1. Každého sedmého roku budeš slavit léto promíjení dluhu. 2. Toto je způsob promíjení dluhu: Každý věřitel svému bližnímu promine, co mu půjčil. Nebude na svého bližního, svého bratra, naléhat, protože je vyhlášeno Hospodinovo promíjení dluhu. 3. Na cizince naléhat smíš, ale co máš u svého bratra, to mu tvá ruka promine. 4. Ať není u tebe potřebného, neboť Hospodin ti bohatě požehná v zemi, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává do dědictví, abys ji obsadil. 5. Jen ochotně poslouchej Hospodina, svého Boha, a bedlivě a cele dodržuj tento příkaz, který ti dnes přikazuji. 6. Vždyť ti Hospodin, tvůj Bůh, požehná, jak ti řekl. Budeš poskytovat půjčky mnohým pronárodům, ale sám si nebudeš vypůjčovat. Budeš ovládat mnohé pronárody, ale tebe neovládnou. 7. Bude-li u tebe potřebný někdo z tvých bratří, v některé z tvých bran v tvé zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh, nebude tvé srdce zpupné a nezavřeš svou ruku před svým potřebným bratrem. 8. Ochotně mu otvírej svou ruku a poskytni mu dostatečnou půjčku podle toho, kolik ve svém nedostatku potřebuje. 9. Dej si pozor, aby v tvém srdci nevyvstala ničemná myšlenka, že se blíží sedmý rok, rok promíjení dluhů; že tedy budeš na svého potřebného bratra nevlídný a nedáš mu nic. On by kvůli tobě volal k Hospodinu a na tobě by byl hřích. 10. Dávej mu štědře a nebuď skoupý, když mu máš něco dát, neboť kvůli tomu ti Hospodin, tvůj Bůh, požehná ve všem, co děláš, ve všem, k čemu přiložíš ruku. 11. Potřebný ze země nevymizí. Proto ti přikazuji: Ve své zemi ochotně otvírej ruku svému utištěnému a potřebnému bratru. (Deuteronomium 15)
Oddlužení – jen biblické přehánění?
Promíjení dluhu, jak je popsáno v Bibli, na mne vždy působilo pro svou vyhrocenost dost záhadně. Je tato vyhrocenost skutečná, nebo jen zdánlivá? Není to jen rétorika? Ve chvíli, kdy jsem se dočetl, že léto milostivé vlastně nikdy nebylo přesně dodržováno, jsem si uvědomil, že je něco špatně; myšlenka v textu vyjádřená je možná příliš přehnaná – možná jako novozákonní požadavek milování nepřátel – a zároveň hned podivně otupená konstatováním, že se vlastně svět ve výsledku nezmění. Takový přemrštěný nárok se pak trvale stává jen zbožným přáním: Ční tak vysoko nad běžnou lidskou etikou, že vlastně nemá smysl se jím zabývat. Člověk se vůči němu postupně stane slepým, podobně jako je to se slepotou na reklamní banery internetových stránek. Při hledání smysluplnosti tohoto požadavku mi pomohl výklad Waltera Brueggemanna v knize Bible a postmoderní představivost.
Příčí se lidské přirozenosti
Obecně vzato je lidská společnost založená minimálně od neolitu na nějakém typu vykořisťování, které má co do činění s tržní hodnotou. Od chvíle, kdy se objevují zemědělci, vzniká určité množství produkce jídla, zboží, od té chvíle vzniká zadlužování či upadání do nějakého typu otroctví. Podle tohoto biblického požadavku vede z kolotoče zotročování jediná cesta: cyklické, pravidelné odpouštění dluhů. Pokud se mluví o bibli jako místu, kde se rodí myšlenka časové linearity, plynutí času od bodu A do bodu B, pak má být tato cesta lemována cyklicky se opakujícím milosrdenstvím. Toto milosrdenství je v bibli zakotveno v základním faktu – každá lidská bytost je dílem dobrého Stvořitele, proto se nemohou lidské bytosti navzájem vykořisťovat. Bible je v tomto ohledu radikální knihou a před lidskou společnost staví trvalý vykřičník.
Promíjení dluhu je ovšem něco, co se příčí lidské přirozenosti. Podobně jako se lidské přirozenosti příčí vítání uprchlíků nebo milování příslušníka jiné rasy, jiného kmene. Sice se zdá, jako by lidská přirozenost byla od Boha: tak nás přece Bůh stvořil. Nicméně bible ukazuje, že je to právě tato přirozenost, co člověka uvrhuje do bídy a neštěstí. A že je potřeba jít cestou nepřirozenosti, cestou milování nepřátel, vítání uprchlíků, odpouštění dluhů.
