Křesťané se neostýchají říci, že zdrojem jejich víry je Bůh spjatý s Ježíšem. Bůh v něm v lásce navštívil svět, mluvil a jednal tady, některými lidmi byla přijat, ale nakonec byl ukřižováním Ježíše ze světa vytlačen. Vzkříšením Ježíše Bůh potvrdil jeho dílo a vyjádřil svou svrchovanost nade vším. Ve světě si však musí křesťané poradit sami a sami řešit situace, ale mohou být potěšováni, bohatě vyučováni a síleni Duchem svatým. Modlitba je útěšným útočištěm, modlitba je prosba o moudrost pro myšlení, aby se v hlavě rozjasňovalo, a o sílu k rozhodnutí, aby člověk věci neodkládal, ale jednal. Víra je rizikem, lze ji objevit i ztratit, směřování své víry si křesťané ověřují v bibli a ve společenství. Křesťané jsou tiše vděčni za to, že mohou věřit v Boha.
Křesťan se učí velkorysosti proti malosti a samolibosti, chce být svobodným pro odpovědnost za nastávající situace a pro službu bližním. Křesťan je ohleduplný a solidární s člověkem v neštěstí, naslouchá, nesoudí, nýbrž chce rozumět. Křesťan cítí s nemocným a trpícím člověkem a jeho přístup je zdola, ne spatra.
Křesťan je připraven k promýšlení cizích myšlenek a k rozhovoru s cizími lidmi, odmítá národoveckou omezenost a rasové předsudky.
Sbor křesťanů má těžiště v službách Božích, v kázání, výkladech bible a v písních, ale zajímá se o společnost, literaturu včetně poezie, umění, politiku, školství, soudnictví, vězeňství, armádu a stát. Svědectví sborů, předně kázání, by mělo v civilní interpretaci dbát na kontrapunkt bible a dneška, protože biblické verše upozorňují a odkazují na to, čím lidé žijí. Do složitosti života chce vstupovat osvobodivě Boží slovo. Společenství jsou různá v jednotlivých církvích, mají rozmanité liturgie, různě vybaveny jsou jejich chrámy a místnosti, evangelický sbor nadále dbá na prostotu a neokázalost.
V dnešní Evropě i v celém světě jde o vzácnost a upřímnost lidských vztahů, protože jsou vedle ošklivých zvyklostí stále více ovlivňovány technikou, internetovým těkáním a hrou s mobilem. Je třeba dbát na rozhovor mezi lidmi a obhajovat osobní sdílení.
Národy Evropy se mají vyznat ve své minulosti. Navzdory omylům, selháním, prohrám a válkám mají objevovat krásné a tvůrčí příklady a svědectví, které inspirují i dnes. Pokud jde o Čechy, mohou myslet na to, co znamená pravda Páně u Jana Husa, náprava věcí lidských u Jana Amose Komenského, národní obrození s Karlem Havlíčkem Borovským, mohou si vážit legionářů v první světové válce, navazovat na promýšlení české otázky a ideálů humanitních ve spisech T. G. Masaryka, vážit si odbojářů v druhé válce, být vděčni za ty, kdo se zastávali Židů v době nacismu, oceňovat ty, kteří v různých fázích komunismu zachovali poctivé postoje a čestná stanoviska. Současně dnešní naši lidé vyhlížejí poctivé, zajímavé a tvořivé jednotlivce, kteří dovedou upevňovat demokratickou společnost.
V Evropě žijeme v multikulturním světě, učíme se snášenlivosti a vzájemnosti mezi národy, mezi lidmi různé barvy pleti, mezi většinami a menšinami. Učíme se rozumět uprchlíkům, které vyhání z jejich zemí válka a bída, a máme je umět přijímat. K rozmanitým kontaktům a výzvám patří také setkání s islámem, kdy v dialogu s muslimy jde o porozumění Bohu, modlitbě, situaci člověka a vztahům v rodině. Na všech stranách v Evropě a ve světě si přejeme upřímný a poctivý mír.
Křesťané a křesťanské sbory v dnešní Evropě mají být stále pamětlivi Ježíšových slov, která řekl svým učedníkům a která směřují ke všem, kdo se kolem něho shromažďují dnes: Vy jste sůl země, vy jste světlo světa.
Proslov při oslavě 50. výročí sboru ČCE v Praze-Dejvicích 11. 10. 2015