rozhovor s Janem Litomiským
Ing. Jan Litomiský, původním povoláním agronom, je dlouholetým Členem staršovstva evangelického sboru v Opatově, jedním z prvních signatářů Charty 77 a zakládajícím členem Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. Za činnost ve VONS byl od února 1981 do února 1984 vězněn (jak klidně jsme si tehdy žili my ostatní?) a do února 1986 podroben tzv. „ochrannému dohledu.“ V roce 1987 byl mluvčím Charty 77 a delegátem synodu ČCE za horácký seniorát. Po listopadu 1989 byl starostou v Pelhřimově, podílel se na vzniku Křesťanskodemokratické strany a jako její člen byl ve volbách 1990 zvolen na kandidátce Občanského fóra do ČNR. Nyní je poslancem KDS v Poslanecké sněmovně.
Mohl bys naznačit, z jakých zdrojů vyrůstá tvá angažovanost v politice? Proč to vlastně všechno děláš?
Jsem z tradiční evangelické rodiny a shodou okolností se o politiku zajímali oba moji dědečkové. Ten vyskytenský byl dokonce starostou – jedno volební období, ve dvacátých letech. Jak) sem vyrůstal, stále více jsem nabýval přesvědčení, že křesťanská víra orientuje člověka nejenom v soukromém životě, ale vede ho i k odpovědnosti za veřejný život.
Jsi znám tím, že studuješ Luthera, dokonce ti po něm přezdívají. Lutherovo učení o dvou říších však slouží (možná vlastně spíš sloužilo) některým teologům jako argument pro tvrzení, že křesťan se do politiky nemá plést. Ty jsi Luther a do politiky se pleteš?
To je úplně falešná interpretace. Především Luther nemluví o dvou říších, ale o dvou regimentech, což v podstatě znamená dva způsoby vlády. Světská vláda je v Lutherově pojetí plně podřízena božímu řádu, platí však pro ni trochu jiná pravidla: jestliže křesťan v zásadě nemá právo prosazovat své osobní zájmy silou, pak veřejná moc naopak je povinna síly užívat, ovšem nikoli k soukromým zájmům, ale proto, aby hájila řád a právo mezi lidmi. Oddělení dvou regimentů, božího a světského, neznamená zúžení božích nároků jen na soukromý život, ale znamená naopak omezení světské vlády. Světská vláda v Lutherově pojetí má velmi úzce vymezený smysl – udržování míru. Nemá právo pokoušet se vládnout nad dušemi, ovládat svědomí člověka, diktovat mu jeho přesvědčení.
Později se ovšem právě na půdě lutherství ujala zásada „cuius regio, eius religio“ (koho vláda, toho náboženství). To by bylo v přímém protikladu k tornu, jak to říkáš.
Takto doslovně chápáno to v přímém protikladu je, ovšem tato zásada byla dohodnuta mezi světskými vrchnostmi jako jakýs takýs pokus zabránit náboženským válkám. Přitom v Německu praktické uplatňování této zásady mělo trošku jiné důsledky než například v Čechách po Bílé hoře, protože v Německu těch světských vrchností bylo velmi mnoho a jejich panství se různým způsobem prolínala. Pro poddané, kteří se nechtěli hlásit k přesvědčení svých pánů, nebylo nemožné (samozřejmě ne všude) přestěhovat se z jednoho panství na druhé.
Ovlivnila tě četba Luthera pro praktickou politiku?
Luther mě částečně v některých jednotlivostech i jinak nasměroval, ale spíš bych řekl, že mě utvrdil v mé konzervativní politické orientaci.
Tak. A to musíš vysvětlit – co je to konzervativní politika?
Konzervativní politika se drží tradičních, osvědčených hodnot a nedělá si iluze, že člověk může přetvořit svět podle svých ideálů, k svému obrazu. Na jedné straně je to politika pragmatická, ale na druhé straně je pokorná v tom smyslu, že neusiluje o víc než na co stačí.
Namísto hledání nových ideálů tedy pracuje s ideály, které se už osvědčily, které čas prověřil?