Když se v médiích před časem propíralo téma zadlužení Řecka, slyšel jsem mnoho vzrušených hlasů typu: ať si to ti líní Řekové pořádně vyžerou! Můžou si za to sami! Dikce a emoce byly podobné jako emoce, které plynou od různých lidí na adresu Romů: jen zneužívají systém, obírají slušné lidi.
Odpustit dluh znamená v běžném vnímání ustoupit podvodníkovi, narušit spravedlivý běh společnosti, dát špatný příklad ostatním. přesně tyto výtky bohužel slýchám občas právě od některých křesťanů – křesťanství se totiž zdá jako prostor dodržování tzv. tradičních hodnot, mezi něž pravděpodobně patří: důsledně trvat na splacení dluhu, abychom si byli fifty fifty, aby spravedlnost přišla ke slovu, aby bylo nějaké spolehnutí, v posledku rozuměj: aby byla na světě vůbec nějaká opora a pravda. My, křesťané, zastánci hodnot bojujeme proti anarchii (levičáků), proti anarchii zneužívání sociálních dávek, proti anarchii vítačů.
Nelze vyřešit?
Do tohoto stavu věcí vpadává ten podivný starozákonní požadavek odpouštění dluhů. Už základní formulace tohoto požadavku dokazuje, že lidská přirozenost byla tehdy dost podobná té současné: Odpouštění bylo něco, do čeho se nikomu nechtělo.
Jenže je tady základní problém hned od samého počátku. Ten starozákonní text si vlastně protiřečí, sám v sobě obsahuje jakousi podpásovku. Sice vyzývá k činům, které mají zabránit výskytu potřebných, ale přitom vlastně předpokládá, že tito potřební tu stále budou. Jako by sám Bůh věděl, že problém nelze vyřešit: Potřebný ze země nevymizí (v. 11).
Jako by sám Bůh předpokládal, že lidská přirozenost prostě nutně vede k tomu, že tu prostě potřební – zadlužení – zotročení – pořád budou. Nakonec to dobře koresponduje i s Ježíšovým výrokem: Vždyť chudé máte stále kolem sebe, a kdykoli chcete, můžete jim činit dobře; mne však nemáte stále (Marek 14,7).
Sám pro sebe jsem si vždy nakonec řekl, že bible v mnoha svých požadavcích požaduje radikalitu, přitom se však jaksi mimochodem předpokládá, že věci vlastně zůstanou, jak jsou. Bible tak je a není knihou radikální. Dává munici jak konzervativcům, tak anarchistům. Má potom smysl se podobnými biblickými výzvami vůbec zabývat?
Proti rozběhnutému soukolí půjček a dluhů
W. Brueggemann se řadí k vykladačům, kteří tyto pasáže čtou radikálně. Připomíná, že tento text je zákonem v ústech Mojžíšových. Proti fatální praxi lidského zadlužování stojí celá kniha Exodus, jejíž hlavní poselství spočívá v tématu vysvobození. Podle Brueggemanna je SZ text jakousi záměrnou provokací, která vystupuje proti pevnému soukolí dluhů a půjček. Toto prominutí znamená okamžik ekonomické nezávislosti (str. 123). Zajímavé je, že SZ text tuto praxi odpuštění nijak neobhajuje, prostě ji rovnou hned na začátku textu ustanovuje. Toto ustanovení je pak jen komentováno. Mimořádnou naléhavost textu Brueggemann vysvětluje i po stránce gramatické. Podobně jako v případě povolání Abrahama (Gn 12,5) by doslovný překlad psáže o jeho vyjití zněl: vyšel, aby šel – setkáváme se i v Dt 15 s těžko přeložitelným tvarem – zejm. ve verši 10 „dáváním dávej mu“. Tedy přeloženo: dávej mu štědře. V původním znění zní tedy text ještě vyhroceněji. I když tu potřebný bude stále, tvou základní povinností je dávání. Dávání, které je tak intenzivní, protože čelí lidské přirozenosti – nebo ještě jinak – váze zdravého rozumu trhu. Tento odosobněný trh věří, že chudý musí buď zaplatit nebo zůstat zotročen.
W. Brueggemann věří, že ustanovení knihy Deuteronomium jde proti logice trhu, přebíjí ekonomickou realitu základnější realitou lidského společenství, lidské důstojnosti. Tuto realitu založenou na důstojnosti bychom mohli odvodit právě od svrchu zmíněné reality stvoření. Proti této realitě stojí trvalá přítomnost chudých. Brueggemann staví tyto výpovědi do nové souvislosti, když říká: text nedovoluje smíření s tímto stavem. Právě proto, že je řada potřebných téměř nekonečná, je praxe promíjení o to naléhavější (str. 124). Je potřeba chudobu potlačovat. Tato potřeba je důležitější než sebeospravedlňující lpění na údajné spravedlnosti těch, kteří z různých důvodů v chudobě nevězí.
