Vydáním knihy Mezi dvěma světy se nakladatelství Vyšehrad podařilo uvést do českého prostředí významného německého filologa a teologa. Christoph Markschies (*1965) studoval v Marburku, Jeruzalémě, Mnichově a Tubinkách. Zabývá se dějinami rané církve a jako profesor působil v Jeně, Heidelberku a Berlíně.
Autor se v první kapitole věnuje geografickému a chronologickému rámci raného křesťanského světa. V dalších třech oddílech zkoumá život jednotlivce – rodiny či mnišského společenství – obecního či církevního společenství. Klíčovým pojmem jeho metody je „struktura“ – tento přístup mu umožňuje zabývat se nejen klasickými institucemi (církev, manželství), ale i rozmanitými projevy individuální zbožnosti. Názvem Mezi dvěma světy autor současně načrtává další osu výkladu: křesťané žijící v římském impériu putují do své vlasti v nebesích (německý titul zní Zwischen den Welten wandern).
Kniha není rozsáhlá (necelých 250 stran středního formátu), přesto však nezůstává u obvyklých formulací; překvapivé je množství citací literárních i dalších dokumentů, díky nimž jsou jednotlivá témata osvětlena sice stručně, přesto však bohatě a autenticky. Vedle biblických citací k nám hojně promlouvají známí i méně známí církevní otcové, ale i neznámé osoby, jejichž projevy či přání se k nám dochovala na kameni či papyru. Namátkou v kapitole o modlitbě (str. 100–105) čtenář napočítá celkem asi 25 stručně či obsáhleji citovaných dokladů biblických, patristických (např. Cyprián, Ignatios, Jeroným), jiných raně církevních (např. Nikajský kánon, syrské apologie) i obecně antických (Plinius, Ovidius, řecký magický papyrus).
Konstatování, že se v knize nalézá mnoho autentických dokladů, vede k dalším dvěma uspokojivým poznatkům: za prvé, autorovi nezbývá mnoho prostoru k vlastním dohadům a spekulacím, což je v tomto oboru, přecpaném všelijakými Všeználky, jedině ku prospěchu věci. Markschies konec konců sám dává najevo, jaký je jeho teologický původ i světonázor, když na str. 11 v úvodu opatrně, ale přece jasně říká, že „není toho názoru, že intence Ježíše, popřípadě prvních křesťanů byly zachovávány zásadně nebo převážně jen mimo hlavní církev a z ní vyloučenými tzv. heretiky“. V našem prostředí asi takový názor vyvolá souhlas provázený překvapením, že je vůbec třeba cosi tak samozřejmého prohlašovat. Nicméně, ono je to skutečně potřeba. Především nově objevované dokumenty o gnostickém hnutí, jež autor zkoumá již od počátku 90. let, ale i další nálezy (Nag Hammádí, svitky od Mrtvého moře, manichejské dokumenty) vyvolávají čas od času módní vlny rozmanitých spekulací o původu křesťanství, v jejichž základě obvykle stojí předsudky vůči tradičním církvím a s nimi spojená nedůvěra ke konzervativnímu líčení dějin rané církve („Co zfalšoval Vatikán!“). Téměř by se chtělo říci, že čím bláznivější hereze se v jakémkoli obskurním dokumentu objeví, tím ochotněji z ní hledači tajných pravd učiní úhelný kámen nejnovější a vševysvětlující teorie. – Na tento trend Markschies ovšem nereaguje zaujetím extrémního fundamentalistického postoje („Bible má přece jen pravdu!“), ale střízlivým přehledem faktů ze širokého záběru pramenů (ve výše zmíněné kapitole je např. jen několik dokladů biblických); a je paradoxní, že právě tímto neagitujícím přístupem přesvědčuje čtenáře o správnosti konzervativního pojetí velmi zdařile.
Druhý poznatek se týká problémů, které překladatelům a redaktorům připravuje každý text tohoto druhu. Vyskytujeli se na každé stránce několik citací ze starověkých pramenů, klade to na všechny zúčastněné nemalé nároky – transkripcí antických jmen začínaje a zkratkami vědeckých časopisů konče. V tomto případě však můžeme bez dlouhých okolků konstatovat, že se pracovníci Vyšehradu svého úkolu zhostili výtečně. Na vlastní text navazuje 570 (!) poznámek pod čarou, slovníček méně známých pojmů, seznam zkratek, seznam pramenů (doplněný o české překlady!), výběrová bibliografie moderní sekundární literatury, časová tabulka, jmenný rejstřík a rejstřík místních názvů. Tyto náležitosti, společně s tradičně vzorným typografickým zpracováním, činí z publikace Mezi dvěma světy velmi užitečnou příručku pro každého letmého i vážného zájemce o dějiny rané církve.
Christoph Markschies,
Mezi dvěma světy: dějiny antického křesťanství,
Praha (Vyšehrad) 2005