Dá se to tak říct. Ale hlavně si nedává za cíl změnit člověka, protože to právě politika dělat nemůže – tady se naprosto shoduji s Lutherem. Měnit člověka, to je oblast zvěstování božího Slova, zatímco politika se snaží udržovat řád a právo.
Proč nedělat konzervativní politiku spolu s jinými křesťany v občanských stranách, proč ještě zakládat speciální strany křesťanské?
Je to trošku problém, ale praxe mě stále víc utvrzuje v tom, že občanské strany v podstatě konzervativní nejsou…
Ale mohou být.
Mohou být, ale u nás je trochu zvláštní situace. Většina lidí se dnes staví ke křesťanským hodnotám velmi indiferentně. Domnívám se, že hlavní vinu na tom má už protireformace, kdy národ byl násilně vnitřně zlomen. Pokud dnes lidé neinklinují k socialismu, tak se u nich projevují spíš určité ultraliberální postoje, což mi v politice velkých stran vadí.
Máš tedy dojem, že občanské strany nehájí dostatečné určité mravní principy, které vyplývají z křesťanství?
Přesně tak.
Je ovšem otázka, jestli křesťanská strana je ten nejšťastnější způsob, jak společnost vyvést z indiference.
Strana samozřejmě společnost nezmění. To je právě to, co politické strany dělat nemají. Ale přesto si myslím, že v naší situaci je nutné, aby křesťanské hodnoty někdo zvedl a pokoušel se jev politice prosazovat. Je to určitý závazek, který je konkrétní a který navíc tu stranu vystavuje kritice, pokud tomuto závazku nedostojí. Je za co ji chytit. Kdežto strany, které takovouto pevnou orientaci nemají, mohou se vždycky nějak vymluvit.
Není tu velké nebezpečí ideologizace křesťanství, nebezpečí, že evangelium se stane nástrojem či argumentem v mocenském zápasu? Nepřevažuje toto nebezpečí nad všemi motivy kladnými? Není tu velké nebezpečí diskreditace evangelia?
Nebezpečí tu nepochybně je, ale v tomto smyslu diskredituje křesťanství každý, kdo se k němu hlásí. I církve svým jednáním často diskreditují evangelium, a přesto to není důvod, aby se k němu nehlásily.
No právě. Když ještě založíš stranu, tak vlastně diskredituješ dvakrát… Je to něco jako „zbytečně zdvojená diskreditace evangelia“.
Cha cha, to je sice pravda, ale v jistém smyslu je nezbytné křesťanské zásady do politiky zatáhnout. Tam, kde například vzniká nebezpečí, že se začne uplatňovat rasismus, nepřátelství vůči cizincům apod., tak je jasné, že politik, který se hlásí ke křesťanským zásadám, je povinen snažit se tomu učinit přítrž. Právě evangelium mne vede k tomu, že určité postoje jsou nepřípustné, i když mohou být v jistém okamžiku dokonce populární.
Předseda KDS Václav Benda, zdá se, příliš nezvyšuje u veřejnosti sympatie pro křesťanské hodnoty…
Je to složitá otázka. Nedokážu posoudit, nakolik je to způsobeno nešikovností jeho vystupování na veřejnosti, zejména v televizi, a nakolik je to způsobeno jeho zásadovostí, kdy hájí věci nepopulární, protože je přesvědčen, že jsou nutné. V žádném případě bych se od něho nedistancoval, spíš bych ho hájil.
Křesťanskodemokratická strana chce tedy zatáhnout do politiky určité hodnoty a tam je střežit. Které konkrétní priority můžeš uvést?
Považuji za důležité, že KDS z důvodů všeobecné spravedlnosti první prosazovala restituce majetku a rehabilitace nespravedlivě odsouzených. Dál bych zmínil otázku vyrovnání se s minulostí, potrestání konkrétních zločinů. Na druhé straně jsem si vědom, že pouze orientace na nápravu křivd z minulosti nestačí a je potřeba více hledět na to, co trápí lidi do budoucna.
Když říkáš restituce – jaký máš názor na restituce církevního majetku? Jsi pro odluku církve od státu? Jak by se podle tvých představ měly církve živit?
