Číslo
****
Lucerna hlohu
Mimo čas žhne zimní hloh,
planý plod trnu, malé světlo malým lidem,
a nechce od nich víc, než aby v sobě
nedali zhasnout knotu sebeúcty,
neboť je nemusí oslepovat osvětlením.
Ale někdy, když se vám dech na mraze opeří,
na sebe bere podobu tuláka Diogena
s lucernou a hledá jednoho spravedlivého;
takže jste nakonec prozkoumáni zpoza hlohu,
který drží ve výši očí za větvičku,
a ucuknete před spojenou dření a peckou,
krvavým trnem, jímž chcete být souzeni
a osvobozeni,
zobanou zralostí, jež vás prohlédne a jde si dál.