Text Dt také myslí na situaci, kdy si vychytralý investor spočítá, že rok promíjení dluhů už je blízko, a proto musí přestat půjčovat. Tuto myšlenku označuje text jako ničemnou. Každá taková myšlenka, postoj, politika, kdy má síla něčí ekonomické výhody přednost před blahem bližního – je ničemná. Peníze nesmějí vytlačit bližní. Nesmí být v žebříčku hodnot nad základní daností stvořeného světa.
Podnět pro naši představivost
Brueggemann tedy Dt 15 nečte jako předpis, ale jako podnět k lidské zóně představivosti. Tato zóna má být inspirována, motivována a postupně má vést k změně smýšlení a chování. Člověk se má zamyslet, které síly ve společnosti působí ono rozvrstvení, jež jedny posiluje a druhé oslabuje, jedněm dává čest a druhými pohrdá. Lidé se totiž navzájem udržují v dluhu: penězi, vlivem, jednáním, majetkem nebo dokonce řečmi, pomluvami. Lidé jsou zajatci cyklů nejen ekonomické, ale i psychologické chudoby, cyklů, které ve výsledku produkují masovou beznaděj. Brueggeman věří, že bible může tyto bariéry strhnout: Je třeba rozlomit tento začarovaný kruh beznaděje. Jedna z věcí, která má moc tento kruh rozlomit, je právě onen vědomý a štědrý čin odpuštění.
Jakož i my našim dlužníkům
Nakonec: věřící lidé se pravidelně modlí slovy: jakož i my odpouštíme našim viníkům (doslova: dlužníkům). Starozákonní výzva je tedy aktuální kontinuálně, její naléhavost působí v každém čase, v každém okamžiku a je trvalým úkolem. Brueggeman končí svůj rozbor velmi vyhroceně: Toto přikázání nevede k bezpečné akademické diskusi o kapitalismu a socialismu, ale jednoduše zdůrazňuje mocný nárok bližního. Toto Mojžíšovo ustanovení útočí na náš svět, jak ho známe, v němž samozřejmě předpokládáme, že dluhy jsou dluhy a musí být zaplaceny. Neodpuštění vytváří v intimních vztazích skutečnou smrt zaživa. Aktivní a vědomé zrušení dluhů může lidi přivést k novému „jubilejnímu“ životu.
Přičemž slovo jubileum i latinské iubilare „jásat“ pochází z hebrejského jovel, beran. Beraní roh je dechový nástroj. A troubením na beraní roh se vyhlašuje padesáté milostivé léto: Padesátý rok posvětíte a vyhlásíte v zemi svobodu všem jejím obyvatelům. Bude to pro vás léto milostivé, kdy se každý vrátíte ke svému vlastnictví a všichni se vrátí ke své čeledi (Lv 25,10).
Walter Brueggemann, Bible a postmoderní představivost. Písmo jako scénář života, Vyšehrad 2016, str. 122–126.
MILOSTIVÉ LÉTO 28. 10. 2021 – 28. 1. 2022 Jedinečná a časově omezená nabídka pro lidi s dluhem v exekuci u veřejnoprávních věřitelů.
- konkrétně např.: ČEZ, VZP, Český rozhlas, Česká televize, Dopravní podnik hl. m. Prahy, atd.
- dlužník musí při platbě výslovně uvést, že chce využít institut milostivého léta a vyzývá exekutora, aby postupoval dle zákona č. 286/2021, část 2, čl. IV, bod 25
- dlužník nesmí být v insolvenci
NA CO SI DÁT POZOR? – odpouštění příslušenství se týká pouze exekucí vymáhaných soudním exekutorem
- na daňové a správní exekuce se milostivé léto nevztahuje
PRINCIPY Zaplatí-li dlužník z pohledávky, kde je věřitelem veřejnoprávní subjekt a dluh je vymáhán soudním exekutorem, dosud nezaplacenou jistinu dluhu (celou dlužnou částku nebo její doplatek) a poplatek 908 Kč, odpustí se mu zbytek dluhu (úroky, penále).
KTERÝCH VĚŘITELŮ SE TO TÝKÁ? Veřejnoprávním subjektem se pro účely této situace rozumí:
- stát, kraj, obce, zdravotní pojišťovny, státní a krajské nemocnice, dopravní podniky, technické služby obcí a měst a další právnické osoby, kde má stát nebo územní samosprávní celek většinovou majetkovou účast
Víte o někom, komu je potřeba nabídnou pomoc s oddlužením?
Komplexní informaci najdete např. na stránkách Diakonie Most
Středočeši se mohou obracet na Diakonii Střed
Čáslav – tel. 327 314 379, e-mail: snajdarova.vladimira@diakonie-stred.cz
Kolín, Benešov, Zruč nad Sázavou – tel. 603 949 113, e-mail: hajkova.adela@diakonie-stred.cz
Votice – tel. 734 410 997, e-mail: stikova.tereza@diakonie-stred.cz