Číslo
Kříže již u cest dlouho nejsou,
lidem překážely a i ptáci si mohou sedat jinam –
hle – ještě po nich zbylo kamení,
ruce křižovaného v trávě.
Kameny dávné lásky – dávno mrtvé
a nikdy nepohřbené.
Kříže již letí nebem ze hřbitovů.
Radost má černá křídla a také odlétá –
hle – ještě po ní zbylo kamení
lidem pod rukama.
O lásce si nechá vyprávět, má ji rádo,
vždyť kamenovat je láska –
nebo ne?
Ach postůj ještě se mnou, kamení nám neublíží.
Ach, nech ještě své ruce v mých,
nenech mé oči vidět tě odejít,
ach, nech ještě lásku hořet v dlaních tvých!
Copak nevíš, že kříže již u cest dlouho nejsou?
Není na čem křižovat,
smrt si ale vybírá, jak zabít,
tak vol.
I ptáci si mohou sedat jinam.