pravoslavné velikonoční svátky 18.–19. dubna 1998. Na sváteční neděli přijel též autobus bratří a sester z Veselinovky, kterým jsou věnovány následující řádky.
Základní informace o Veselinovce
Vesnice Veselinovka leží v Oděské oblasti, 55 kilometrů vzdušnou čarou od Bohemky. Žije v ní přes 200 obyvatel, také zde tvoří Češi nadpoloviční většinu. Národnostně není tak pestrá jako Bohemka, ale i zde je soužití bezproblémové. Obživa se točí kolem „kolhospu“ a domácích hospodářství. Výchozí situace je však o něco horší: Do vesnice nevede asfaltová cesta, „kolhosp“ byl vždy okrajovou součástí nějakého většího družstva a investice vždy proudily do center. Život tedy ztěžuje absence vodovodu, rozvodu plynu a i zdánlivé maličkosti jako jsou „cezičky“ (chodníky) – rozmoklá černozem vytváří nesmírně lepkavé, všudypřítomné bláto. V únoru letošního roku se místní družstvo osamostatnilo a dění ve vsi tím dostalo patřičný spád.
V místní škole pro první až čtvrtou třídu také probíhá výuka češtiny, obdobně jako v Bohemce pracuje Dům kultury.
Shromáždění ve Veselinovce
Ve Veselinovce nebyl zatím oficiálně ustaven sbor, „matrikově“ spadá místní shromáždění pod Bohemku. Probíhají zde pravidelné nedělní bohoslužby v českém jazyce, jejichž vedení se ujaly dvě místní sestry. Jedna z nich poskytla pro shromáždění veliký pokoj ve svém domě. V současnosti si opravují pro shromáždění jeden z opuštěných menších domů ve vsi. Bohoslužeb se účastní 25–35 bratří a sester.
Z knih, které byly dovezeny do Bohemky vícekrát, byl vytvořen základ pro sborovou knihovnu ve Veselinovce.
Kromě bohoslužeb se sestry scházejí k nácviku písní z Harfy i EZ „na svojí notu“. Jiné sborové aktivity prozatím neprobíhají. A to z toho důvodu, že vše je teprve v počátcích.
My sami jsme Veselinovku pojali nejprve jako „kazatelskou stanici“, do které jsme se snažili alespoň jednou měsíčně dojíždět na vícedenní návštěvy. Těch návštěv bylo celkem šest, jedna z nich na celý týden. V jejich průběhu jsme se scházeli k velmi živým biblickým hodinám, vždy byla obsažena neděle s bohoslužbami. K plnému pochopení předkládáme nástin událostí, jak jsme je prožívali od podzimu do jara:
Ve Veselinovce oficiálně pracuje baptistická kazatelská stanice, do které docházeli i někteří čeští evangelíci, jelikož jiné bohoslužby v místě nebyly. Odsud začalo i naše působení. Mezi sestrami jsme byli vřele přijati, bez ohledu na vyznání jednotlivých sester. Také od baptistických kazatelů se nám dostalo nejprve úsměvů. Ovšem jen do chvíle, než zjistili důvod naší návštěvy. V ten okamžik jsme byli vetřelci a jakákoli spolupráce byla předem vyloučena. Přesto jsme ještě mohli využívat „jejich“ domu, nebo majitelka – Češka, jež konvertovala – proti tomuto vůbec nebyla. Objevili jsme však další skupinu evangelíků, kteří se s baptisty neshodli a účast na sice českých bohoslužbách, leč v baptistickém domě, pro ně byla nepřijatelná. Jednou jsme tedy přišli my za nimi, podruhé jsme již hledali „neutrální půdu“ pro shromáždění. Druhým důvodem bylo i to, že jsme byli požádáni o křest několika dětí. Začali chodit i muži. Touha po „vlastních“ bohoslužbách vytryskla naplno. Jak je již výše napsáno, dvě sestry se ujaly jejich vedení. Při dvou posledních návštěvách jsem již kázal jako host v jejich shromáždění.
Považujeme za velmi prospěšné, aby návštěvníci Bohemky nelitovali času ani prostředků a navštívili alespoň na krátký čas i Veselinovku. Každá, by sebemenší, pomoc (radou, jednou knížkou) a především projev zájmu je v těchto dobách počátku velmi důležitá věc. Pocit osamocení sráží k rezignaci.
Poděkování a prosba
Rádi bychom v závěru touto cestou poděkovali všem, kdo darovali do Bohemky a Veselinovky knihy. Jménem bratří a sester z Bohemky a Veselinovky děkujeme všem, kdo jim i jinak pomáhají nebo chtějí pomoci a zároveň vás prosíme, abyste i ve svých modlitbách na ně nezapomínali a mysleli na ně v jejich nelehkém údělu životním i v zápasech o víru otců.
P. S.: Dodatek
Ve dnech 10. až 13. září 1998 jsme navštívili bratry a sestry v Bohemce a ve Veselinovce. V Bohemce jsme předali molitanové „sedáky“ na nové židle v modlitebně, nové knihy i církevní tisk. Prohlédli jsme si výsledky dalších prací na sborovém domě i nový obecní mlýn. Zúčastnili jsme se setkání mládeže, nedělní školy a nedělních bohoslužeb. Se staršovstvem jsme probírali možnosti a perspektivy další spolupráce. Ve Veselinovce jsme rovněž předali jejich díl literatury, byli jsme mile překvapeni pracemi na úpravách vesnice (cesty, obecní budovy). Bohoslužebné shromáždění (již v pátek večer) proběhlo v nově opraveném a již užívaném domě. Veselinovští začínají pracovat na oficiálním zaregistrování jejich sboru u patřičných úřadů v Oděse.
O prázdninách probíhalo v obou vesnicích vyučování češtiny studenty z Čech a mělo značný ohlas nejen u dětí.
Také naše návštěva byla přijata s radostí a vděčností, jelikož byla především vnímána jako výraz toho, že nejsou opuštěni a naše církev na ně nezapomíná a svého dílu odpovědnosti se nezříká.
Mezititulky Protestant.