Následující text sepsal izraelský spisovatel Amos Oz v době, kdy vývoj izraelskopalestinského konfliktu vzbuzoval velikou beznaděj. Otištěn byl v Christian Science Monitor 19. 4. a v MF Dnes 16. 4. Redakci Protestanta se dostal prostřednictvím Izraelské mezináboženské společnosti. Rozhodli jsme ho zařadit jako hlas, jehož nadějné zakotvení dle našeho soudu přesahuje obvyklou životnost komentářové publicistiky. Zájemci mohou navíc porovnat naši verzi překladu s již uveřejněným zněním. (red)
Co může učinit obyčejný člověk tváří v tvář rozsáhlému požáru? Může se pokusit před plameny prchnout, přičemž ponechá svému osudu všechny, kteří utéci buď nemohou, nebo nemají kam. Může stát opodál a naříkat. Může obviňovat druhé. A může také čajovou lžičkou nabírat vodu a znovu a znovu ji šplíchat do ohně.
Všichni máme čajovou lžičku. V těchto dnech musí každý, kdo usiluje o mír, nabrat vodu (alespoň tolik, kolik se jí vejde na jeho lžičku) a vylít ji do plamenů: pozvednout svůj hlas, protestovat proti válečným zločinům na obou stranách, pomoci obětem těchto zločinů, demonstrovat, přesvědčovat, psát, diskutovat, získávat podporu pro rozumné kompromisy či postavit se proti izraelské okupaci a islámskoantisemitské kampani za vyhlazení Izraele.
Lžička v ruce obyčejného člověka je skutečně velmi malinká a oheň strašně velký, ale přesto ji musí použít. V Izraeli, stejně jako v Palestině, musí nastat nástup lžiček, do kterého se zapojí všichni, kteří jsou ochotni udělat, co je v jejich silách, aby přetrhli řetězec represe, zabíjení i odvety a odvety za odvetu.
Na izraelské straně je lépe nehovořit o „jednostranném rozdělení“, ale jednoznačně o izraelské iniciativě směřující k ukončení okupace, jež má bránit stát Izrael. Dnes je možné zmobilizovat většinu izraelské veřejnosti, aby svrhla „osadnickou vládu“ Ariela Šarona a zvolila místo ní koalici s realistickými stanovisky. To vše musí být založeno na určitém plánu.Pokud palestinské vedení s tímto návrhem bude souhlasit, tím lépe. Ale velká výhoda tohoto plánu spočívá v tom, že může být realizován, i když palestinské vedení zůstane naskrz bojechtivé nebo v zajetí sil džihádu.
Plán obsahuje tato opatření:
1) Izrael ukončí okupaci palestinského obyvatelstva a zřídí uzavřenou a opevněnou hranici v souladu s demografickou realitou (nikoli shodnou se zelenou linií, ale sousedící s ní), ve které nebude žádné okupované palestinské obyvatelstvo. Stálá hranice bude stanovena na základě vyjednávání s palestinským vedením, které svými skutky dokáže, že se zřeklo islámské kampaně za vyhlazení Izraele.
2) Izrael bude souhlasit s okamžitým ustanovením palestinského státu na Palestinci osídlených územích, i kdyby stát vznikl ještě před mírovou dohodou podepsanou oběma stranami. Vojensky i morálně bude pro Izrael snadnější čelit nepřátelskému státu, než pokračovat v bojích proti skupině ozbrojených gangů.
3) Izrael uzná, že nese svůj podíl na vzniku izraelsko-palestinské tragédie. Současně bude vyžadovat, aby každý slušný člověk uznal také podíl arabských zemí a Palestinců na této tragédii. Nešťastná situace palestinských utečenců je jednou z příčin násilí, nenávisti a teroru. Izrael nesmí přijmout žádné řešení, které by neobsahovalo humánní, ekonomickou a politickou rehabilitaci palestinských utečenců. Rehabilitace za mezinárodní i izraelské účasti neproběhne uvnitř izraelských hranic, ale ve vlasti uprchlíků, v Palestině.
4) O úplné vyřešení izraelskoarabské války se musí usilovat nejen mezi Izraelem a palestinským vedením, ale také, a možná především, mezi Izraelem a Arabskou Ligou (která má zřejmě moc zabránit projevům palestinského extremismu). Saudský plán, jehož některé části Arabská Liga přijala, může sloužit jako výchozí bod – ovšem rozhodně ne jako cíl – pro jednání mezi Izraelem a Ligou o úplném vyřešení izraelskoarabské války.
5) Jednostranný izraelský krok k ukončení okupace, včetně vyklizení naprosté většiny osad, by nastal pouze tehdy, ponesou-li břemeno minimalizace nebezpečí, kterému má izraelská společnost čelit, ti, kteří takový krok vyžadují, aniž došlo k izraelskopalestinské dohodě.
Podmínka ukončení okupace nebude jen kusem papíru podepsaným Jásirem Arafatem, nýbrž pevnou úmluvou, která bude výslovně spojovat Izrael s NATO a EU. Tato dohoda zastraší ty, kteří prosazují islámskou svatou válku a pohřbí jednou provždy sen o likvidaci Izraele. Zajistí také, že konec okupace nebude povzbuzením pro ty, kteří rozdmýchávají štvavý arabský nacionalismus, a nedá jim možnost napadnout Izrael poté, co se vzdá kontroly nad Palestinci.
Tímto plánem bude možné sjednotit většinu veřejnosti, většinu v příštích volbách a možná i většinu v současném parlamentu, který se skládá z levice, středu a pragmatičtějších zástupců umírněné pravice.
Překlad Miroslava Šichmana revidovala Daniela Bísková. Za svolení k publikování děkujeme Deborah Owen Ltd. © Amos Oz 2002 (Everyone of us has a teaspoon)