Zatímco se v USA republikánští prezidentští kandidáti předhánějí v tom, kdo na svou stranu získá co nejvíc slušných a tradičních amerických křesťanů, vyjadřuje papež František podporu Berniemu Sandersovi a zve jej do Vatikánu. Sanders je v dějinách Spojených států možná první prezidentský kandidát, který se ke křesťanství nehlásí (s výjimkou Mitta Romneyho, pokud budeme mormony vnímat jako zvláštní náboženskou tradici). František Sanderse podpořil proti halasně křesťanským kandidátům, protože se „nedrží litery, ale ducha; nejde mu o myšlenky, ale o lidi; nejde mu o fráze, ale o Boží lásku a odpuštění pro všechny.“ Časopis New Yorker zase nedávno zveřejnil obrázek, kde Bůh – v podobě stereotypního „stařečka na obláčku“ – smutně shlíží na Zemi a říká: „Začínám mít radši ty, kteří ve mě nevěří.“
Všude tam, kde se křesťanství stává tvrdou doktrínou nebo zdrojem identity, se vytrácí jeho osvobodivý a lidský (i Boží) duch. A tak Bernie Sanders hlásá bezpodmínečnou a nekompromisní lidskost, zatímco Donald Trump láká mimo jiné evangelikální křesťany na uzavírání hranic a jeho republikánský a výrazně devótnější protikandidát Ted Cruz na exkluzivní pojetí rodiny.
Nejde mi o propagaci Sanderse. Spíš v něm vidím odraz evangelijních příběhů o milosrdném Samaritánovi, který jedná v souladu s Boží vůlí, přestože nemá tu „správnou“ víru, nebo naopak o zákonících, kterým tak záleží na dodržování pravidel, že jsou jim nakonec přednější než lidský život, když vyčítají Ježíšovi, že o šabatu uzdravil nemocného.
Když islamofobní kruhy volají po třídění uprchlíků podle vyznání, měli by křesťané přijít s tím, že člověk je především člověk a muslim si nezaslouží pomoc o nic méně než křesťan. Utrpení lidí ve světe si filtrujeme tak, že si vyprávíme, čteme a píšeme o „pronásledovaných křesťanech“, jakoby na bolesti jiných lidí než jsou ti „naši“ nezáleželo. Jistě je dobré pomoc alespoň někomu a možná nemůžeme pomoci všem. Nesmíme ale zavírat a otevírat oči podle toho, koho vnímáme jako hráče „našeho“ týmu. A ve jménu boje za křesťanské hodnoty – což je pojem, jehož obsah se dá podle potřeby přizpůsobit všelijak – nesmíme zapomenout na základní hodnoty lidskosti a bezpodmínečné solidarity, přestože jsou to zrovna hodnoty, které jako křesťané (naštěstí!) sdílíme s lidmi různého vyznání i bez vyznání.