KDS je jednoznačně pro restituci veškerého církevního majetku. Za prvé z důvodu obecné spravedlnosti – jedná se o majetek ukradený a bylo by nemravné nyní ho prodávat v dražbách nebo za babku komukoliv. Za druhé si myslím, že církevní majetek byl předchozími pozemkovými reformami natolik okleštěn, že jeho stav z roku 1948 je právě to minimum, které církev potřebuje, když chce pině konat službu veřejnosti.
S otázkou odluky to souvisí, církve by v budoucnosti neměly být vydržovány státem. Musíme si ovšem uvědomit, že ten majetek, který se teď církvím vrátí, je v tak zruinovaném stavu, že církve z něho živy být nemohou. Hospodářské zabezpečení církví musí být zajištěno jiným způsobem, a sice novou daňovou politikou, kdy každý občan bude mít možnost část svých daní věnovat podle vlastního uvážení na dobročinné nebo církevní účely. Tím by měla být činnost církví zajištěna.
Bude to stačit? I když jsem v církvi, budu chtít dát taky na ekologii, na zdravotnictví, na školství - a na církev mi třeba zbyde směšně málo.
Budeš si muset rozmyslet, čemu dáš větší přednost. Někdo spočítal, že kdyby přispěli všichni, kteří se ve statistice přihlásili ke katolické církvi, tak by stačila nějaká bagatelní částka, myslím dvacet korun. Je ovšem otázka, kolik lidí ve skutečnosti na církev přispěje.
Co říkáš na hlasy, že křesťanské strany se perou nejvíc jenom za majetek církve?
Není to pravda, naše politika se zaměřuje na školství, na ekologii, na celou řadu oblastí, které jsou v krizi a z jejichž správy nám v současné době žádná velká sláva nekyne.
V krizi je kdeco, například zemědělství. Bude naše zemědělství konkurenceschopné, třeba tady na Vysočině? Nebo raději půdu zalesnit a těžit dřevo?
Zemědělství by mělo být o něco extenzívnější, zejména ve vyšších oblastech, a šetrnější k přírodě. Nevylučuji, že část půdy se dočasně nebo i trvale vyřadí ze zemědělského obdělávání. Zvlášť svahovité nebo kamenité pozemky bude výhodnější zalesnit. Přesto se mi nezdá, že by zemědělství i za těchto okolností muselo být nutně ztrátové. Vidím v okolí celou řadu soukromých rolníků, kteří si vedou dobře, i když samozřejmě mají problémy a jejich práce je velmi tvrdá.
Jakou formu hospodaření preferuješ?
Za ideální považuji větší rodinnou farmu. Samozřejmě nelze vyloučit, že mohou hospodařit velice dobře i některé menší společnosti. Vždycky je nutné, aby byl jasný vlastnický vztah a jasná odpovědnost. Zemědělství může prosperovat tehdy, jestliže existuje přímé vlastnické propojení, aspoň zčásti, mezi zemědělským a zpracovatelským průmyslem. U nás je situace přesně opačná, máme řadu roztříštěných zemědělských podniků a proti tomu místní monopoly zpracovatelů, kteří svého postavení zneužívají. Podle mého názoru se tu udělala chyba v průběhu privatizace – jednak že se neobnovila (tam, kde to šlo) původní předválečná družstva, a jednak že se při privatizaci zpracovatelských podniků nerezervoval větší majetek pro aktivní zemědělce. Velké potravinářské monopoly, jako jsou třeba Jihočeské mlékárny, se měly víc rozdrobit na menší podniky.
Jsou v KDS kromě tebe ještě nějací jiní evangelíci?
Jsou tam lidé různých denominací, dokonce lidé, kteří k žádné konkrétní církvi nepatří. Poměrně početně (několika desítkami) je zastoupena Slezská evangelická církev a. v.
Máš nějaké své pojetí ekumény? V evangelické církvi se asi mnohým zdá, že táhneš s katolíky až moc za jeden provaz…
Považuji za důležitější konkrétní spolupráci tam, kde křesťané různých denominací žijí, než nějaké pokusy o organizační spojení. Domnívám se, že všechny křesťanské církve vyrůstají z jednoho základu a čím více se budou tomuto základu přibližovat, tím více se budou vzájemně sbližovat.
Já ti děkuji.
Ptal se Štěpán Hájek