Poznámka ke knize Tomáše Sedláčka: Ekonomie dobra a zla (viz Protestant 6/09)
Nejprve musím vyjevit, že na mé gusto T. Sedláček až příliš snadno dokáže přejít z jednoho oboru do druhého. Až příliš snadno je ekonomie vykládána religionistikou, mýty, Gilgamešem, Starým zákonem a naopak. Tak je tomu i v jeho ještě čerstvé knize Ekonomie dobra a zla (Praha 2009). Za mnohé jeho podněty jsem rád, nicméně tam, kde zasahuje do teologie, dovolím si být kritický.
Nemohu s T. Sedláčkem souhlasit v jeho domněle starozákonní idealizací „přírody“ a „přirozenosti“ v protikladu k civilizaci a zejména k městské civilizaci a s argumenty s tím souvisejícími. Vždyť zahrada včetně Edenu je také civilizační fenomén, podobně jako město. I pro Hebreje tak jako u Gilgameše existuje nepřátelská „příroda“ – mimo tábor, mimo společenství lidí. A taky neplatí výlučně, že: „Píseň písní popisuje milenecký stav přírodní symbolikou“. (Viz např. Pís 4,1: Hrdlo tvé jest jako věže Davidova, vystavená k chování zbroje, v níž na tisíce pavéz visí, vše štítů mužů udatných.)
Sedláček hovoří o lidské přirozenosti, která je v jeho pohledu podle Starého zákona dobrá: „Zkrátka příroda a přirozenost měla pro Hebreje spíše kladnou hodnotu, kdežto městská civilizace zápornou.“ Sedláček argumentuje zprávou o stvoření a zasazení člověka v zahradě Eden. V souvislosti s oblékáním, čili zakrýváním přirození (str. 29) se zmiňuje o Adamově pádu, ale jinak se – když už zachází s touto mytologickou látkou jako s argumentem – nijak zvlášť závažností pádu nezaobírá. Zrovna tak mi v těchto souvislostech chybí rozlišení mezi přírodou a přirozeností.
A pak autor než-by-řekl-švec skočí do politiky a ekonomie: „Pokud budeme pohlížet na lidskou přirozenost jako na dobrou, pak kolektivní společenské jednání potřebuje mnohem slabší ruku vládcovu. Pokud lidé sami od sebe mají přirozenou tendenci (tíhnutí) k dobru, nemusí tuto roli suplovat stát, panovník…“ (str. 31). Anebo: „Zda je člověk dobrý, nebo zlý, znamená klíčovou otázku pro společenské vědy. Od ní se totiž bude odvíjet ,regulace‘. Pokud má být člověk od přirozenosti zlý, pak je třeba jej k dobru nutit a omezit jeho svobodu“ (str. 106).
Nechápu, proč a jak by stát či panovník jako nějaká forma regulace a vnější moci měl a mohl vést člověka k dobrému. Že by stát vychovával člověka k dobrému, tomu už dnes (naštěstí nebo naneštěstí) moc lidí nevěří. Vždyť panovník, vláda, státní úředníci – to jsou také lidé. A pokud by člověk byl principiálně zlý, jak by najednou mohli být dobří ti ve funkci? Notabene instituce, vláda nebo i panovník obklopený loyálními úředníky, to je souhrn lidí a jejich zlo bude při společném provozování moci zákonitě umocněno. Člověka z jeho zla nevyvede žádná vnější moc. Vždyť vnější moc zhusta odpovídá na zlo ještě větším a rafinovanějším zlem.
Nemám rád tu hru na dobrý a zlý. To konečné řešení: „člověk je dobrý“, „člověk je zlý“. A utvrzuje mě v tom i bible. Ani jedno stanovisko nelze tak snadno z bible dovodit. Podle oné už uvedené zprávy o stvoření byl člověk dobrý, ale padl. Biblické příběhy zastihují postavy v různých situacích, v situacích pokušení či pokání, v posedlosti zlem, ba přímo ďábelstvím, anebo zas v okamžiku, kdy koná dobro, které pochází zřejmě od Boha. Jde o stavy, nikoli o podstatu. Je třeba věc vidět dynamicky. Otázka po dobru a zlu člověka nepřestává být tajemstvím. (Pravděpodobně proto, že Boží láska překračuje naše kategorie dobra a zla.) Též historie i současnost nás učí, že člověk může být hnusným egoistickým pišišvorem, anebo naopak bytostí schopnou milovat až k sebeoběti.
Mám tedy za to, že obecné soudy o člověku, zda jako takový je dobrý, či zlý, nejsou na místě. Každý ať mluví sám za sebe! Ale poctivě: každý ať vyznává svou špatnost; každý ať řekne, co je v něm dobrého. Poctivě, bez falešného sebeobviňování, bez domýšlivého sebevynášení. Najednou vidíme, že to není tak jednoduché.
Společenské vědy by se měly jednou provždy zdržet definitivních soudů v klíčové otázce o dobru a zlu člověka. A z této nezodpověditelnosti vyvozovat, vlastně už nevyvozovat důsledky pro sféru politiky, ekonomie a jiných podoborů.